ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Kamna se nahřála, rozžhavila, čaj byl zavařen, nalit do sklenic i koflíků a smíchán s mlékem. Kolem sklenic a koflíků rozloženy byly preclíky, čerstvý, výražkový pšeničný chléb, vejce na tvrdo, máslo, telecí hlava a nožičky. Všichni přistoupili k pryčně, jež zastávala stůl, pili, jedli a hovořili. Rancevová seděla na bedně a nalévala čaj. Kolem ní shromáždili se všichni ostatní, vyjímaje Krylcova, který sňal mokrý kožíšek, zabalil se do suchého plédu, zůstal ležeti a rozmlouval s Něchljudovem.

Po zimě a mokru za pochodu, po blátě a nečistotě, již zde našli, po práci věnované úklidu, po jídle a horkém čaji, byli všichni v příjemné, radostné náladě.

Za stěnou bylo slyšeti dupot, křik a nadávky druhých trestanců. Připomínalo jim to jejich okolí, ale ještě více zesilovalo radost a útulnost. Cítili se jako na ostrůvku uprostřed moře, obklopeni na čas strádáním a pokořením, a to je nadchlo a povznášelo. Mluvili o všem, jen ne o svém postavení a o tom, co je očekává. Kromě toho, jak tomu vždy bývá mezi mladými muži a ženami, zejména, jsou-li spolu nedobrovolně, jako byli všichni tito lidé, vznikly mezi nimi shodné i neshodné, různě se proplétající vztahy. Byli takořka všichni zamilováni. Novodvorov byl zamilován do hezké, usměvavé Grabcové. Grabcová byla mladičká kursistka, velmi málo přemýšlející a k revolučnímu hnutí úplně lhostejná. Ale podřídila se duchu doby, nějak se kompromitovala a byla poslána do vyhnanství. Jako na svobodě hlavním zájmem jejího života byl úspěch u mužů, tak tomu bylo i u výslechů, ve vězení a na cestě do vyhnanství. Teď za pochodu těšila ji láska Novodvorova a sama se také do něho zamilovala. Věra Jefremovna, která se vždy hned zamilovala, ale lásky probudit nedovedla, byla zamilována hned do Nabatova, hned do Novodvorova. Něco podobného lásce cítil i Krylcov k Marii Pavlovně. Miloval ji, jako muži milují ženy, ale znaje její názory o lásce, uměle skrýval svůj cit pod pláštík přátelství a vděčnosti za její něžnost a ošetřování. Mezi Nabatovem i Rancevovou byly zvlášť složité milostné poměry. Jako Marie Pavlovna byla úplně nevinné děvče, tak Rancevová byla úplně nevinná provdaná žena.

V šestnácti letech, ještě na gymnasiu, zamilovala se do Ranceva, studenta petrohradské university a v 19 letech se za něho provdala. Její muž, posluchač IV. ročníku, zapletl se do jakési universitní historie, byl vypovězen z Petrohradu a stal se revolucionářem. Rancevová zanechala lékařského studia a jela za ním. Kdyby nebyla svého muže pokládala za nejlepšího, nejrozumějšího ze všech lidí na světě, nebyla by se do něho zamilovala a také provdala. A když se tedy zamilovala a provdala za nejlepšího a nejrozumnějšího člověka na světě, rozuměla přirozeně životu a jeho cílům právě tak, jak jim rozuměl on — člověk nejlepší a nejrozumnější. S počátku rozuměl životem učiti se a ona mu též tak rozuměla. Pak se stal revolucionářem a ona se stala také revolucionářkou. Naučila se velmi dobře dokazovati, že současné poměry jsou nemožné a že povinností každého člověka je, aby proti nim bojoval a snažil se zavésti onen politický a ekonomický způsob života, při němž osobnost mohla by se svobodně rozvíjeti a pod. Zdálo se jí, že skutečně tak myslí a cítí, ale ve skutečnosti jen myslila, že všechno to, co říká muž — je skutečně pravda a toužila jen po jednom: po souhlase a splynutí s mužovou duší. Jedině to poskytovalo jí mravní uspokojení.

Rozloučení s mužem a s dítětem, kterého se ujala její matka, bylo pro ni bolestné. Ale snášela je statečně a klidně, vědouc, že trpí pro muže a pro věc, která je jistě pravdivou, protože on jí slouží. Byla vždy myšlenkami u svého muže a jako dříve nikoho nemilovala, tak ani teď nemohla milovati nikoho kromě svého muže. Oddaná a čistá láska Nabatova ji dojímala a vzrušovala. On, mravný a pevný člověk, přítel jejího muže, snažil se s ní jednati jako se sestrou, ale v jejich vzájemném vztahu prokmitalo něco více, a toto něco oba lekalo a při tom krášlilo jejich trudný život.