ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Přesto, že byl Novodvorov všemi revolucionáři velmi ctěn, a přesto, že byl vzdělaný a pokládal se za velmi rozumného, řadil jej Něchljudov k těm činitelům, kteří stojí svou mravní hodnotou níže střední úrovně; skutečnosti stáli hluboko pod ní. Rozumové síly tohoto člověka — jeho čitatel — byly veliké; ale jeho sebevědomí — jeho jmenovatel — bylo nesrovnatelně ohromné a dávno už jeho rozum přerostlo.

Duchovní život Novodvorova byl úplně protilehlý duchovnímu životu Simonsonovu. Simonson byl jedním z těch lidí, — bývají zejména mezi muži, — kteří jednají na popud mysli a řídí se jím. Novodvorov však náležel k druhu lidí častých mezi ženami, jejichž myšlenková činnost obrací se dílem k dosažení cílů určených citem, dílem k obhájení činů citem již vyvolaných.

Všechna revoluční činnost Novodvorova přesto, že ji uměl velmi přesvědčivě a krasořečnicky odůvodňovat, zdála se Něchljudovu jen touhou po honosivosti, touhou být prvními mezi lidmi. S počátku, za studií, dík schopnosti, osvojovati si cizí myšlenky a správně je opakovati, mezi spolužáky, kde tato schopnost se vysoko cení (gymnasium, universita), zaujal první místo a byl spokojen. Ale když dostal diplom a přestal se učiti a tím ztratil prvenství, náhle — jak to vypravoval Něchljudovu Krylcov, jenž Novodvorova nemiloval, — aby je znovu dosáhl v nové sféře, změnil úplně své náhledy a z progresisty liberála stal se rudým narodovolcem. Neměl v povaze příliš mnoho mravních a estetických vlastností, jež působí pochybnosti a váhání, a tak zaujal velmi brzo jeho samolibosti lichotící vůdčí místo. Určiv si jedenkráte směr, nikdy již nepochyboval a neváhal a proto byl přesvědčen, že se nikdy neklame. Vše bylo mu neobyčejně prostým, jasným, nepochybným. A při jednostranném, úzkém jeho nazírání bylo skutečně všecko velmi prosté a jasné. Stačilo být jen, jak říkal, logickým. Jeho sebevědomí bylo tak veliké, že mohlo lidi buď jen odpuzovat nebo uchvacovat. A ježto působil jen mezi velmi mladými lidmi, kteří přijímali jeho neomezenou sebedůvěru za hlubokomyslnost a moudrost, většina jich se mu podrobovala. Měl tudíž velký úspěch a byl by rád jednal s nimi tak, jako staří opičáci s mladými.

Soudruzi si ho vážili pro smělost a odhodlanost, ale nemilovali ho. On také nikoho nemiloval a ke všem vynikajícím lidem choval se jako k revolučním soupeřům. Jeho činnost připravovala povstání, při němž se zmocní vlády a svolá sněm. Na sněmu přednese předem sestavený program. Byl přesvědčen, že tento program vyčerpá všecky otázky a že není možno neříditi se jím. Byl by vyrval všechen rozum a všechny schopnosti všem jiným lidem, jen aby nepřekáželi jeho schopnostem. Byl přívětivý jenom k těm, kteří se před ním skláněli. Tak choval se teď na pochodu ke svému žáku Kondraťjevu, k Věře Jefremovně a k hezoučké Grabcové, jež byly do něho zamilovány. Ačkoliv zásadně byl pro ženskou otázku, přece v hloubi duše pokládal všechny ženy za hloupé a malicherné, vyjímaje ty, do nichž byl často tak sentimentálně zamilován, jako teď do Grabcové. Pak pokládal je za neobyčejné ženy, jíchž přednosti dovedl jenom on oceniti.

Otázka o vzájemném poměru pohlaví byla pro něho, jako vůbec všechny, velmi prostá a jasná a úplně rozřešená volnou láskou.

Měl jednu fiktivní ženu a jinou opravdovou, se kterou se rozešel v přesvědčení, že není mezi nimi pravé lásky. Teď chtěl vstoupiti v nové volné manželství s Grabcovou.

Něchljudovem pohrdal proto, že se přetvařuje, jak říkal, s Maslovou a hlavně proto, že se opovažuje přemýšleti o nedostatcích současného pořádku a o prostředcích k jeho nápravě, a to ještě ne tak jako on, Novodvorov, nýbrž jaksi po svém, po knížecku, t.j. hloupě.

Něchljudov věděl, jak na něj Novodvorov pohlíží a ke své nespokojenosti pozoroval, že pres svoji dobrodušnost, v jaké byl během cesty, splácí mu týmž penízem a nemůže k němu přemoci silnou antipatii.