ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Mi atyánk, ki vagy a menynyekben, szenteltessék meg a te neved, jöjjön el a te országod; legyen meg a te akaratod; miképen mennyben, azonképen itt a földön is; mindennapi kenyerünket adjad nékünk ma és bocsásd meg a mi vétkeinket, miképen mi is megbocsátunk ellenünk vétetteknek és ne vigy, minket a kisértetbe, de szabadíts meg a gonosztól. Amen.

Vím, vím, nerozuměli jste. Děti slovenské také nerozumějí a přece se tak musejí modliti. To je maďarský otčenáš. Iskola čte se iškola a je to po česku škola. Takový nápis najdeme na šesti domech v Turzovce; je tam šest maďarských škol. Děti mají nařízeno pozdravovati (píši, jak se vyslovuje): Dičirtešik a Jézuš Kristuš (Pochválen buď Ježíš Kristus). Nebo pozdravují: Jó napot kivánok (Dobrý večer). Nebo též: Alá solgája (ponížený služebník). Jednou jsem pozoroval, jak šly děti z maďarské školy. Mluvily slovensky, vždyť maďarsky neumějí, leda to, co ve škole napapouškovaly. Učitel šel za nimi a vzkřikl zlostně: Nem szabad tótul beszélni (nedovoleno slovensky mluvit). Učitelé nadávají slovenským dětem buta tót (hloupý Slovák). Často musejí slovenské děti vyslechnouti ve škole: Kása nem étel, tót nem ember (Kaše není jídlo, Slovák není člověk).

Do opatroven chodí děti ode tří let a tam neuslyší ani slova slovenského. Ani otčenáš nemodlí se tak, jak je dobrá matička neučila.

Ubohé, nešťastné děti slovenské!