ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V Slovenských pohľadoch (1890, s. 207) Jaroslav Vlček napísal: „Vinařický s pietou a láskou pretlmočil nielen prvý, šiesty a siedmy spev Svatopluka, ale i prvý spev Sláva, a najpodarenejšie zo Selaniek, Žalospevov a Ód. Akým ctiteľom bol tento znamenitý prekladateľ Vergília i Homéra, vidieť z nevytlačeného posiaľ listu, písaného dňa 15. júna 1836 Chmelenskému. Ho- *** kdekoli v jiném časopisu.

Vím síce, že Hollého Svatoplukovu ze spisu Jana Hollého, což jsem i Palackému, jsa v Praze, oznámil a se nabídnul, že bych to vypracoval. Než zdálo se mu predsevzetí mé nedosti zanímavé; pročež jsem učiniti to opustil: nicméně pustím se do práce té, a nehodí-li se do Muzejníka, může státi kdekoli v jiném časopisu. Vím síce, že Hollého Svatopluk odsouzen jest a zahozen u nás: než věru my nemáme básníka českého takového jako Hollý jest. Já jej kladu nad Kollára. Tento nepojal idey človečenstva tak čisté a jasné, jak jí Hollý postihnul. Onen jesť vášnivý a často nespravedlivý, tento tichý a vždy nestranný v úsudcích svých. Hollý pojal dokonale objektivnost nevyrovnaného Homera. I věci vypůjčené svým způsobem původnil‘.“

Roku 1840 v Budíne chystali sa vydať zobrané diela Jána Hollého; Vinařický, keď dozvedel sa o tom, napísal samému Hollému nasledujúci list:

Důstogný, welectěný Pane!

Bratře w Kristu milý!

Slyšjme w Čechách, že přátelé literatury našj w Pešti wydati mjnj Waše spisy: z čehož se gá Wáš negeden a neposlednj ctitel wysoce radugi a tešjm. Pred šesti lety prekladal gsem Waši Swatoplukiadu w nářečj naše obecné; w Musegnjku gsem šestý a we Wčele tušjm prwnj zpěw wydal. Než honosili bychom se Wašnostj, kdybyste sami w nářečj obecném báseň swau přepracowali, a nenj pochyby, že si všecky mé kragany, literatury milovoné, zawděčjte.

Přikládám zde swůj pokus, překladu I, II, III, IV a VI zpěwu za pauhým aumyslem, aby, bylo li by Wám libo, použili gste geg k českému wlastnjmu přepracowánj. A což kdyby ste ráčili geště něco přiložiti anebo wložiti, coby spis, w sobě owšem giž dokonalý, ale nám Čechům wjtaněgšjm a zanjmawěgšjm učinilo? Mysljm aby gste někde tam připogil něco o našem Bořiwogi, který dle historických powěstj na dwoře Swatoplukowě se pokřtjti dal a bezpochyby také na wálečných tazjch geho dojl bráwal. Tjm by gste nás Čechy nesmjrně zawázal.

Wedlé „Poslánj z Čech“ gmenem kraganů mých složeného, odesjlám Wašnosti wýtisk prwnjho swazku Pyrkerowých Perel poswátných, a mého překladu Virgiliowých eklog a wýboru ze spisů Bohuslawa z Lobkowicz, žádage Wašnosti, aby gste tyto drobnůstky za gakýž takýž důkaz lásky prigmauti ráčil, s njžto, na Bohu Wam hojnost wšeho dobrého žádaje, trvám

Wašj Welebnosti

Wašj Welebnosti oddaný ctitel a bratr Karel Vinařický, farář w Kowani u Mladé Boleslawi.

W Kowani 6 srpna 1840.

Přiložil gsem 1 exempl mého leboslowj; račte ho přigmauti na důkaz wysoké ůcty Wašeho přjtele Wáclawa Stanka.

Roku 1840 Vinařický mal teda už preložené zo Svätopluka spevy I — IV. a VI.