ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ílias není epické vyprávění o válce trójské, o jejím vzniku a průběhu, nýbrž je to umělé dílo, založené na myšlence o hněvu Achilleově, jeho vzniku a následcích. Nejsou to chladné popisy ani lhostejné vyprávění událostí, nýbrž promyšlené, psychologické a namnoze dramatické líčení pohnutlivých situací a scén úmyslně volených. Zvláštní podiv vzbuzuje mistrné líčení duševního stavu zúčastněných osob. Je tam ovšem mnoho míst rázu ryze epického, jako je výčet loďstva a vojska achajského a trójského, popisy bitev, soubojů, obětí, smluv atd. atd. Jak jinak měl básník takovéto scény vypravovat než klidně? A jistě by si nepočínal jinak ani spisovatel novověký, ani romanopisec a povídkář, ledaže by tu a tam přidal nějakou reflexi, jak to dělávají.

Ale jsou v Íliadě místa, která svou psychologickou a citovou hloubkou a živostí provedení pranic nazadají ani nejlepším plodům novověkých básníků. V I. zpěvu básník nevypravuje o hněvu Achilleově, nýbrž nám jej přímo předvádí, jak a proč vznikl, jak rostl, až dostoupil svého vrcholu. Pravím přímo předvádí před oči a duši vlastními slovy, ano i skutky zúčastněných osob, jako to vídáme na divadle. Jejich slova jsou výrazem duševního stavu, planoucí oči a sahání po meči značí rostoucí, kypící vášeň. Nebýt spojovacích veršů, jako jsou

neb

připadá nám, jako bychom slyšeli dramatickou scénu na jevišti.

Je možno scénu, v níž Priamos ve zpěvu XXIV. prosí Achillea za vydání svého syna Hektora, pokládat za lhostejné vypravování? Tam mluví ne Priamova ústa, nýbrž srdce utýrané bolestí, a není čtenáře, jehož srdce by se nechvělo, když to čte. Ale i tam, kde mluví básník sám, i tam slova jeho mívají účinek dramatický. Když básník líčí, jak Achilleus vzpomínkou na starého otce rázem zapomněl na svůj strašlivý hněv a propukl v pláč, a zároveň s ním plakal Priamos, tu čtenář neslyší jen slova básníkova, nýbrž přímo před sebou vidí starce, jak pláče nad padlým synem, a mladého hrdinu, jak pláče nad starým otcem. Ale i v další části této scény čtenář vidí před sebou dva nepřátele, jak spolu sedí, spolu hovoří a spolu jedí atd.

Ze slov Hektorových a jeho manželky v VI. zpěvu mluví vřelý cit. Nic se tam neděje, žádná událost, ale oba si vzájemně otvírají svá milující srdce, Hektór, který jde do války, musí jít do války, snad na smrt, a manželka, která se bojí o jeho život. Tato část básně je spíše lyrická než epická.

Připomínám ještě scénu s Lykáonem ve zpěvu XXI. 34/127. I zde čtenář přímo vidí mladistvého chlapce, jak se třese strachem, jak zoufale drží Achilleovo kopí, aby ho nemohl bodnout, a naproti němu obrovského hrdinu, rozlíceného pro smrt milého přítele Patrokla. I to je scéna spíš dramatická než epická. Proč? Poněvadž ani v ní není pouhé vypravování, nýbrž osoby zúčastněné samy svými projevy vyjadřují, co se děje v jejich rozrušených duších atd. atd.

To jsou věci, které každý zná a každému jsou jasny, a sotva se najde čtenář, který by pochopil, že by takováto místa mohla být vyhlašována za klidné a lhostejné vypravování. Však asi, aspoň u nás, nikdo se už nepřidržuje tohoto zastaralého, nemožného učení. Byl by to veliký omyl, kdyby ještě dnes někdo tvrdil, že v Íliadě není nic než klidné, lhostejné vypravování — nemohu si představit většího poblouzení, poněvadž povaha básní homérských se tímto učením skresluje, a kdo by je hlásal, vkládal by do Homéra něco, čeho tam není, naopak duchu jeho silně odporuje.

Snad bude čtenáře překladu Íliady zajímat časový a číselný poměr všeho toho, co je líčeno v Íliadě. Něco z toho tuto poznamenáváme. Líčení Íliady zabírá celkem 51 den, ale většina toho počtu připadá — nikoli na děje, nýbrž na pausy, které jsou jen ve zpěvu I. a XXIV. Na pausy připadají 33 dni, na všecky události dohromady 18 dní. Všecky boje, jejichž líčení se zdá čtenáři nekonečným, zabírají všeho všudy 4 dni, ale k jejich vylíčení spotřeboval básník 19 zpěvů [první den bitevní (II. — VII.) zabírá 6 zpěvů, druhý den bitevní (VIII.) 1 zpěv, třetí den bitevní (XI. — XVIII. 242) bezmála 8 zpěvů a čtvrtý den bitevní (XIX. — XXII.) 4 zpěvy].

Rozdělení je velmi nestejnoměrné: tak I. zpěv zabírá 21 den, ale zpěvy XI. — XVIII. 242 (tedy bezmála 8 zpěvů) zabírají 1 den atd.

Podrobný výpočet by čtenáře asi nebavil.

Přehled zpěvů Íliady

Obsah Íliady dělíme na čtyři oddíly: I. Příčina hněvu Achilleova a jeho následky = zpěv I. — II. Boje bez Achillea = zpěvy II. až XVIII. — III. Achilleus v boji = zpěvy XIX. — XXII. — IV. závěr = zpěvy XXIII. — XXIV.

Prvý oddíl Íliady

Zpěv I. je základem a rozvrhem celé básně, vykládaje o příčinách Achilleova hněvu a jeho následcích, t. j. o Diově slibu, že od nynějška budou Trójané tak dlouho vítězit, až Agamemnón pozná svůj blud.

Zpěv I. Do achajského tábora přišel Apollónův kněz Chrýsés, chtěje vykoupit svou dceru, zajatkyni, kterou měl u sebe král Agamemnón. Ale Agamemnón kněze potupně vyhnal. Na prosbu knězovu Apollón poslal na Achajce mor. Po 9 dní lítaly bohovy střely po táboře achajském, ale král se nijak nepřičinil, aby hněv Apollónův odvrátil. Proto 10. dne svolal sněm Achilleus, který byl ve vojsku achajském po králi první a měl o vojsko největší zásluhy. Na schůzi Achilleus navrhoval, aby se zeptali nějakého věštce, proč se Apollón tolik rozhněval. Věštec Kalchás odpověděl, že se bůh rozezlil proto, ze Agamemnón jeho kněze urazil, a že král jen tenkrát boha smíří, když Chrýsovi dceru vrátí a bohovi vzdá slavnostní žertvu. Agamemnón neodvážil se odporovat výroku věštcovu, ale prohlásil, že mu hned musí být dána náhrada. Tomu se Achilleus opřel. Z toho se rozpoutal mezi oběma prudký spor, ve kterém král mluvil s Achilleem urážlivě a pohrdlivě, a konečně mu pohrozil, že mu násilím odejme dívku Bríseovnu. Uražený hrdina byl by málem Agamemnona mečem probodl. Z achajských knížat se nikdo Achillea nezastal. Marně se snažil Nestór, starý král pylský, aby spor urovnal. Když se sněm rozešel, Agamemnón Achilleovi násilím Bríseovnu odňal: Achilleus zanevřel na krále i všecky ostatní Achajce, a nejenže se zřekl dalšího válčení, nýbrž i požádal matku Thetidu, aby od Dia vyprosila, by od té doby napořád vítězili Trójané, dokud by král nepoznal svůj blud. Zeus slíbil.

Druhý oddíl Íliady

V II. oddíle, v bojích bez Achillea rozeznáváme tyto čtyři části: V II. zpěvu se chystají obě vojska k boji, pak je 1. den bitevní ve zpěvech III. — VII. — boj byl nerozhodný, pak je 2. den bitevní ve zpěvu VIII. — Achajci poraženi. Ve zpěvu IX. je poselství k Achilleovi (večer po bitvě líčené ve zpěvu VIII.). Ve zpěvu X. je noční výprava do trójského tábora (téže noci jako IX.). Třetí den bitevní ve zpěvech XI. — XVIII. — Achajci na hlavu poraženi.

Zpěv II. Aby Zeus přiměl Agamemnóna k boji, poslal mu klamný sen, aby mu od Dia vyřídil vzkaz, že má vypravit Achajce k boji, poněvadž by mohl dobýt Tróje; bohové prý na přímluvu Héřinu jsou jedné mysli a příznivi Achaiům (1 — 40). Ag. ráno svolal poradu vůdců a sněm vojska. Vůdcům oznámil svůj sen a vybídl je, aby vypravili vojsko k bitvě, ale ohlásil, že chce nejdřív zkusit smýšlení lidu, a že je proto vybídne k odplutí domů, ale vůdcové aby je zdržovali. Na schůzi vojska vybídl tedy král lid, aby odplul domů, ale mluvil tak, že z jeho řeči bylo zřejmo, jak by bylo nemoudré odplout. Ale lid, sotva uslyšel, že má odplout, s velikou radostí a s hlukem se rozběhl k lodím (41 — 154). Ale Odysseus na pobídku Athéninu lid přemluvil, aby zůstal, a při tom náležitě potrestal drzého mluvku Thersíta. Také Nestór domluvil lidu (155 — 368). Agamemnón vyzval lid, aby se šel najíst, Diovi obětoval býka, a nařídil, aby vojsko vytáhlo (369 — 483). Pak je výčet achajského loďstva a vojska (484 — 785). Pak pochod Trójanů a výčet jejich vojsk (786 — 877).

První bitevní den III. — VII. — boj nerozhodný

Zpěv III. Paridův souboj s Meneláem. Smlouva. Když obě vojska táhla proti sobě, Paris kráčel v popředí vojska trójského a vyzýval k souboji veškery vůdce achajské. Ale když mu vyšel vstříc Meneláos, Paris se ho lekl a couvl zpět do řad vojska trójského. Teprv na pokárání Hektorovo odhodlal se k souboji s Meneláem o Helenu a poklady. Hektór pak ohlásil Paridův návrh oběma vojskům. I chystali se učinit smlouvu a poslali do Tróje pro Priama. Ten právě seděl s předními trójskými šlechtici na Skajské bráně a Helené mu ukazovala jednotlivé reky achajské. Při smlouvě bylo ujednáno toto: zvítězí-li Paris a zabije Meneláa, vezme si Helenu a poklady, Achajci pak odplují; zvítězí-li Meneláos a zabije Parida, dostane Helenu a poklady a Achajci dostanou válečnou náhradu. V souboji měl Meneláos převahu, ale boj dokončen nebyl, poněvadž v největším nebezpečí Parida odnesla Afrodíté. Vítězem byl Meneláos, ale Paris zabit nebyl. Agamemnón se domáhal, aby byly vyplněny podmínky vítězství. Trójané se nevyjádřili.

Zpěv IV. je přímé pokračování zpěvu III. Větší díl obsahu je věnován přípravám k novému boji: porušení smlouvy z rozkazu Diova, králova pochůzka po táboře. Teprve veršem 422 počíná obnovený boj. — Kdyby Trójané výzvu Agamemnónovu byli přijali, byl by konec války a ovšem také básně Íliady. Bylo tedy v zájmu básníkově, aby válka byla vedena dále. Proto musila být smlouva porušena, ale ovšem od Trójanů. Jak obyčejně, zakročili bohové. Na tom, aby Trója byla zničena, záleželo nejvíc Athéně a Héře. Na popud Héřin poslal Zeus Athénu, aby přiměla Trójany k porušení přísežné smlouvy a tak na sebe uvalili vinu křivé přísahy, která pak ovšem musila být potrestána. Athéné sletěla s nebes a v podobě Trójana Láodoka, vyzvala lyckého lukostřelce Pandara, by zastřelil Meneláa, sama však řídila střelu tak, aby M. byl jen lehce poraněn (1 — 219). Zatím co raněného léčil Macháón, přihnali se už Trójané k bitvě, Achajci ovšem také si oblékli zas brnění, chtíce bojovat (220 — 222). Agamemnón pak obcházel vojsko a pobízel každého ke statečnosti (223 — 421). Vzplanul obecný boj (422 — 544).

Zpěv V. V této bitvě se nejvíc vyznamenal hrdina Diomédés, jemuž básník věnoval celý V. zpěv, který se také nazývá „Diomédovo hrdinství“: Bohyně Athéné dala Diomédovi velkou smělost a sílu, sňala mu s očí mlhu, aby rozeznal bohy, a vybídla jej, aby se chránil boje s bohy, ale Afrodítu aby ranil. D. hrozně řádil v trójském vojsku, i když byl od Pandara šípem střelen do pravého plece (1 až 165). Aineiás, vida, jak D. hubí Trójany, vyjel mu s Pandarem vstříc, ale Diomédés Pandara zabil a rozdrtil Ainéiovi balvanem kyčel, a když jej matka, bohyně Afrodíté, unášela s bojiště, D. ranil i ji. Aineia unesl Apollón do svého chrámu v Tróji, kdež jej léčily bohyně Artemis a Létó. Aineiás se za chvíli uzdraven vrátil. Pak vybídl Apollón boha války Area k boji proti D-ovi, ale D. s pomocí Athéninou ranil i jej. Ve vv. 628 — 669 jest episodicky líčen boj Tlépolema, vnuka Diova, a Sarpédonta, syna Diova, v němž byl zabit Tlépolemos.

Zpěv VI. přerušuje líčení bojů a hlavním obsahem je Hektorův pobyt v Tróji:

Po odchodu Areově nabyli zase Achaiové převahy, ale Diomédés ustupuje jaksi do pozadí. Trójané již pomýšleli na ústup (73 — 74). Tu Hektór na vyzvání věštce Helena — povzbudiv trójské vojsko k udatnosti — odešel do Tróje vyzvat matku, aby svolala manželky knížat, vystoupila s nimi na hrad do chrámu bohyně Athény, obětovala jí skvostné roucho a poprosila ji o pomoc hlavně proti Diomédovi. Stalo se, ale Athéné odepřela.

Pak šel Hektór do domu Paridova, aby jej vyzval znova do boje. Nežli se Paris vypravil, Hektór šel do svého domu, aby uviděl manželku Andromachu a svého synáčka Astyanakta. Ale manželka nebyla doma, nýbrž dívala se s hradeb na boj. Hektór tedy vyšel z domu, ale poblíž brány přišla mu Andromaché vstříc. Jejich rozmluva je ono světoznámé Hektorovo setkání s Andromachou (392 až 502). Pak šel Hektór na bojiště; na cestě jej dohonil Paris. Zatím co se Hektór ubíral s bojiště do Tróje, básník vypravuje episodicky setkání vůdce Lyčanů Glauka s Diomédem. Vyšli si naproti k boji, ale poznali se jako dávní pohostní přátelé (Bellerofontés) (119 — 236).

Zpěv VII. Tímto zpěvem se končí vypravování o prvním dnu bitevním. Hlavní obsah je Hektorův souboj s Aiantem Telamónovcem, návrh Anténorův na sněme trójském a stavba zdi na ochranu lodí.

Když Hektór a Paris po svém příchodu na bojiště úspěšně bojovali, Athéné s Apollónem dodali Hektorovi síly, zdali by chtěl k souboji vyzvat nejlepšího reka achajského. Věštec Helenos postřehl tuto úradu bohů, vybídl Hektora k souboji a ujistil ho, že nezemře. H. tedy vstoupil do středu vojsk a nabídl souboj. Ale v achajském vojsku nastalo mrtvé ticho, nikdo se nehlásil. Ale když je pohaněl Meneláos a chtěl sám bojovat s Hektorem, ačkoli byl mnohem slabší než H., a když jim domluvil Nestór, přihlásilo se devět reků, z nichž losem byl zvolen Aiás Telamónovec. Oba bojovali slavně, Aiás slavněji, ale souboj dokončit nemohli, poněvadž nastala noc. Po souboji byl v Tróji hlučný sněm, na němž Anténór, přední šlechtic trójský, radil, aby Trójané vrátili Achaiům Helenu i s poklady, poněvadž Trójané, porušivše přísežní smlouvu, vedou válku zločinnou. Paris prohlásil, že je ochoten vydat poklady, ale nikoli Helenu. Priamos druhého dne vzkázal po hlasateli Achaiům návrh Paridův a zároveň jim nabídl příměří, co by obě strany spálily padlé vojíny. Achajci návrh Paridův zamítli, ale příměří přijali. Po pohřbu vykopali hluboký příkop a vystavěli pevnou zeď s věžemi a branami, která by chránila lodí.

Druhý bitevní den, t. j. zpěv VIII. Achajci poraženi

Zpěv VIII. Osobní zakročení Diovo. Zeus svolal bohy do svého paláce a zakázal jim jakoukoliv účast v boji a sám odjel na Ídu (1 — 52). Boji dal volný průběh až do poledne, ale pak mrštil bleskem do achajského vojska a zastrašil Achajce. Prchli. Prchl konečně i Diomédés, ačkoli se dlouho zdráhal (53 — 212). Na prosbu Agamemnonovu dal Zeus na chvilku Achaiům sílu, takže postoupili dopředu (212 — 334), ale pak poznovu posílil Trójany. Achajci byli zahnáni až k lodím (335 — 349). Héré s Athénou vyjely sice s Olympu na pomoc Achaiům, ale pohrůžkou, kterou jim Zeus s Ídy po Íridě poslal, polekány zas se vrátily (350 — 484). Nastalá noc přerušila boj. Trójané nocovali venku, před achajským táborem (485 až 565).

Zpěv IX. Smírné poselství k Achilleovi. Toto poselství bylo k Achilleovi posláno večer druhého dne bitevního, líčeného v VIII. zpěvu. Achaiové, zvl. vůdcové byli porážkou zdrceni. Agamemnón dal svolat schůzi vojska a radil k útěku. Tomu se opřel Diomédés. Nestór pak radil rozestavit stráže a svolat schůzi vůdců (1 — 88). Na té radil vyslat k Achilleovi smírné poselství, které by uraženého reka smířilo. Agamemnón radu přijal a vypočítával dary, které by Achilleovi dal na usmířenou. Vypraveni Odysseus, Foiníx, Aiás Telamónovec a dva hlasatelé (89 — 191). Achilleus je vlídně přijal a pohostil (112 — 222). Mluvil Odysseus (225 — 306), Foiníx (430 — 605) i Aiás (624 — 642). Ale Achilleus všecky jejich nabídky a důvody zamítl. Poslové mluvili vřele a přesvědčivě, a čtenář cítí, že mají pravdu a že Achilleus daleko překročuje míru a nejedná správně, stavěje svou osobu nad zájmy všeho národa. Poslové odešli s nepořízenou. Zpráva o tom velmi zarmoutila vůdce achajské, jediný Diomédés neztratil hlavu a radil k statečné obraně, hlavně pak, aby Agamemnón sám chrabře bojoval v čele vojska.

Zpěv X. Noční výprava. Tato výprava byla podniknuta rovněž jako poselství k Achilleovi v noci po druhém dní bitevním, líčeném v VIII. sněmu. Agamemnón nemohl starostmi spát a rval si zoufalstvím vlasy. Konečně se rozhodl odejít k Nestorovi o radu. Zatím k němu přišel Meneláos, který také nemohl spát. Vzbudili ostatní reky a šli nejprve dohlédnout na stráže, ale pak přešli příkop a usedli na volném místě k poradě. Na popud Nestorův vydal se Diomédés s Odysseem na zvědy do trójského tábora. Na cestě se potkali s trójským zvědem Dolónem, kterého poslal Hektór, zajali jej, vyzvěděli od něho, čeho potřebovali, a pak jej zabili. Nato vešli do tábora thráckého krále Rhésa, který právě přišel na pomoc Trójanům, zabili jej i 12 jiných Thráků, odvedli jeho sněhobílé koně a ujeli na nich zpět do tábora achajského.

Třetí den bitevní ve zpěvích XI. — XVIII. Achajci byli na hlavu poraženi. Patroklos

Zpěv XI. Ráno se oboje vojska vypravila do boje, Achajce vedl Agamemnón, Trójany Hektór. Agamemnón vedl si tak hrdinsky, že Trójané před ním prchali. Zeus vzkázal Hektorovi po Íridě, aby se tak dlouho držel stranou, až Agamemnón bude raněn a odejde s bojiště, pak že mu dá slávu. Hektór tedy nevystupoval z řady. Ale zakrátko byl Agamemnón raněn od Koóna (248 — 253) i musil opustit bojiště. Tu teprv vyrazil Hektór a strašlivě hubil Achajce, až jej Diomédés omráčil ranou kopí a Hektór odjel na voze s bojiště. Také jiní přední vůdcové byli raněni a musili z boje odejít. Diomédés byl od Parida střelen do chodidla pravé nohy (373 — 378). Odysseus byl kopím boden od Sóka (435 — 438), lékař a statný bojovník Macháón střelen od Parida do pravého plece (505 — 507) a Eurypylos do stehna (583). I Aiás Telamónovec byl donucen couvat. Trójané nabyli rozhodné převahy. — Tou dobou se díval Achilleus s lodi na boj a zdálo se mu, že Nestór veze raněného Macháóna, ale jistoty neměl. Proto poslal Patrokla k Nestorovi, aby se ho zeptal, koho to veze. To byl počátek zkázy Patroklovy, neboť Nestór mu poradil, aby přiměl Achillea, by ho poslal do boje a půjčil mu svou zbroj (597 — 805). Když se Patroklos vracel k Achilleovi, potkal raněného Eurypyla, zavedl ho do stanu, vyřízl mu z rány šíp a léčil jej (k Achilleovi se vrátil až ve zpěvu XVI.).

Zpěv XII. Dobývání achajské zdi. To předpokládá, že Achajci zatím prchli až za zeď, ale výslovně to nikde pověděno není. Zpěv XII. je pokračování popisu bitvy, jejíž líčení bylo ve zpěvu XI. přerušeno ve v. 596, t. j. tam, kde básník nám předvádí Achillea, jak se dívá s lodi na boj.

Na začátku zpěvu básník líčí budoucí osudy achajské zdi (1 — 33), pak teprv přechází k líčení boje. Na radu Púlydamantovu nechali Trójané své vozy a koně před příkopem a pěšky přešli v pěti oddílech příkop, aby dobývali zdi. Jediný Ásios pustil se sám nalevo, chtěje dobýt levé brány, které hájili dva Lapiti, Leonteus a Polypoités. Nepříznivého znamení přes výstrahu Púlydamantovu Hektór nedbal (195 — 250). Rozpoutal se zuřivý boj o zeď. Konečně Sarpédón, velitel Lyčanů, strhl se zdi cimbuří (397 — 399) a Hektór velikým balvanem prorazil bránu (453 — 462). Tak Trójané dobyli achajské zdi.

Zpěv XIII. Počíná boj o lodi. Když Zeus přivedl Trójany až k lodím, odvrátil oči na sever, do Thrákie, poněvadž se nenadál, že by některý z bohů se odvážil účastnit boje. Ale Poseidón, který seděl na Samothráce, vida nepozornost Diovu, sestoupil k Achaiům a povzbudil Aianty i jiné vůdce. Achajci se srazili v hustý šik, takže Trójané, když se po dobytí achajské zdi s velikým křikem přihnali, narazili na tuhý odpor. Rozpoutal se prudký boj, líčený skoro v celém zpěvu XIII. Ásios padl kopím Ídomenéovým (384 — 393). Na radu Púlydamantovu Hektór soustředil vůdce a vojíny a učinil útok.

Zpěv XIV. Héré uspí Dia. Hektór omráčen balvanem. Trójané zahnáni za příkop. Nestór, který ve svém staně hostil raněného Macháona, uslyšel válečný ryk už docela nablízku. Vyšel ze stanu a spatřil, kterak Trójané dobyli achajské zdi a válčí už u lodí. I rozhodl se dojít k Agamemnonovi. Ale na cestě potkal už jej samého v průvodu Odysseově a Diomédově. Šli se podívat na boj, ač raněni. Když Nestór vyprávěl, co viděl, Agamemnón, domnívaje se, že je to z vůle Diovy, který chce Achajce zničit, radil, aby stáhli lodi na moře a ujeli. Tomu se opřel Odysseus. Na radu Diomédovu odebrali se ranění vůdcové na bojiště, chtíce své vojíny povzbuzovat. — Zatím Héré shlédla s Olympu, jak Poseidón skrytě pomáhá Achaiům. I umínila si uspat Dia. Vypůjčila si od Afrodíty kouzelný řemen lásky a slíbila bohu Spánku za choť překrásnou Charitku Pásitheu, když uspí Dia. Pak odešla k Diovi na Ídu, kdež se jí podařilo Dia uspat. Uslyšev o tom Poseidón od boha Spánku, postavil se zjevně v čelo Achaiův a způsobil obrat: Hektór byl od Aianta Telamónovce omráčen balvanem a odvezen k řece Skamandru, a Trójané zahnáni za příkop.

Zpěv XV. Zeus procitne a zjedná zase Trójanům vítězství. Boj o lodi.

Zeus procitne a spatří na bojišti Poseidóna, Trójany na útěku a Hektora omráčeného. Maje za to, že se to stalo z návodu Héřina, vyhrožoval jí. Ale když mu Héré přisahala, že Poseidóna nenavedla, nařídil jí, aby šla na Olymp a poslala mu Apollóna a Íridu. Stalo se. Íridu poslal k Poseidónovi, aby opustil bojiště. Poseidón se sice vzpíral, ale konečně odešel. Pak nařídil Apollónovi, aby Hektora uzdravil, Achajce aigidou zastrašil a zahnal. Tak byli Achaiové zahnáni zpět za příkop a za zeď až k lodím. — Patroklos, vida, jak Achajci utíkají, opustil Eurypyla a pospíchal k Achilleovi. Zatím Trójané postoupili až k samým lodím a chtěli je zapálit. Aiás jich zuřivě bránil a zabíjel každého, kdo nesl oheň.

Zpěv XVI., který je z nejkrásnějších zpěvů epických vůbec, líčí vystoupení Patroklovo a jeho smrt. Je to zpěv plný psýchologické hloubky, citové vřelosti a poétické velkoleposti. Stěží se najde, i ve světové literatuře, něco lepšího a krásnějšího.

Patroklos přikvapil od Eurypyla pln úzkosti a se slzami v očích a poukazoval na hrůzu, která obešla všecky Achajce, a prosil Achillea, nechce-li jít sám do boje strachem z nějaké věštby, aby dovolil jemu, Patroklovi, jít s Myrmidony v boj a půjčil mu svou zbroj, zdali by se Trójané, zmýleni jeho podobou, dali na ústup. Achilleus překonal v sobe hněv a svolil, ale nařizoval Patroklovi, aby Trójany toliko zahnal od lodí a vrátil se, aby mu nesnížil čest. Dokonce pak aby se nepouštěl k Tróji, poněvadž by mohl zakročit některý bůh, zvlášť Apollón. — Zatím už Trójané zapalovali lodi, neboť Aiás nemohl samojediný odolat útoku tolika nepřátel, slábl a sotva že popadal dech — couvl. V tu chvíli vržen oheň do lodi, která rychle vzplála. Rázem vyrazil Patroklos s 2500 bojechtivých Myrmidonů — Trójané se zarazili. Ale když se z lodí vyrojilo též ostatní vojsko achajské, které před chvílí bylo prchlo, Trójané po krátkém boji byli zahnáni na prudký útěk. Patroklos přímo zuřil. Tu se mu postavil k boji velestatečný vůdce Lyčanů, Sarpédón, ale i ten padl. V zuřivém boji o jeho mrtvolu zvítězili Achajci a svlékli mu zbroj. Ale padl v zápětí i Patroklos. V zápalu boje zapomněl na výstrahu Achilleovu, pustil se k Tróji, ba pokoušel se i o dobytí hradeb a jen na zakročení Apollónovo od toho upustil. Pak se znova vrhl na Trójany a hubil je strašlivě. Tu přistoupil k němu bůh Apollón, ranou do zad jej omráčil, srazil mu přílbu, štít i krunýř a zlomil mu i kopí. Tu jej ranil Trójan Euforbos a dorazil pak Hektór. Umírající Patroklos věstil mu brzkou smrt. Hned potom Hektór, nechav mrtvolu Patroklovu ležet, odešel, aby se zmocnil nesmrtelných koní Achilleových.

Zpěv XVI. značí obrat v dějích Íliady; Achilleus překonal svůj urputný hněv a nalezl sám sebe — zarputilost hněvu byla zlomena.

Boj o mrtvolu Patroklovu ve zpěvu XVII. a XVIII. 242.

Zpěv XVII.^[2] Meneláův boj s Euforbem o mrtvolu Patroklovu. Euforbos padl. Meneláos pak čekal u mrtvoly. Zatím bůh Apollón upozornil Hektóra, že jeho snaha, zmocnit se koní Achilleových, je marná, a oznámil mu, že Meneláos usmrtil Euforba. Hektór provázen zástupem Trójanů blížil se s velikým hlukem, a Meneláos, vida před sebou přesilu, ustoupil, chtěje zavolat Aianta na pomoc. Hektór zatím svlekl Patroklovi zbroj, a když se Meneláos vracel s Aiantem, už vlekl Patrokla k Trójanům. Ale spatřiv Aianta couvl a odešel s bojiště, aby si oblékl ukořistěnou zbroj Achilleovu. Když se vrátil, nastal zuřivý boj o Patrokla. Achilleus zatím neměl ještě ani tušení o pádu Patroklově. Zatím jeho nesmrtelní koňové propukli v pláč. Zeus se nad nimi slitoval a dodal jim síly, takže je vozataj Automedón mohl hnát k útoku na Trójany. Hektorův a Aineiův pokus, aby se jich zmocnili, se nezdařil. Aiás vida, jak Hektór a Aineás prudce útočí, vybídl Meneláa, by poslal Antilocha k Achilleovi s rychlou zprávou, že Patroklos padl. Pak vyzval Meneláa a Mériona, aby zvedli Patrokla a unášeli ho s bojiště.

Zpěv XVIII. Obsah tohoto zpěvu má dva díly. První díl 1 — 368 je přímé pokračování předešlého zpěvu, druhý díl 369 — 618 je vypravování o nové zbroji Achilleově.

I. Díl: Achilleus nemoha se Patrokla dočkat a vida útěk Achaiů, má již obavu o život Patroklův. Vtom k němu prikvapil Antilochos a oznámil mu Patroklův pád. Účinek byl strašný. Achillea obestřela tma, klesl do prachu, ale nemohl vypravit slova. Teprve po chvíli vyrazil strašlivý výkřik. Jej slyšela v mořských hlubinách matka Thetis a ihned přišla v průvodu Néreoven k Achilleovi. Když od něho slyšela úmysl, že chce zabít Hektora, oznámila mu, že hned po Hektorovi zemře i on. Ale když Achilleus setrval na svém úmyslu, slíbila mu, že požádá boha Héfaista, aby mu zhotovil novou zbroj.

Zatím bylo nebezpečí, že Hektór mrtvolu Patroklovu přece jen vyrve, vtom přišla k Achilleovi bohyně Íris se vzkazem od Héry, aby došel k příkopu a zastrašil Trójany. Achilleus poslechl. Bohyně Athéné vznítila mu nad hlavou strašný plamen, který vysoko šlehal. Achilleus třikrát vykřikl a spolu s ním vykřikla Athéné. Trójané slyšíce Achilleův hlas a vidouce nad hlavou plamen, zastavili útok, a mrtvola Patroklova byla zachráněna. Héré chtěla příchodem noci zastavit všechen další boj a proto rozkázala Héliovi aby před časem zapadl. Patrokla přinesli do tábora, umyli jej teplou vodou, rány naplnili mastí a přikryli jemným plátnem a celou noc nad ním lkali. — Trójané byli zjevem Achilleovým tak zastrašeni, že si netroufali na sněmu ani sednout. Púlydamás radil, aby vešli do města a bránili se za hradbami. Hektór ten návrh příkře zamítl a slíbil, že sám podstoupí s Achilleem boj.

II. Díl: Nová zbroj Achilleova. Když Thetis přišla na Olymp do domu Héfaistova, přivítali ji vřele manželka Héfaistova Charis i Héfaistos sám. Když mu Thetis přednesla svou žádost, Héfaistos milerád slíbil, že Achilleovi novou zbroj zhotoví z vděčnosti za to, že ho s Eurynomou zachránila, když jej matka svrhla s nebes, poněvadž byl chromý. Pak šel do dílny a zhotovil překrásnou zbroj, zvlášť přeumělý štít. Viz překlad a poznámky k němu!

Třetí oddíl Íliady

Achilleus v boji, zpěvy XIX. — XXII. Ale zpěv XIX. je toliko přípravou k boji, boj sám začíná zpěvem XX.

Zpěv XIX. Za časného rána Thetis přinesla Achilleovi novou zbroj, nad kterou všichni užasli. Pak kápla Patroklovi do nosu ambrosie a nektaru, aby tělo netlelo, a odešla. Achilleus svolal sněm, odřekl se hněvu a žádal, aby bez průtahu začali boj. Agamemnón přiznal se k své vině a nabízel Achilleovi dary, které mu včera Odysseus slíbil. Odysseus upozorňuje s důrazem na to, že není možná posílat vojíny do boje bez jídla, a žádá, aby dříve pojedli. Agamemnón dal přinést dary a ztvrdil přísahou, že se Bríseovny ani nedotkl. Bríseovna plakala nad mrtvolou Patroklovou. Všichni pojedli, jenom Achilleus nejedl nic, proto Athéné na vyzvání Diovo kápla mu do prsou ambrosie a nektaru, aby ho nezeslaboval hlad. Pak se Achilleus vystrojil do boje. Kůň Xanthos věstí Achilleovi brzkou smrt.

Zpěv XX. Bohové jdou na bojiště. Porážka Trójanů. Zeus svolal sněm bohů a vyzval je, aby se účastnili boje, poněvadž, kdyby měl Achilleus bojovat sám bez účasti bohů, vyvrátil by Tróju i proti osudu. Bohové odešli na bojiště a jítřili obě strany k boji, přičemž Zeus hrozně hřímal a Poseidón otřásal zemí, takže se i sám bůh podsvětí polekal, aby se nad podsvětím neroztrhla země. Potom se bohové rozestavili naproti sobě k boji — ale boj ten nenastal, nýbrž básník líčí obšírně Aineiův souboj s Achilleem (v. 75 — 350). Apollón totiž pobídl Aineia k boji naproti Achilleovi, a Héré chtěla přimět bohy, kteří přáli Achaiům, aby se tohoto boje účastnili naproti bohům, kteří přáli Trójanům, ale Poseidón radil, aby si raději usedli stranou: „nechtěl bych, abychom sváděli boj s bohy, kteří přejí Trójanům, poněvadž jsme o mnoho silnější než oni, a teprve kdyby začali oni, počneme boj.“ Takto básník odůvodňuje překvapující událost, že se bohové vzdali vzájemného boje. Když však se Aineiás ocitl v nebezpečí života, Poseidón jej s vědomím ostatních bohů zachránil. — Achilleus i Hektór pobádají své vojíny k statečnosti a Hektór docela prohlašuje, že sám svede s Achilleem boj. Ale Apollón jej od toho varoval — Hektór tedy ustoupil. Achilleus hrozně ubíjel Trójany, ale když ranil smrtelně Hektorova bratra Polydóra, Hektór se nezdržel a vyrazil proti Achilleovi. Jen Apollón jej zachránil od jisté smrti, Achilleus v boji přímo řádil a zahnal Trójany na útěk a pronásledoval je na voze.

Zpěv XXI.^[3] Achilleus pronásledoval Trójany až k řece Skamandru (Xanthu), kdež jim roztrhl vojsko ve dva oddíly: jeden oddíl, ve kterém byl i Hektór, prchal k Tróji, druhý byl zatlačen do řeky Skamandru. Achilleus k našemu podivu nepronásledoval oddíl ve kterém byl Hektór, nýbrž opřel kopí o tamaryšek a vrhl se za těmi, kteří hledali útočiště v řece a tam jich ubíjel tolik, že se až zastavovaly proudy řeky. Vybral si tam také 12 urozených mladíků trójských, chtěje je obětovat Patroklovi. V této části je také pohnutlivá scéna s Lykáonem 34 — 127. Při tom urazil boha řeky Skamandra posměchem, že řeka nepomohla Trójanům, kteří v ní hledali útočiště (130/3). Ještě více urazil Achilleus Skamandra i všecky řeky v boji s Asteropaiem (139 — 182), který byl vnuk krásné řeky Axia (v sev. Makedonii). Skamandros sám Asteropaiovi dodal síly k boji. Když jej přemohl, posmíval se bezmocnosti všech řek, i Ókeanově (182 — 200). Pak vraždil v řece Trójany dále. Tu bůh řeky Skamandru, rozhněván, že Achilleus tolik jinochů v jeho proudech pobil (146/7), žádal Achillea, aby nevraždil Trójanů v jeho proudech (214/221), nýbrž na suché zemi. Achilleus slíbil, ale slyše výčitku, kterou činil Skamandros Apollónovi, že nechrání Trójanů (dle rozkazu Diova [230]), vrhl se uražen znova do řeky. Tu Skamandros, rozlícen, se rozvodnil tak, že Achilleus stěží vyvázl z řeky, ale i na suchu jej pronásledoval, takže byl Achilleus v nebezpečí života. Tu Héré poslala naň syna Héfaista, boha ohně, a ten zkrušil Skamandra tak, že prosil za slitování. Héfaistos na rozkaz Héřin ustal od boje. — Pak nastal boj ostatních bohů. Apollón a Hermés se boje vzdali. Ostatní boje bohů nám dnes připadají nevkusné a odporné (385 — 520). Priamos, vida s veže útěk Trójanů, dal otevřít dokořán bránu, aby se utíkající Trójané mohli zachránit. Aby Achillea zdržel, Apollón podnítil k boji s Achilleem Agénora, zachránil ho, a pak v podobě Agénorově před Achilleem prchal a odvedl ho daleko od města. Teprve když už všichni Trójané byli v městě, dal se mu poznat. Achilleus pak se vrátil k Tróji.

Zpěv XXII. Hektorův pád.^[4] Všichni Trójané již prchli do města, udýchaní, plní hrůzy. Jediný Hektór zůstal před Skajskou branou odhodlán k boji s Achilleem — byv tam osudem zdržen. Ale zdržel jej tam i stud: bálť se výčitek, že tuto pohromu zavinil. Viz pozn. k XXII. 98! Zatím Achilleus, seznav, že nepronásleduje Agénora, nýbrž samého Apollóna, spěchal k Tróji — přímo běžel.^[5] S hradeb spatřil jej král Priamos, zaúpěl, bušil se pěstí do hlavy, škubal své šedivé vlasy a úzkostně prosil Hektora, aby se nedával do boje s Achilleem, který je mnohem silnější, a raději bránil města za hradbami. Prosil marně, marně prosila i matka. Hektór setrval, ale byl pln úzkostí. Vtom se před ním objevil Achilleus, a Hektór, beztoho pln obav, dal se na útěk. Viz pozn. k r. 136! Třikrát oběhli kruh pod hradbami trójskými. — Zeus rozepial váhy osudu a los Hektorův hluboce klesl. Apollón opustil Hektora. V tom přišla bohyně Athéné, zastavila Achillea, pak v podobě bratra Déifoba přišla k Hektorovi a vyzvala ho k boji s Achilleem. — Po krátkém boji Hektór padl. Jeho prosbu, aby mrtvolu jeho nedával psům, Achilleus drsně odmítl, a umírající rek věstil mu brzkou smrt. Vítěz prořízl padlému nohy u kotníků, provlékl řemen, uvázal k vozu a vlekl jej v prachu k lodím. Nářek otcův, matčin, manželčin.

Zpěvem XXII. se vlastně Ílias končí nic více se v Íliadě nestalo. Básník jen chtěl, a bylo toho také potřeba, svou báseň vhodně ukončit, a to se stalo vylíčením Patroklova pohřbu, pohřebních her ku poctě Patroklově a výkupu Hektorova. Všecky tyto tři kusy jsou pěkné, místy skvostné, ale poslední dva jsou, smím-li toho slova užít, kusy přímo parádní, a patří k perlám Íliady i celé řecké i světové literatury.

Čtvrtý oddíl Íliady

Zpěv XXIII. obsahuje pohřeb Patroklův 1 — 257 a pohřební hry ku poctě Patroklově 258 — 897.

Patroklův pohřeb: Když se Achilleus s Myrmidony vrátil z boje, objeli s koňmi a vozy třikrát mrtvolu Patroklovu a plakali nad ním. Achilleus vláčel za sebou mrtvého Hektora přivázeného k vozu. Patroklovi sliboval, že dá Hektora rozsápat psům a že mu obětuje 12 urozených jinochů trójských. Pak odvázal Hektora od vozu a položil ho u Patroklova lože tváří do prachu. Pak vystrojil mužstvu pohřební hody a sám šel na hostinu k Agamemnonovi, ale umýt se nechtěl, dokud Patrokla nepohřbí (29 — 58). Potom si lehl na zem na mořský břeh a usnul. Vtom se mu zjevil Patroklův duch a žádal za pohřeb, poněvadž prý ho duše podsvětní nechtějí pustit za řeku Stygu. Dále prosil, aby kosti obou byly dány do společné urny a také aby jim byla nasypána společná mohyla (59 — 110). Druhý den ráno svezli s Ídy dříví, zbudovali hranici a dali na ni Patrokla. Větrové Zefyros a Borrés na prosbu Achilleovu roznítili oheň. Hranice hořela celou noc. Ráno dali Patroklovy kosti do zlaté urny a zřídili zatímní hrobku.

Hry, které básník velmi obšírně popisuje, byly tyto: koňské dostihy (262 — 652), pěstní boj (653 — 699), zápolení (700 — 739), běh (740 — 797), zápas kopím na ostro (798 — 825), házení diskem (826 — 849), střelba z luku (850 — 883), házení kopím (884 — 897).

Zpěv XXIV. ukončuje smírně všecky ty vášně a hrůzy, které líčí Ílias.

Achilleus nemohl v noci spát, stále maje na mysli milovaného druha. Vstával s lože a chodil po břehu mořském. Ráno pak vázal Hektora za vůz a vláčel jej třikrát okolo mohyly Patroklovy, pak Hektora odvázal a položil na zem, tváří do prachu. To trvalo 12 dní. Apollón ovšem chránil reka, aby se mu neodřelo tělo. Dvanáctého dne ujal se ho Apollón. Zeus pak si obeslal Thetidu, aby Achilleovi vyřídila, že si Zeus přeje, aby Hektora za výkupné vydal. Achilleus ihned poslechl. K Priamovi pak poslal Íridu, aby došel k Achilleovi vykoupit syna, ale aby jel sám se starším vozkou a nebál se, poněvadž mu Zeus pošle Herma za průvodce. Priamos přes odpor manželčin se vydal na cestu, ale před odjezdem žádal Dia za znamení. Zeus mu poslal vpravo orla. Na cestě jim přišel vstříc Hermés, vlídně oslovil Priama a získav tak jeho důvěru, chopil se otěží, uspal stráž a dovezl jej až na dvůr stanu Achilleova. Pak řekl Priamovi, kdo je, a odešel na Olymp. Priamos vešel do stanu, objal kolena Achilleova, líbal mu ruce, ty ruce, které mu zabily Hektora, připomněl mu otce, také tak starého, a prosil za vydání Hektorovo. Vzpomínka na otce tak působila na srdce Achilleovo, že zapomněl na svůj strašlivý hněv proti Hektorovi a dal se do pláče. Oba plakali, Priamos nad synem, Achilleus nad otcem. Pak vstal s křesla, zdvihl jemně starce a posadil ho a mluvil s ním vlídně. Pak dal Hektora umýt, natřít olejem, obléci v krásný rubáš a sám jej pomáhal zdvihnout na vůz. Pak pohostil Priama a dal mu připravit lůžko v předsíni. Ale v noci vzbudil Priama Hermés, rychle zapřáhl koně i mezky, nepozorovaně projel táborem a zavezl je až k řece Skamandru. Pak se vrátil na Olymp. Časně ráno je shlédla s hradu Kassandré, svolala Trójany a vyšla s nimi Priamovi vstříc. V městě nad ním naříká manželka, matka i Helené. Pak svezli Trójané dříví, postavili hranici, Hektora spálili a konečně slavili pohřební hody.