ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bída vyhání Slováky do světa. Už jsme poznali šindelkáře, dráteníky a pltníky; poznejme ještě ostatní.

Mužští i ženské chodí hned z jara na Dolňáky. t. j. na nížiny uherské, Maďary obydlené. Berou si motyky, lopaty, kosy, cepy a vějačky. Na Dolňácích konají polní práce: orají, sejí, okopávají, kosí louky, žnou, kukuřici lámou, víno sbírají, ještě i obilí vymlátí. Teprv na zimu se domů se zárobkem (výdělkem) vracejí. Co by si Maďaři počali, kdyby jim Slováci v polních pracích nevypomáhali! Maďarský lid je pohodlný, též v práci méně obratný. Hahaha! Se smíchem vypravovali mi jednou slovenští robotníci, jak napálili robotníky maďarské. Maďaři mají u motyk dlouhá topořiska, aby se při okopávání nemusiti shýbati. Slováci jim přes noc topořiska zkrátili. Ubozí Maďaři! Ti prý se potom napostávali, navzdychali a nahekali. Slovenští dělníci se jim potají smáli.

Někteří slovenští robotníci konají práce polní na Dolňácích i sobě doma. Na Dolňácích je tepleji, proto se tam dříve seno kosí, jsou také dříve žně; a tak Slováci, vykonavše práce tam, pospíchají domů, kde právě jejich úroda dozrála.

I do Dolních Rakous, na Moravu a do Čech chodí Slováci na polní práce. Pamatujme na to, aby u nás byli spravedlivě placeni, aby se s nimi laskavě zacházelo, aby chodili do kostela na kázání, aby se jim podalo poučení o škodlivosti kořalky. A když se domů navracejí, podělme je starším oděvem a obuví, také oděvem a prádlem pro děti, těž i dobrou knížečkou.

Známi jsou u nás slovenští sklenáři. Slováci jim říkají sklári nebo obločiari. Jdouce slovenskými dědinami neb městy křičí zpěvavě: Obloooky spraviť, obloooky! Po maďarských městech vyvolávají: Ablakot čiňalni!

Sklenkáři nakoupí ve skelných hutích rozličných sklenek a lahví a po kraji je roznášejí, někdy na vozících sami rozvážejí a s malým zárobkem prodávají. Někteří nosí sklenky v koších na hlavách.

Handrár (hadrář) chodí s píšťalkou a píská po ulicích i na dvorech, lidé vybíhají z domů oznamujíce, že mají handry (hadry). Některý píská jeden tón, některý přebírá více tónů a tak si čas krátí. Na obrázku vidíte handrára z Brvnišť v Trenčanské stolici. Toho jsem se jednou zeptal, proč píská. I zasmál se, ferina, a pravil: „Hia, my Slováci sa máme tak dobre, že si aj handrár nôti.“

Klobukár objedná si všelikých slaměných klobouků, sám si jeden posadí na hlavu a chodí široko daleko.

Také košíky Slováci roznášejí objednávajíce je obyčejně z Čech. I do Italie a na Balkán s nimi chodí. Jistý český vyrabitel cestoval po Italii a uviděl košíkáře, jenž právě jeho výrobky prodával. Jak srdečně se v daleké cizině pobavili! Jindy se setkal se svým slovenským zákazníkem v Bosně a sám mi o těchto dvou příhodách dopsal.

Z Oravské stolice rozjíždějí se po celých Uhrách pláteníci s plátnem, kanafasem a rozličným tlačeným zbožím. Uvidíme je na trzích všech měst uherských. Umějí slovensky, srbsky, maďarsky, německy, jak si kdo ráčí. Slováci se tuze snadno cizí řeči ve světě přiučují.

Z Turčanskě stolice jsou šefraníci.^[25] Jezdí po Uhrách, po Rumunsku, po Haliči, ale nejvíce po Rusi. Dříve prodávali šafrán a různé koření, nyní drobné a střižné zboží. U nás takovým obchodníkům říkáme kramáři.

Výšivkári prodávají po světě výšivky. Nejkrásněji vyšívají kol Trnavy a Píšťan, ale i jinde po Slovensku ženičky a děvčence vyšívají doma a na pastvách. Také i malé děti, chlapci i chlapi vyšívají. Nejvíce kolem Píšťan. Ženičky, které třeba ani do školy nechodily, s velikou zručností nakreslí nejprve výšivku na plátno a potom bavlnou neb hedvábím vyšívají. Píšťanské výšivkyně roznášejí výšivky po celém našem mocnářství. Mnoho vytrpí a málo zarobí. Na výstavě v Paříži r. 1900 Maďaři vystavili mimo jiné věci též výšivky, prý maďarské, a byli za ně vyznamenáni velkou odměnou. Ale ta nepatřila jim, nýbrž Slovákům, neboť výšivky byly dílem tvořivého ducha slovenského a dovedných rukou slovenských žen.^[26] Viděl jsem též pěkné obrazy, které olejovými barvami namaloval kováč (kovář); znám slovenského podruha, který křeše kameny a pomníky na hřbitov, spravuje hodiny a knihy váže; znám takového člověka, který spravuje varhany, ačkoli se tomu nikde neučil; znám i takového, co sám od sebe naučil se dělati basičky. Slováci jsou lid nadaný, kéž by se jen duch jejich mohl volně rozvíjeti!

Konečně jde množství Slovákův za výživou do Ameriky. Celá šestina národu, totiž 430.000 lidí je v Americe; to je úkaz žalostný, ojedinělý v Evropě!