ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ostatní bohové spali, i mužové, váleční jezdci, tehdáž po celou noc — Zeus nespal sílivým spánkem, nýbrž na mysli své jen přemítal, kterak by reka poctil a četný lid blíž korábů Danaům zhubil; 5 konečně záměr tento se jevil mu nejlepším ze všech, že by měl klamný Sen být poslán Agamemnonu — proto se ozval takto a pravil mu perutná slova: „Povstaň rychle, Sne klamný, a k rychlým jdi achajským lodím: do stanu Átréovce hleď vstoupiti, k vladaři mužstva, 10 úplně do slova všecko mu vypověz, jak ti to velím: Achajce kadeří dlouhých mu rozkaž vyzbrojit k boji, kvapem, ježto by moh teď dobýt trójského města, Ília širokých tříd, vždyť bohové v olympských domech nejsou už různé mysli: jim všechněm změnila ducha 15 Héré prosbami svými, a Tróům jsou určeny strasti!“ Řekl, i odešel Sen, když Diův uslyšel rozkaz: k rychlým achajským lodím se kvapným kročejem blížil, potom k vladaři mužstva se odebral, kterého zastal, kterak ve staně spal, když božský jej obestřel spánek. 20 Stanul nad jeho hlavou, jsa podoben Néléovci Nestoru, kterého král měl z kmetů v největší úctě. Jeho si božský Sen vzav podobu, takto se ozval: „Spíš, ó Átrea synu, jenž chrabrý byl válečný jezdec? Neslušno jest, když po celou noc spí vládyka rádce, 25 kterému lid jest svěřen a tolik má starostí v srdci! Pročež rychle mě slyš, vždyť přicházím s Diovým vzkazem, který, ač daleko jest, má soucit a útrpnost s tebou: Achajce kadeří dlouhých ti velí vyzbrojit k boji, kvapem, ježto bys moh’ teď dobýt trójského města, 30 Ília širokých tříd, vždyť bohové v olympských domech nejsou už různé mysli: jim všechněm změnila ducha Héré prosbami svými, a Tróům jsou určeny strasti od Dia. Ve své mysli to zachovej, aby to potom nevyšlo z paměti tvé, až sladký Tě opustí spánek!“ 35 Takto se ozval k němu a odešel; jeho tam nechal přemítat na mysli o tom, co nikdy se nemělo státi — — — Myslilť, že ještě ten den hrad Priamův povalen bude, bláhový — nemělť zdání, co hodlal Kronovec provést: úpění velké a žal měl v úmyslu seslati ještě 40 v lítém zápase boje, jak na voj jeho tak trójský. Procitl ze spaní král — hlas božský mu dosud zněl v uších, potom se posadil zpříma a jemnou oblékl sukni, lepou, zrobenou nově, a velkým se zahaliv pláštěm, konečně na nohy lesklé si přivázal opánky krásné. 45 Stříbrem zdobený meč pak na svá pověsiv plece, vzácné po otcích žezlo si odnesl, nezrušitelné, které do ruky vzav, šel danajským táborem lodním. Sotvaže božská Zora se k výšinám Olympu vznesla, ohlásit Diovi světlo i druhým nesmrtným bohům, 50 héroldům zvučných hlasů dal vladař svolávat vojsko Achaiů kadeří dlouhých, by na sněm k poradě přišli: tito je volali tedy, a oni se scházeli kvapně, dřív však poradu vůdců dal svolati, zmužilých v boji, u lodi Nestora krále, jenž rodem pocházel z Pylu. 55 Tyto si vladař svolal a chytrý jim rozkládal záměr: „Přátelé, božský Sen teď právě se ve snách mi zjevil za doby božské noci, a slavnému Nestoru tuhle krásou, vzrůstem těla a velkostí nejspíš se rovnal. Stanul mi nad mou hlavou a důtklivé slovo mi řekl: 60 ,Spíš, ó Átrea synu, jenž chrabrý byl válečný jezdec? Neslušno jest, když po celou noc spí vládyka rádce, kterému lid jest svěřen, a tolik má starostí v srdci! Pročež rychle mě slyš, vždyť přicházím s Diovým vzkazem, který, ač daleko jest, má soucit a útrpnost s tebou: 65 Achajce kadeří dlouhých ti velí vyzbrojit k boji, kvapem, ježto bys moh’ teď dobýt trójského města, Ília širokých tříd, vždyť bohové v olympských domech nejsou již různé mysli: jim všechněm změnila ducha Héré prosbami svými, a Tróům jsou určeny strasti 70 od Dia. — Ve své mysli to zachovej!‘ Toto mi praviv, odletěl ze stanu opět, a sladký mě opustil spánek. Pročež danajský lid teď do boje dostati zkusme! Nejprve, jak mám právo, je hodlám návrhem zkusit: na lodích s četnými vesly je vybídnu prchnouti domů, 75 vy ale se všech stran jim domluvou brániti hleďte!“ Takto jim vladař pravil a usedl. V středu jich povstal Nestór, Néleův syn, jenž kraloval v písečném Pylu. Tento, muž moudré mysli, se ujal slova a pravil: „Poslyšte, přátelé milí, vy Danaů vůdci a rádci, 80 kdyby nám takový sen kdos jiný z Achaiů hlásil, nazvali bychom ho lhářem, a tím se ho chránili spíše, takto však viděl ho ten, jenž nejvíc je z Achaiů mocný, pročež danajský lid teď do boje dostati zkusme!“ Když tak promluvil k nim, šel napřed z poradní schůze, 85 druzí zvedli se také a poslechli vladaře lidu, králové vládnoucí žezlem — a již se i hrnulo mužstvo. Kolik je včelních rojů, když v hustých se rozlétnou hejnech, které opět a opět se rojí z dutiny skalní: v chumáče podobné hroznům se kupíce nad květy z jara, 90 lítají v četných hejnech — ty napravo, ony zas vlevo, tolik zástupů vojsk též po mořském vysokém břehu od lodí dutých a stanů se v řadách kupředu bralo po tlupách do schůze lidu. A Diova poslice, Pověst, plála a budila lid, jenž rychle se do schůze sešel. 95 Bouřila neklidně schůze, a vespod duněla země, kterak si sedalo mužstvo — vše hlučelo — héroldů devět křičíce tišili lomoz, by nechali konečně přece vřavy a vyslechli řeč svých králů živených Diem. Stěží se usadil lid, pak po řadách znenáhla ztichl, 100 přestav hlučeti již. Vtom přemocný vládyka mužstva povstal, v pravici žezlo, jež Héfaistos uměle zrobil. Héfaistos Diovi vládci je daroval, Kronovu synu, Kronovec průvodci Hermu je daroval, Argovu vrahu, Pelopu, zdatnému jezdci, je věnoval Hermeiás vládce, 105 Átreu, vladaři lidu, je opět daroval Pelops, Átreus je při smrti své dal Thyestu, boháči bravem, Thyestés Agamemnonu je zanechal, aby je nosil, četným ostrovům mořským a celému Argolsku vládna. O ně se vládyka opřel a mluvil k Argeiům takto: 110 „Přátelé, danajští reci, již Areu sloužíte v bitvách, Kronovec, velký Zeus, v svou těžkou mě zapletl šalbu, ukrutník! — vždyť přec dříve mi slíbil, přikývnuv hlavou, já že se vrátím z války, až hrazené Ílion zbořím. Teď si však zhoubný klam zas vymysliv, dává mi pokyn, 115 bez slávy vrátit se v Argos, když množství lidu jsem ztratil. Tak se to mocnému Diu as nejspíš zlíbilo v srdci, který tolika měst již pobořil vysoké hradby, ale i zboří ještě, vždyť moc má největší ze všech. Pak však bude to hanba, až o tom i potomci zvědí, 120 marně že achajský lid, tak zdatný, v takovém počtu, nicotnou válčil válku a pořád se potýkal marně s odpůrcem velice skrovným — a není viděti konce. Kdybychom totiž chtěli, my Achajci, s Trójany všemi svatou sjednati smlouvu a sečíst se jedni i druzí: 125 aby se Trójané sešli, co v městě je domácích lidí, nás však, danajský lid, zas v desítky rozdělit všechen, aby byl desítce každé vždy jeden číšníkem Trójan, mnohá desítka, myslím, by neměla číšníka potom. O tolik, myslil bych já, jest synův achajských více 130 nad trójský lid, jenž v městě je usedlý — ale jsou četní spojenci z mnohých měst jim na pomoc, válčící kopím: tito mě od cíle pudí a přes mou snahu mi brání z kořen vyvrátit Tróju, to krásné lidnaté město. — Devět velkého Dia již let nám minulo právě — — 135 také lodní trámy už zpuchřely, ztrhána lana, doma pak manželky milé a malá robátka naše ve svých komnatách sedí a čekají — naše však dílo, pro něž přišli jsme sem, jest takhle nám bez konce pořád — pročež nyní se tím, jak poradím, spravujme všichni: 140 prchněm na lodích domů a do milé otcovské země: Ília širokých tříd již beztoho dobýti nelze!“ Toto jim vládyka řekl a radost v duši jim vzbudil, všechněm vojínům prostým, již nebyli přítomni v radě. Tábor lidu se hnul jak dlouhé na moři vlny, 145 na pláni íkarských vod, jež vzbouří Euros a Notos, kdykoli z Diových mračen se rázem přižene na ně. Jako když Zefyros vpadne a vysokým osením pohne, s prudkostí do něho duje, a klasy se dopředu kloní, takto i všecken sněm byl rozpoután, s náramným křikem 150 všickni se k lodím hnali — mrak prachu se pod jejich kroky zdvíhal a stoupal vzhůru — a jeden druhého nutkal, aby se chopili lodí a vtáhli je na jasné moře: Ihned čistili rýhy — a lomoz k nebesům stoupal, kterak spěchali domů a pod loďmi podpěry brali. 155 Tenkrát by Achaiům odjezd i naproti osudu nastal — vtom však k Athéně Héré se ozvala důtklivým slovem: „Hrůza, ó nezmožitelná, ty Kronovce bouřného dcero, takto-li opravdu domů a do milé otcovské země po širém mořském hřbetě již uprchne achajské vojsko!? 160 Či by snad Priamu králi a Trójanům nechali k chloubě krásnou Helenu z Argu, jíž kvůli tam Achajci četní v Tróadě nalezli smrt — své otcovské vzdáleni země!? Ty tedy bez meškání se odebeř k achajským vojskům, mluv k nim vlídnou svou řečí a zdržuj každého zvláště, 165 nedej, by v mořskou tůň své prohnuté koráby stáhli!“ Pallas jiskrných zraků slov Héřiných poslušna byla: sestoupla s olympských výšin a na zem se spustila skokem, načež k achajským lodím se krokem blížila kvapným. Našla tam Odyssea, jenž Diu byl důmyslem roven, 170 stát — však černé lodi se nechápal, palubou kryté, poněvadž hrozná žalost mu svírala srdce a mysl. Pallas jiskrných zraků tu přistoupla k němu a řekla: „Zchytralý Odyssee, ty z Láerta potomku Diův, takto-li prchnete domů a do milé otcovské země!? — 175 Do lodí s četnými vesly se opravdu vrhnouti chcete!? Což byste Priamu králi a Trójanům nechali k chloubě krásnou Helenu z Argu, jíž kvůli tu Achajci četní v Tróadě nalezli smrt — své otcovské vzdáleni země!? Ty tedy k achajským vojskům se odebeř, neváhej déle, 180 mluv k nim vlídnou svou řečí a zdržuj každého zvláště, nedej, by v mořskou tůň své prohnuté koráby stáhli!“ Řekla, on postřehl zvuk, jak Pallas mluvila k němu: pustil se v běh, dřív odhodiv plášť — ten se země zvedl hlasatel Eurybatés, muž Ithačan, průvodce jeho. 185 Potom však vladaři mužstva sám Odysseus naproti přišed, vzácné po otcích žezlo mu odebral, nezrušitelné, které do ruky vzav, šel danajským táborem lodním. Byl-li to král, jejž potkal, a muž to byl nad jiné přední, po každé vlídným slovem jej zadržel, přistoupiv k němu: 190 „Bláhový, není slušno, jak zbabělec chvěti se bázní! Naopak! Sám zas sedni, a jiným usednout poruč! Patrně nevíš dobře, co vladař zamýšlí v srdci: zkoušíť achajské syny — však brzy je trestati bude! Nebyl každý v radě a neslyšel, co nám tam řekl? 195 Jenom ať ve hněvu svém pak netrestá achajské syny! Diem živený král má vášeň nadmíru prudkou: od Dia jeho je moc — jej Zeus má všemoudrý v lásce!“ Avšak kdykoli shledal, že křičí některý z lidu, po každé žezlem ho praštil a takto se rozkřikl na něj: 200 „Hlupáku, tiše tu seď! Buď poslušen rozkazu jiných, kteří zdatnější jsou — tys bez síly, zbabělý člověk! Jakživ nejsi nic platen ni ve schůzi vojska ni v bitvě! Vždyť přec není to možné, by každý tu Achajec vládl: Nedobrá vláda je mnohých — jen jeden vladařem budiž! 205 Jeden buď král, když nebeský Zeus, syn lstivého Krona, žezlo a práva mu dá — svým lidem po právu vlásti!“ Tak tam táborem chodil, jak velitel, oni však nazpět od svých lodí a stanů se opět hrnuli na sněm, s hlukem, jak příboj vln, jež valí se z hučící tůně, 210 při břehu vysokém ječí, a nesmírné burácí moře. Ostatní usedli všichni a po řadách znenáhla ztichli. Thersítés, jediný sám, tam láteřil, bez míry žvaně, který na mysli své měl mnohá neslušná slova, do větru, naproti řádu, by hádat s králi se mohl, 215 kdykoli jen se mu zdálo, že směšným co Achaiům bude — největší šereda ze všech, co pod hradby Ília přišli, šmaťhavý, na nohu chromý, a vzadu měl oboje plece nahrblá, směrem k prsům byl sražený, temeno hlavy nahoře smáčknuto měl — pár chlupů mu vyrostlo na něm. 220 Nejvíce Odysseu i Achillu protivný býval: neboť je tupíval zvlášť. Však tenkrát se vládyku mužstva, ostrý vyraziv křik, jal haněti, na něhož tehdáž nesmírně hněval se lid, v svém srdci jsa popuzen na něj. Thersítés, hlasitě křiče, se sápal na krále takto: 225 „Načpak si, Átréovče, zas stěžuješ, čeho si žádáš? Bronzových nádob je pln tvůj stan, máš přemnoho přece dívek ve svém staně — a vybraných — které ti vždycky Achajci dáváme nejdřív, když vezmem nějaké město! Či snad ještě i zlata máš potřebu? — jež by ti někdo 230 z Trójanův, statných jezdců, sem přinesl k výkupu syna, jehož bych v poutech ti já neb jiný přivedl Achaj? Mladou děvu snad chceš — bys mohl ji obejmout v lásce, kterou pro sebe zvlášť bys podržel? Není však hezké, aby, kdo velitel jest, nás Achajce ve zkázu vrhal — — — 235 Změkčilci, bídné skety! Vy Achajky — nikoliv muži! Domů na lodích raděj se vydejme! — Jeho tu nechme, v Tróji — by tyhle své dary moh’ stráviti! — Bude pak vidět, zdali mu my též v něčem jsme na prospěch, nebo snad nejsme — jemu, jenž Achillu právě, ač mnohem je chrabřejší nad něj, 240 poskvrnil čest — vždyť jeho má dar, jejž sám mu byl odňal! Eh! — ten nemá žluč v svých útrobách — chabý to člověk! — sic bys byl, Átréovče, teď naposled potupu spáchal!“ Tak tedy potupnou řečí i samému vladaři mužstva takový „Thersítés“ lál! Vtom přiskočil Odysseus slavný, 245 posupně pohleděl na něj a prudkou ho pokáral výtkou: „Thersíte, nestoudná hubo, ty křikloune, veřejný mluvko! Ticho! — sic zajde ti chuť sám jediný s králi se hádat! Není věru, jak myslím, zde horší nad tebe člověk, ze všech, co s Átréovci kdys připluli pod hradby Tróje — 250 sice bys takto nás krále tu pořád nevláčel hubou, nedělal bys nám výtky a o náš se nestaral návrat. Vždyť přec nevíme jistě, jak na konec dopadne všecko, dobře-li, či snad špatně se synové achajští vrátí. — Proto-li na Átreovce teď láteříš, vladaře lidu, 255 sám jen nečinně sedě, že rekové achajští jemu hojné dávají dary? A proto ty s potupou mluvíš? Avšak tohle ti řeknu a také to splněno bude: ještě-li jednou tě bláznit tu zastihnu, takhle jak nyní, potom ať Odysseu již nesedí na plecích hlava, 260 ani ať Télemachovým už nejsem nazýván otcem, jestli tě nechytnu potom a milé ti nestrhnu roucho, ten tvůj plášť, tvou sukni i oděv kryjící hanbu, potom výpraskem mrzkým tě nezpráskám řádně a odsud ze schůze k rychlým lodím tě s pláčem nebudu hnáti!“ 265 Řekl a tím svým žezlem ho po zádech, přes obě plece, praštil. On celý se zkroutil, a slzy mu vyhrkly proudem, pružina podlitá krví mu rázem vyvstala ze zad pod ranou zlatého žezla. On sedl a hrůzou se zachvěl, v bolestech — rozpačit hleděl a s očí slzy si utřel. 270 Lid, byť truchlivý byl, přec zasmál se od srdce nad ním. Takto pak pravil ten onen a na svého pohlédl druha: „Hleďmež! Bez počtu již nám dobrých vykonal skutků Odysseus, bitvy nám řídě a dávaje návrhy dobré. Tohle však nejlepší jest, čím Achaiům posloužit mohl, 275 když teď rouhači tomu a hubaři přetrhl tlachy. Sotva ho drzý duch již ponukne, po druhé zase, aby svou hanlivou řečí se pouštěl do hádky s králi.“ Tak tam hovořil lid. Vtom povstal, v pravici žezlo, Odysseus, bořitel měst. S ním Pallas jiskrných zraků, 280 podobu hérolda majíc. Ta mlčet kázala lidu, aby jak první ho z nich tak poslední slyšeli vesměs synové achajští řečnit, by radu pak uvážit mohli. On pak, muž moudré mysli, se ujal slova a pravil: „Tak! — teď naposled ještě by Achajci, Átreův synu, 285 ze všech smrtelných lidí tě nazvat nejhorším chtěli, ne však vyplnit slib, jejž byli ti slíbili slavně, z Argolska, pastviště koní, se plavíce do trójské země, ty že se vrátíš z války, až hrazené Ílion zboříš. Vždyť tu jak malé děti neb ženštiny, pozbyvší mužů, 290 vespolek skuhrají žalem a touží vrátit se domů! Ovšem také je trapné, když někdo se omrzen vrací: vždyť když jeden jen měsíc kdo mešká, manželky vzdálen, na lodi s četnými vesly, jest nevrlý, jestliže někde zimní ho zdržuje bouře a vzduté vlnění mořské. 295 Avšak nám již devátý rok jest v oběhu právě, tady co meškáme stále. — A nemám to Achaiům za zlé, že jsou při lodích křivých již mrzuti — ale i takto hanba to jest, tak dlouho tu být, však s prázdnou se vrátit! — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — — Vydržte nějakou dobu a počkejte! — Zvěděti chceme, 300 pravdu-li Kalchás věstí, či nikoliv, přátelé milí! Neboť v paměti své přec chováme — všichni jsme byli svědci, kdo sudičkou smrti až dosavad odvlečen nebyl: Jako by předevčírem neb včera se v Aulidě loďstvo sjíždělo, Priamu králi a Trójanům záhubu nesouc. 305 My kol dokola zdroje a na četných oltářích svatých bezvadné slavnostní žertvy jsme vzdávali nesmrtným bohům pod krásným platanu stromem, kde pramen vyvíral třpytný. Velký tu zjevil se div: byl strašný to, po hřbetě rudý had, jejž Olympan sám, jak patrno, na světlo poslal: 310 zpod jeho oltáře povstal a k platanu rychle se vztyčil, na němž holátka vrabčí se krčila, ptáčata něžná, schoulená v listech stromu, až na jeho nejvyšší větvi. Osm jich na počet bylo, máť devátá, rodička jejich. Had tam holátka žral, jež bolestně pištěla strachem — 315 jejich rodička kvílíc, kol milých lítala dítek — — ji, jak nad nimi lkala, had svinuv se, za křídlo chytil. Když pak holátka vrabčí a jejich matku již sežral, Olympan, který ho poslal, jej učinil znamením zřejmým: Zeus, syn lstivého Krona, jej totiž proměnil v kámen. 320 My tam s podivem stáli a hleděli, co se to stalo, jak ten hrozný tvor nám v božské zasáhl žertvy. Avšak vzápětí Kalchás nám hlásal veřejně věštbu: ,Copak jste ztichli tak náhle, ó Achajci kadeří dlouhých? Nám přec všemoudrý Zeus ten zázrak projevil velký, 325 který se splní pozdě, a pověst nezajde o něm! Jakož tuhle ten had teď sežral vrabčata s matkou — osm jich na počet bylo, máť devátá, rodička jejich — rovněž po tolik let též nám jest v Tróadě válčit, Ílion širokých tříd však v desátém zboříme roce.‘ 330 Takto tam mluvil Kalchás, a teď se to splňuje všecko. Pročež zůstaňte všichni, ó Achajci holení krásných, tady, až pevné Tróje se zmocníme, velkého města!“ Řekl a hlasitě jásal lid achajský, bouřlivý ohlas z lodí ozval se kol, jak Danajci válečně vzkřikli, 335 neboť schválili řeč, již promluvil Odysseus božský. Nestór, Gerénský jezdec, v jich středu se uchopil slova: „Běda! Toť opravdu již jak chlapcové mluvíte v sněmu, malí, jimž válečné činy jsou úplně lhostejny ještě! Kamže se podějí smlouvy, kam svaté přísahy naše!? 340 Nechať v ohni se octnou vše úrady, záměry mužů, oběti čisté a pravice stisk, v něž měli jsme víru! Naplano, prázdnou řečí se hádáme, žádnou však radu nalézt nemožno nám, ač dlouhou v sněmu jsme dobu. Ty zase, Átreův synu, jak předtím rozhodnou vůlí 345 vůdcem v zuřivých sečích i nadál Danaům budiž! Těch pak, jednoho, dvou, nech zahynout, kteří by chtěli za zády Achaiů radit — však to se jim nezdaří nikdy! — k návratu do Arga dřív, než ještě se přesvědčit můžem, zda slib bouřného Dia je lživý — anebo není. 350 Pravímť, že Kronovec Zeus nám přisvědčil, nad jiné mocný, v tehdejší den, v němž na lodích svých lid danajský vyplul na mořskou tůň, zlou zhoubu a smrt všem Trójanům nesa, blýskaje po pravé straně a dobrá znamení jevě. Proto ať nižádný z vás teď nekvapí vrátit se domů, 355 dokud trójská žena se každému neoctne v loktech, dokud by Heleny naší jim nesplatil vzdechy a trýzeň. Pakliže za každou cenu se někdo chce do vlasti vrátit, nuže, ať černé lodi se uchopí, palubou kryté, aby tak dřív než druzí své smrti a osudu došel! 360 Králi, ty uvažuj sám, však poslyš i rádcovy rady, neboť zamítnout nelze můj návrh, který ti dávám: Rozděl vojsko dle kmenů, dle rodů, vladaři lidu: rod tak pomůže rodu a kmenové pomohou kmenům. Jestliže učiníš takto, a poslechne danajské mužstvo, 365 poznáš, kdo zbabělec jest jak z prostého lidu tak z vůdců, také kdo zdatný je muž, vždyť válčiti o sobě budou, poznáš, zda z božské vůle se nemůžeš Ília zmocnit, či jen zbabělstvím mužů a malou znalostí války.“ Přemocný vládyka mužstva mu odvětil těmito slovy: 370 „Kmete, ty opět předčíš svou radou danajské syny! Kéž bych jen, otče ty Zéve i Athéno, kéž bych jen, Foibe, takých společných rádců měl deset ve vojsku našem, tu by hrad Priama vládce byl skácen za krátkou dobu, silou pravice naší jsa vyvrácen z kořen a dobyt! 375 Mně však bouřný Zeus, syn Kronův, přisoudil strasti, neboť v neplodné hádky a různice pořád mě vrhá! Tak jsem právě se já dal do sporu — pro pouhou dívku — s Achillem vzdornou řečí — a tím jsem ho urazil první. Jestliže opět jednou se shodneme, nebude jistě 380 Trójanův záhubě zlé již průtahu — ani dost málo. Nyní jděte však jíst, ať můžem počíti bitvu! Dobře si nabruste kopí a připravte štíty si dobře, každý dobře ať z vás dá rychlým nažrati koňům, každý dobře svůj vůz ať prohlédne, na válku myslí, 385 abychom po celý den pak válčili v zápase lítém, neboť nebude pak již přestávky — ani dost málo, leda až nastane noc, jež roztrhne zuřivost mužů. Zpotí se leckomu řemen, jenž kolem prsou je napiat s pavézy kryjící muže, a ruka mu zemdlí kol kopí, 390 zpotí se leckomu kůň, až potáhne hlazený povoz. Koho však opodál lodí bych spatřil, kterak se snaží někde tu při lodích křivých se zdržovat, tomu by věru nebylo potom snadno, by spasil se od psů a ptáků!“ Řekl, a hlasitě jásal lid achajský: nejinak vlny 395 při břehu vysokém ječí, když Notos je nárazem zbouří u skály vyčnívající, již pořád bičují vlny útokem každého větru, ať odtud či odjinud duje. Porůznu táborem lodním se rozešli, povstavše s místa, potom vznítili ohně a po stanech snídani snědli. 400 Oběťmi každý kmen své vlastní uctíval bohy, prose, by ušel smrti a lítého Area vřavě. Býka však Agamemnón, syn Átreův, vládyka mužstva, tučného, pětiletého, vzdal za oběť mocnému Diu, vůdce pak k oběti zval, všech Danaů velmože přední: 405 Nestora ze všech nejdřív a vladaře Ídomenéa, pak též Aiantů dvé, pak slavného Týdéovce, šestého Odyssea, jenž Diu byl důmyslem roven. Přišel i králův bratr, sám od sebe, bojovník statný: vědělť ve hrudi své, jak bratr je zanesen prací. 410 Všichni tu obstoupli býka a ječného nabrali zrní, mocný pak vládyka mužstva se modlil ve středu jejich: „Slavný, veliký Zéve, tam na nebi, vladaři mraků, nechať nezajde slunce a nepřijde večerní soumrak, dřív než Priamův krov bych povalil, od kouře černý, 415 s výše, a krásné dveře mu spálil planoucím ohněm, dřív než Hektorův háv bych roztrhal na samé kusy na hrudi ostrým kopím, a četní druzi kol něho na tvář do prachu padli a do půdy zaryli nehty!“ Řekl, však Kronovec Zeus té prosby mu neplnil ještě, 420 přijal sic od nich žertvu, však bez konce stupňoval strasti. Když pak skončili prosbu a ječmen vysypán všechen, zvířatům nadzdvihli hlavy, je skláli a kůži jim stáhli, vyřízli ze stehen maso a kolem je pokryli lojem v dvojí jej složivše vrstvu, a čerstvé maso naň dali. 425 Potom bezlistým dřívím to nadobro pálili všecko. Předkrmí nabodli potom a drželi nad žárem ohně. Když pak ze stehen maso již spálili, předkrmí snědli, krájeli ostatní maso, a na rožně nabodše kusy, pozorně upekli všecky a potom stáhli je s rožňů. 430 Jakmile skončena práce a jídlo již hotovo bylo, jedli a z hostiny duch měl radost, dělené stejně.

Když pak žízeň a hlad již nadobro zahnali všichni, Nestór, Gerénský jezdec, k nim počal mluviti takto: „Slavný Átreův synu, ty mocný vládyko mužstva, 435 teď již nemařme čas svým hovorem, ani už dlouho nechtějme odkládat čin, jejž bůh nám na ruku dává. Vzhůru! Ať heroldi jdou, ať po lodích svolají mužstvo Achaiův oděných kovem, by opět sešlo se vojsko. My ale, jak jsme tu vesměs, se achajským táborem širým 440 rozejděm, bychom co nejdřív se v prudkou pustili bitvu!“ Pravil, a Átreův syn byl srozuměn, vládyka mužstva: heroldům zvučných hlasů dal rozkaz svolati mužstvo Achaiů kadeří dlouhých, by ihned chystali bitvu; tito je volali tedy, a vojsko se scházelo kvapem. 445 Vládcové živení Diem, již kolem vladaře byli, s rychlostí řadili vojsko, a Pallas tam jiskrných zraků převzácnou aigidu měla, vždy nesmrtnou, nestárnoucí, s které vůkol sto střapců se třepetá z ryzího zlata, všecky jsou pleteny krásně a každý je v ceně sta býků. 450 Z aigidy sršela zář, jak Pallas kvapila vojskem, budíc vojíny v pochod a každému vštípila sílu, aby pak válčil stále a s Trójany zápasy sváděl. Rázem každému boj byl milejší, nežli se vrátit do milé otcovské země a odplout na dutých lodích. 455 Jako je viděti zář už zdaleka, sžíhá-li zhoubný požár na vrchu hor svým ohněm rozsáhlé hvozdy, podobně z množství kovu, jak kupředu kráčela vojska, daleko zářící třpyt skrz nadvzduší do nebe vnikal. Nejinak křídlatí ptáci, když v četných přiletí hejnech, 460 jeřábi, divoké husy a labutě s dlouhými krky, na lýdské Ásijské louce kol Kaystru, proudivé řeky, lítají vpravo i vlevo a peruťmi svými se pyšní, kupředu sedají s křikem, že louka se ozývá hlučně, podobně od lodí dutých a od stanů zástupy mnohé 465 v údolí skamanderské se valily, pod nimi země duněla strašným zvukem, jak kráčeli, muži i koně. Na louce skamanderské pak stanuli, zdobené květy, bez počtu — bylo jich tolik, co z jara je listí a květů. Kolik je nesčetných much, když v hustých slétnou se hejnech, 470 v pastýřské ohradě stájní se hemžíce semo i tamo, v jarní čas, když nádoby jsou zas plněny mlékem, tolik naproti Tróům se stavělo v rovině širé Achaiů kadeří dlouhých a dychtilo rozdrtit soky. Jako as stáda svých koz, jež kolem se porůznu pasou, 475 pastýři rozdělí snadno, když někdy se na pastvě smísí, podobně vůdci sem tam své vojíny různili v řady na pochod v lítou seč. V jich středu syn Átreův mocný hlavou i pohledem svým byl podoben vladaři blesků, pásem byl Areu roven a prsoma Poseidónu. 480 Jako je ve stádě býk, jenž nejvíc vyniká ze všech, tur — ten ze všech krav, když sejdou se, vyniká nejvýš, takovým Átreův syn byl vytvořen od Dia tenkrát; vynikalť v takém množství a vyčníval nade vše reky.

Nyní mi povězte, Músy, jež bydlíte v olympských domech, 485 neboť jste bytosti božské, jste při všem, všecko i víte, my však pouhou zvěst jen slyšíme, aniž co víme, kteří vůdcové vojska a vladaři Danaů byli. Počtu bych nemohl říci ni zevrubně vyčísti jména, kdybych i deset měl úst, měl deset jazyků v ústech, 490 hlas měl nezničitelný a v prsou kovové plíce, kdybyste, Olympské Músy, jež bouřného Dia jste dcery, neřekly počtu mi všech, kdož pod hradby Ília přišli. Nejdřív korábů pány i veškeré koráby vyčtu: Boiótů Péneleós a Léitos vůdcové byli, 405 potom i Prothoénór a Klonios, Arkesiláos — všech, jimž skalnatá Aulis i Hyrié obydlím byly, také Schoinos a Skólos a Eteón stráněmi hojný, Thespeia město a Graia a rovinný Mykaléssos —: oněch, kdo bydlili v Harmu a v Erythrách, Eilesiu, 500 ve městě Eleónu a v Hýle a v Peteónu, v Ókale, v Medeónu, jenž velmi je výstavné město, v Eutrési, Kópách a v Thisbě, kde hojnost holubů žije, ve městě Korónei a v travnatém Haliartu, všech, již v Platai byli, kdo v Glísantě obydlí měli, 505 také, kdo v Dolních Thébách byl usídlen, výstavném městě, v Onchéstu, svatém sídle, kde háj má Poseidón skvostný, oněch, kdo v Midei byli a v bohaté révovím Arně, v nejzazším Anthédoně, kdo bydlil v přesvaté Níse. Jejich padesát lodí tam připlulo, do každé lodi 510 po stu a dvaceti celkem se vměstnalo Boiótů jarých. Kdo byli v Asplédonu a v minyjském Orchomenu, vůdcem byl Askalafos a Jalmenos, z Area rodem, matka jich Astyoché je zrodila, cudná to panna, v paláci Aktora vládce, když do horní vstoupila síně, 515 Areu, silnému bohu, jenž potajmu v lásce ji objal. Třicet korábů dutých jim v řadách k Íliu plulo. Schedios s Epistrofem byl vévodou fóckého mužstva, Ífíta, chrabrého reka, to synové, z Naubola rodem, kterýmžto Kyparissos a Pýthó, skalnaté sídlo, 520 Panopeus obydlím býval i přesvatá Krísa i Daulis, kterým v Anemórei byl příbytek, v Hyampoli, kteří při jasné řece své obydlí, Kéfísu, měli, kteří v Lilai dleli, jež u zdroje Kéfísu leží. Čtyřicet černých lodí s tím lidem k Íliu plulo. 525 Vůdcové fócké řady teď horlivě stavěli v šiky, které se chystaly v boj blíž Boiótů, po levém boku. Nad Lokry rychlý Aiás, syn Ojleův, tehdy byl vůdcem — menší, ne tak velký jak Aiás Telamónovec, nýbrž daleko menší, ba malý, s brněním lněným, 530 avšak z Hellénů všechněch i z Achaiů nejlepší kopím. Bydlili v Opoentu a Kalliaru a Kýnu, jiní v Augeiách luzných a v městech Bésse a Skarfě, jiní v Throniu, Tarfě, kol ručejí Boagria. Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo 535 Lokrů, jejichžto sídlo je naproti Euboi svaté. Kteří v Euboi byli, lid Abantský, dýšící silou, v Chalkidě, v Eiretrii a v Histjai, bohaté hrozny, v Kérinthu na břehu mořském a v strmé osadě Díu, kteří v Karystu byli a ve Styrech měli své sídlo, 540 těmto zas Elefénór byl vévodou, Areův soudruh, zrozený z Chalkódonta, král Abantů zmužilých v boji. Rychlí s ním Abanti táhli, však s dlouhými vlasy jen vzadu, statní v zápase kopím, již oštěpy napřaženými dychtili odpůrcům svým kol prsou prorazit krunýř. 545 Čtyřicet černých lodí s jich vůdcem k Íliu plulo. Kteří v Athénách měli své obydlí, výstavném městě, v území Erechthéa, jejž bohyně Athénská Pallas pěstila, Diova dcera, a živná ho zrodila země — v Athénách dala mu sídlo v svém vlastním bohatém chrámě, 550 kdež jej žertvami býků a beranů smiřovat hledí po každé athénská mláď, když rok zas s rokem se sejde — těmto syn Peteóův byl vévodou, Menestheus vládce, jemuž naprosto nikdo se nerovnal z pozemských lidí v řadění potahů s koňmi a oděnců chráněných štíty; 555 Nestór byl jediný sok, však ten byl staršího věku. Padesát černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. Aiás ze Salamíny měl s sebou dvanácte lodí, které postavil v místě, kde athénské stanuly šiky. Kteří bydlili v Argu a v Tíryntě hrazeném pevně, 560 v Asině, Hermioně, jež u velké zátoky leží, v Troizéně, v Éionách i ve vinném Epidauru, kdo byli v Aigíně sídlem a v Másétu, Achajci jaří, těmto zas Diomédés byl vévodou, hrdina statný, také Sthenelos rek, jenž pocházel od Kapanéa, 565 třetí pak Euryalos je provázel, podobný bohům. Mékistheus jeho byl otec, muž vladař, z Talaa rodem. Všickni ti pod Diomédem šli do války, hrdinou statným. Korábů osmdesáte s tím lidem k Íliu plulo. Všem, již v Mykénách měli své obydlí, výstavném městě, 570 v Korintě bohatství plném a v Kleónách výstavných krásně, v luzné kdo Araithyrei a v Orneiách měli své sídlo, ve městě Sikyónu, kdež Adréstos vladařil dříve, oněm, kdo v Hyperésii a ve strmé Gonoesse, kteří v Pelléně byli, kdo sídlo své v Aigiu měli, 575 po celém Aigialu a v okolí Heliky širé, vévodil Agamemnón stu korábův, přemocný vládce, Átreův syn — s ním lid šel nejlepší, nejčetnější, k Íliu — potom i sám, vzav na sebe odění třpytné, pyšně se rozhlížel kol, bylť ze všech nejlepší reků, 580 poněvadž byl z nich první a největší družinu vedl. V kotlině lakedaimonské kdož bydlili, rozsedlin plné, ve Fáře, Spartě i Messe, v níž hojnost holubů žije, kdo měl v Brýseiách sídlo a v Augeiách, líbezném městě, kdo byl v Amyklách, v Helu, jenž leží na břehu mořském, 585 kdo byl v lakónské Lai neb v okolí Oitylu bydlil, těmto zas Meneláos byl vévodou, bojovník statný, nad loďmi nad šedesáti. Ti zvláštní tvořili vojsko, kterým procházel sám, své vlastní odvaze věře. Nutkal vojíny v boj, vždyť hořel žádostí v srdci, 590 aby již Heleny své jim splatil vzdechy a trýzeň. Kteří sídlili v Pylu a v Áréně, líbezném městě, kdo měl za sídlo Thryon, brod alfejský, výstavné Aipy, kterým Kyparisséeis a élidská Amfigeneia, Pteleos město a Helos a Dórion, u něhož Músy 595 s Thamyrem, pěvcem thréckým, se potkavše, vzaly mu zpěvnost, jdoucímu od Oichalie a Euryta oichalského, neboť drze se chlubil, že zvítězí, kdyby i chtěly pět s ním o závod Músy, jež bouřného Dia jsou dcery. Z hněvu mu odňaly hlas — tím ovšem vzaly mu také 600 božský zpěv, dar hudby mu též byl s paměti smazán. Těch zas Nestór kmet byl vévodou, Gerénský jezdec. Dutých devadesáte mu v řadách korábů plulo. Kdo byli v arkadské zemi a pod strmou Kyllénskou horou, při rovu Aipyta krále, kde lid jest válčící zblízka, 605 Feneu, v Orchomenu, jenž četným je bohatý bravem, ve městě Stratii, v Rípě a v Enispě šlehané větry, kteří v Tegei dleli a v líbezné Mantinéi, kteří též v parrhasském kraji a v Stymfélu obydlí měli, těchto byl Agapénór, syn Ankaiův, velitel mocný, 610 spravuje šedesát lodí, a četní do lodi každé arkadští mužové vstoupli, již dobře se vyznali v bitvách, neboť sám Achaiů král jim daroval, vládyka mužstva, koráby palubou kryté, by třpytné přepluli moře, slavný Átreův syn, vždyť plavectví nebyli zvyklí. 615 Kteří však v Búprasiu a v Élidě bydlili skvělé, kolika Hyrmíné zemím jest hranicí, Ólenská skála, kolika Aleision a Myrsinos, ležící nejdál, ti měli vůdců čtvero, a deset za každým vůdcem rychlých korábů plulo, a mnozí v ně Epejci vešli. 620 Jedni z nich od Amfimacha a Thalpia vedeni byli, ten byl z Kteata syn, ten z Euryta — z Aktora vnuci, třetích syn Amarynkeův byl velitel, Diórés silný, čtvrtí pod Polyxeinem šli do války, podobným bohu, vzešlým od Agasthena, jenž pocházel z Augeia vládce. 625 Kdokoli od Dúlichia a z Echín posvátných přišli, lidnatých za mořem výsep, jež naproti Élidě leží, těm syn Fýleův, Megés, byl vévodou, Areu rovný, jemužto jezdec Fýleus, muž Diovi milý, byl otcem, z hněvu však na otce svého se stěhoval do Dúlichia. 630 Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. Odysseus, chrabrý rek, byl velitel nad Kefallény, kteří v Ithace byli a v Néritu chvějícím listy, na Krokylejské výspě a drsné na Aigilipě. Kdo byl v Zakynthu sídlem neb bydlil na výspě Samu, 635 kteří na souši byli a protějším pobřeží mořském, těchto byl Odysseus vůdcem, jenž Diu byl důmyslem roven. Dvanácte hrdina ten měl korábů červených lící. Aitólů vůdcem byl Thoás, syn vládyky Andraimona, kteří v Pleuróně byli a v Ólenu, Pyléně sídlem, 640 v Chalkidě, pomořském městě, a skalnatém na Kalydóně. Oinea, chrabrého reka, už nebyli synové živi, sám též naživě nebyl ni rusý už Meleagros, tož bylo Thoantu dáno, by nad lidem aitólským vládl. Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. 645 Kréťané s Ídomenéem šli do války, oštěpem slavným, všichni, kdo bydlili v Knósu a v Gortýně, hrazeném pevně, v Mílétě městě a v Lyktu a v Lykastu bílého lesku, také v Rhytiu, Faistu, jež města jsou k bydlení vhodná, jiným, kdo na Krétě bydlí, v níž měst jest čítáno ke stu, 650 těm tedy Ídomeneus byl vévodou, oštěpem slavný, Mérionés jak Arés, bůh válečný, vražedník mužů. Černých osmdesáte s tím lidem korábů plulo. Z Rhodu pak Tlépolemos, syn Héráklův, krásný a velký, devět přiváděl lodí a Rhoďany, vojíny mužné. 655 Kdo měli na Rhodu sídlo a na tři se dělili kmeny, v Lindu a v Iélýsu a v Kameiru bílého lesku, ti tedy pod Tlépolemem šli do války, oštěpem slavným, kterého Astyocheia kdys Héráklu silnému počla. Z Efyry od Selléentu, když mnohá pobořil města 660 reků živených Diem, ji za choť si přivedl domů. Když pak vychován byl v svém paláci stavěném pevně, otcův vlastní strýc byl zakrátko od něho zabit, hrdina Likymnios, již stárnoucí, Areův soudruh. Nakvap si vystavěv lodi a hojné shromáždiv mužstvo, 665 vyhnanec, na moře vstoupil, vždyť synové druzí a vnuci silného Hérákléa mu za vraždu hrozili pomstou. Přišel pak na cestách svých až na Rhodos, snášeje strasti. Na tré podle svých kmenů lid od něho usídlen všechen. Záhy pak Kronovec Zeus, jenž vladaří bohům i lidem, 670 ve velkou pojal ho lásku a ohromným zahrnul jměním. Níreus z ostrova Sýmy tři souměrné přivezl lodi, Níreus, jenž z Aglaie matky a Charopa vládce se zrodil, Níreus, nejhezčí muž, jenž pod hradby Ília přišel, ze všech Danaů druhých, krom Achilla, slavného reka, 675 jenomže sláb byl tělem a skrovné bylo s ním mužstvo. Kdokoli z Nísýru výspy a z Krapathu byli a Kasu, z Kóu kdo Eurypylova a z ostrovů Kalyden byli, Feidippos všechněm těmto a Antifos vůdci se stali, Thessala synů to dvé, jenž pocházel z Hérákla vládce. 680 Třicet korábů dutých jim v řadách k Íliu plulo. Nyní vypočtu lid, jenž v pelasgickém byl Argu, kteří v Alopě, v Alu a v Tréchíně měli své sídlo, ve Fthíi, v Helladě širé, v níž krásné ženy se rodí, Helléni, Myrmidonové i Achajci zvali se jménem. 685 Vévodil nad jejich loďmi rek Achilleus, nad padesáti. Bojů však plných smutku z nich žádný na mysli neměl, chybělť rek, jenž vedl by v boj jich bojovné řady: slavný Achilleus rychlý teď u lodí nečinně seděl, pro dívku kadeří krásných se hněvaje, Brísovu dceru, 690 kterou si v Lyrnéssu vybral, když mnohé vytrpěl strasti, Lyrnéssos vyvrátiv z kořen a thébské mohutné hradby, usmrtiv Epistrofa a Mynéta, oštěpem slavné, syny to Euénovy, jenž pocházel ze Selépia. Pro tu tam meškal a lkal — však brzy měl povstati opět. 695 Kdo měl Fylaku sídlem a Pýrasos zdobený květy, svatý to Démétřin okres, a Ítónu, matku to bravu, Antrón, pomořské město, a Pteleos posetý travou, těch zas Prótesiláos byl bojovným vojvodou dříve, dokavad žil, však černá zem jej tehdy už kryla. 700 Po něm zůstala choť, jež tváře si drásala žalem, zůstal i bezdětný dům. Jej zabil dardanský vojín, právě když se své lodi chtěl seskočit — z Achaiů první. Bez vůdce nebyli přec, byť po králi velice prahli, nýbrž velení vzal rek Podarkés, Areův soudruh. 705 Otec mu Ífíklos byl, syn Fýlakův bohatý bravem, chrabrého Prótesiláa to z jedněch rodičů bratr, mladší zrozením svým — bylť nad něho lepší a starší bojovný Prótesiláos, muž hrdinský — nikterak tedy nebyl bez vůdce lid, byť po něm, rekovi, prahl. 710 Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. Kteří ve Ferách byli, kde Boibéjské leželo pleso, také v Glafyrách, Boibě a v Iólku, výstavném městě, nad těch koráby velel syn Admétův, nad jedenácti, Eumélos. Admétu králi jej zrodila vznešená paní, 715 Alkéstis, nejhezčí z dcer, jež vladař Peliés zplodil. Oněm, již v Thaumackém městě a v Méthóně obydlí měli, ve městě Meliboi a v drsnatém Olizóně, Filoktétés byl vůdcem, jenž mistr byl ve střelbě z luku. Sedm jen korábů měl, však padesát veslařů v každý 720 vstoupilo, mistrů v střelbě, a tím též v zápase silných. On však na výspě meškal a kruté útrapy snášel, na svatém ostrově Lémnu, kdež od synův achajských nechán, ranou trápen jsa zlou, již had mu byl zasadil vodní. On tam ležel a lkal — však zakrátko na Filoktéta 725 u svých korábů dutých si Achajci vzpomenout měli. Bez vůdce nebyli přec, byť po králi velice prahli, vedlejší Ojleův syn, rek Medón, velení převzal, kterého bořitel měst, král Ojleus, z choti měl Rény. Kteří bydlili v Trikce a v Ithómě terasovité, 730 kdo patřil do Oichalie, v níž Eurytos oichalský vládl, nad těmi velení mělo dvé synův Asklépiových, Macháón, Podaleirios, již výborní lékaři byli. Třicet korábů dutých jim v řadách k Íliu plulo. Lid, jenž do Ormenia byl příslušný, do Asteria, 735 kdo byl při Hyperei a na bílých Titanu vrších, pod synem Euaimonovým šel do války, pod Eurypylem. Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. Všichni, kdo v Argisse byli a v Gyrtóně obydlí měli, v Ortě a v Élóně městě a patřili do Olossona, 740 vedeni od Polypoita, šli do Tróje, chrabrého v bojích, syna to Peirithoova, jejž Kronovec nesmrtný zplodil: slavná Hippodameia jej počala Peirithoovi, v onen památný den, když kosmaté divochy ztrestal, které z Pélia vyhnal a zatiskl k aithícké zemi, 745 nikoliv sám, bylť s ním též Leonteus, Areův soudruh, chrabrého Koróna syn, jenž opět se z Kainea zrodil. Čtyřicet černých lodí s tím lidem k Íliu plulo. Gúneus zrozený v Kyfu měl s sebou dvacetdvě lodi, s nímžto šli Eniénové a udatný Peraibů národ, 750 kteří si zřídili byt kol Dódóny, drsnaté zimou, kdo též pěstili pole kol luzného Titarésia, řeky, jež krásným proudem se do řeky Péneiu vlévá; s Péneiem stříbrných vírů svých vod však nemísí v jedno, nýbrž jak nějaký olej se rozlévá po jeho vrchu, 755 výtok jsa styžských vod, jež hrozným jsou přísahy svědkem. Prothoos nad Magnéty, syn Tenthrédonův, byl vůdcem, kteří bydlili v místech, kde Pélion chvějící listím, kde též Péneios jest — těm velel Prothoos rychlý. Čtyřicet černých lodí s tím rekem k Íliu plulo. 760 Ti tedy vůdcové vojska a vladaři Danaů byli; který však z nich byl nejlepší všech, rač, Múso, mi říci, z mužů samých i koní, již připluli s Átréovci! Z koňů nejlepší byli, jež syn kdys Férétův míval, teď je však Eumélos řídil — ti letěli rychle jak ptáci, 765 téhož věku a srsti a se hřbety stejnými na vlas. Apollón Stříbrnoluký je vychoval v pérejské zemi: byly to kobyly obě a nosily Areův postrach. Z mužů Telamónovec byl daleko nejlepší ze všech, dokud se Achilleus hněval — neb ten měl největší sílu. 770 Tací byli i koně, již vozili Achilla reka. Avšak hrdina tento byl u křivých korábů mořských, nečinný, na Átreovce jsa rozhněván, vladaře lidu, jeho pak bojovné mužstvo se chodilo na příboj mořský bavit házením disku a vrháním oštěpů lovčích, 775 nebo i střelbou z luku — a koně tam u vozu každý klidně si škubal jetel neb miřík rostoucí v mokru. Povozy, pečlivě kryté, tam pánům nečinně stály, ve stanech, poněvadž muži, když bojovný chyběl jim vůdce, sem tam táborem vojsk jen chodili, bez boje jsouce. 780 Kráčel voj, jak veškerá žeň když požárem vzplane, pod ním duněla zem jak pod Diem, vladařem blesků, kdykoliv na Tyfóea se hněvaje, půdu kol šlehá, v Arimech, u nichžto má, jak praví se, Tyfóeus lože — podobně od jejich noh, jak kráčeli, duněla půda, 785 silně, a s velkým kvapem si plání razili cestu.

Íris rychlá jak vítr tou dobou s poselstvím přišla od Dia bouřného k Tróům a zprávu jim nelibou nesla. U brány králova domu se ve schůzi radili právě Trójané v hromadu shluklí, i mladí muži i starci; 790 Íris rychlá v běhu tu ke králi přišla a řekla, hlasem Polítu rovná, jenž syn byl Priama vládce — ten byl na zvědách právě, a nohám střelhbitým věře, na vršku mohyly číhal, v níž pohřben kmet Aisýétés, kdy asi ze svých lodí se vyhrne achajské vojsko. 795 Jeho si podobu vzavši, dí Íris ve běhu rychlá: „Pořád milé ti jsou jen daremné řeči, ó starče, jako by dosud byl mír — vždyť povstala urputná bitva! Já přec často a často se účastnil zápasů mužů, avšak tolik lidstva — a takého — nikdy jsem nezřel. 800 Vždyť jich bez počtu jest, jak na stromech listí neb písku, když tak táhnou plání, by válčili naproti městu. Tebe však vybízím zvlášť, ó Hektore, takhle to učiň: množství spojených vojsk jest v našem velikém městě, řeč však různá je lidí, již světem jsou rozseti všude: 805 těm nechť velitel jejich vždy poroučí, který je vede, lid svůj rozdělí v čety a pak jej vyvede k bitvě.“ Hektór poznav dobře, že bohyně mluvila k němu, ihned rozpustil sněm — lid honem pro zbraně kvapil. Dokořán odemkli bránu a vojsko se hrnulo z města, 810 pěšky i na svých vozích, a velký se ozýval lomoz. Strmý jakýsi vršek se zdvíhá v popředí města, stranou, na širé pláni, a s každé strany je volný; smrtelní ovšem lidé mu říkají Batieia, bozi však Myríny rov, jež bývala obratná v boji; 815 tamo se zástupy Tróův a spojenců dělily v řady. Velký jiskřící přilbou byl Tróů velitel Hektór, Priamův syn, s ním lid byl nejlepší, nejčetnější, který k boji se řadil, jsa dychtiv zápasu kopím. Dardanům Anchísův syn byl vévodou, Aineiás statný, 820 Anchísu od Afrodíty kdys zrozený, bohyně jasné, která se na stráních Ídy s ním snoubila — bohyně s mužem — nikoli sám, šloť do boje s ním dvé Anténorovců, Archeloch, Akamás rek, již v každé se vyznali bitvě. Kteří v Zelei byli, až pod krajním výběžkem Ídy, 825 zámožný trójský lid, jenž tmavou pil z Aisépu vodu, nad těmi slavný rek měl velení, Lykáonovec Pandaros, kterému luk sám Foibos daroval kdysi. Kdokoli z Adrésteie a z území Apaisu byli, kdo byli od Pityeie a od strmé Térejské hory, 830 Adréstos byl jim vůdcem i Amfíos s brněním lněným, Meropa perkótského to synové, kterýžto ze všech nejlíp věstiti uměl a nechtěl dovolit synům do války záhubné jít — však nechtěli poslušni býti: sudičky mrákotné smrti je totiž v záhubu vedly. 835 Kteří v Perkótě městě kol Praktia obydlí měli, kteří v Abýdu, v Séstu a v Arisbě bydlili skvělé, těmto byl Ásios vůdcem, syn Hyrtakův, záštita mužů, Ásios, Hyrtakův syn, jejž přivezli z Arisby koně, hnědí, postavy velké, až od řeky Selléentu. 840 Pelasgův oštěpem slavných šly oddíly pod Hippothoem, ty, již mívali byt kol Lárísy, hrudnaté země, vedl ten hrdina slavný a Pylaios, Areův soudruh, synové Pelasga Létha, jenž pocházel z Teutama rodem. Akamás vojíny thrécké a hrdina Peiroos vedl, 845 všecky, jimž hranicí jest svým vodstvem Helléspont proudný. Kikonů válčících kopím byl Eufémos velitel vrchní; Troizénos jeho byl otec, syn Keadův, živený Diem. Paionů s křivými luky byl vrchním Pýraichmés vůdcem, zdaleka, od Amydónu, kde širý Axios teče, 850 Axios, nejhezčí z řek, jež tekou po půdě zemské. Velení nad Paflagony měl hrdina zmužilé duše z Enetů Pylaimenés, kde divocí mezci se pasou, všemi, již v Kytóru byli a v Sésamu měli své sídlo, na březích u Partheniu své skvostné obydlí měli, 855 v Aigialu a Krómně a vysokých na Erythínech. Válčili pod Epistrofem a Odiem Halizónové, přišlými z Alyby dálné, kde vzácného stříbra je domov. Ennomos znalý ptákův a Chromis veleli Mýsům, ale ni věštbou z ptáků se černé nevyhnul smrti, 860 nýbrž pravicí svou jej rychlý Achilleus zabil v řece, v níž napořád klál též jiné vojíny trójské. Frygové od Askania a Forkýna vedeni byli z dálné askanské země a toužili po boji v seči. Méonům opět Mesthlés a Antifos vůdci se stali, 865 synové Talaimenovi, jež Gýgajské zrodilo pleso; také Méony vedli, již žijí pod horou Tmólem. Kárům mluvícím drsně se stal zas vévodou Nastés, těm, již v Mílétu byli a na Fthíru, listnaté hoře, u proudů Maiandrových a na strmých Mykaly vrších; 870 od Amfimacha a Nasta byl lid ten do boje veden, od Amfimacha a Nasta, dvou synů Nomíonových. Nastés zdobený zlatem jak dívka se do války vydal, bláhový — žalnou zhoubu mu nemohlo odvrátit zlato, nýbrž pravicí svou jej rychlý Achilleus zabil, 875 v řece, a zlaté šperky mu statný hrdina odňal. Nad Lyky hrdinský Glaukos a Sarpédón velení měli, přišlí z Lykie dálné, jíž vírný protéká Xanthos.