ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Spomínava sa, že Kollár bol predsedom budínskeho Spolku milovníkov reči a literatúry slovenskej, považovaného ešte za dielo bernolákovskej školy. V liste Kollárovom, ktorý tu podávame, ešte niet reči o predsedníctve, ale z neho vidíme, že ustrojenie spolku Kollárovi bola „weliká a důležitá“ vec; tešil sa, že pri takých spojených silách Slováci dožijú sa i časopisu. List bol písaný Michalovi Godrovi.

V Pešti dne 20. Čerwenca 1834.

Přemilý přjteli!

Tešj mne, že se naskytla tato prjležitost, anť gá Wám zjtřegšjho dne poštau psati chcel gsem we weliké a důležité přjčině, o njž nižeg. Teď Wám posjlám tu čtyři exx. Zpiewanek prwnjho djlu, mezi nimiž geden wázaný pro Wás. Geden ex. newázaný stogj tolik gako byl předplatek, totiž 2 zl. střjbra, wazba pak k tomu 30 xr. w. w. Ty tři ostatnj exempláře ráčte buď komu chcete prodati, trefj-li se Wám kupec, aneb ge Wašemu p. ugčekowi v Maškoweg, p. Marotymu, poručiti, aby geden z nich pro sebe zadržel, druhý dal Dwogjctihodnému Nathanovi Biskupowi, a třetj Jozefowi Osztrmannowi welikolomskému knězi, tento poslednj geště nezaplatil. Pánu Marotymu pak z ohledu jeho zásluh a úzkosti sljbil sem za tau cenu dati, která gemu možná gest.

Peněz 11 zl. w. w. gako i medokjš slatinský řádně a s poděkowánjm sem obdržel; tento ostatnj dar mi ge welmi milý, a kdyby gste mohli, třebas každý den posjlegte, ga Wám sklenice spátky wrátjm, aneb i furmanku zaplatjm.

Práwě wčeřegšjho dne meli naši zděgšj Slowané druhau schůzku u p. Szuchányiho, na njž už skutečně, gménem spolku uzawřeno gest, že s přjstjm rokem slowenský almanach wydáwán bude; k tomu cjli gest 10 akcionarů, kteřj odbjratelů aneb i podakcionarů shromažďowat budau. Psáno guž i do Wjdne strany ocelowých a meděných rytjn. W prwnjm ročnjm běhu státi bude obraz ostřihomského Palkowiče, který boháč snad ústawu našemu poručj. Druhá rytina bude Apollinár Katský, geden mladý 8-ročný krásny, nynj zde w Pešti s otcem i s matkou zůstáwágjcj, Polák z Krakowa, a wýborný hudebnjk, tak že giž sám componuge, a oči wzdělaného swěta celého gako druhý Paganini na sebe obrácj. Třetj obraz bude snad Zrjni a geho žiwotopis od rozeného Chorwáta. Řádnj údowé tohoto spolku gsau: p. Szuchányi, p. Ottmayer advocat, p. Bernolak úřadnjk pri Consilium, p. Herkel advocat, p. Hamuljak, p. Koiš, a Kollár. Každému naloženo, aby práce shledáwal a spisowatelů werbowal, poněwadž giž čas krátký gest; prosjm tedy i gá Wás snažně, račtež nám néco ze swé krásné sbjrky a zásoby pro tuto Zoryslawu (aurora) poslati, ale čjm skoreg, gistě pak do pešťanského garmarku s koncern srpna. Gen ráčtež čjm skůr osobně k nám přigjti, snad se nynj předce i něgakowého časopisu při těchto spogených silách dožigeme. O subsistentii Bůh bude mjti péči. Ljbage Wás zůstáwám Wáš

věrný přjtel Ján Kollár w. r.

PS. Wogak Gécs z Werbasu u mně žádných peněz nezložil. — Rákotzyho důležitost mne už z gedné stránky známa byla, ač ne tak obšjrně. Rukopisy a starožitnosti slowenské sbjřegte přepjlně we swém okolj. — O wydáwánj almanachu prosím geště gen pro sebe zadržte.

Ako vidieť z listu, v kruhu svojich známych Kollár hneď začal budiť zaujatosť za spolok a zháňať práce pre jeho almanach Zoru. Toto spolu s tým, že ustrojenie spolku bola mu „weliká a důležitá“ vec a od spojených síl slovenských očakával výsledkov, je viac než iba fakt, že Kollár bol predsedom Spolku milovníkov reči a literatúry slovenskej.

Almanachu Zory vyšli štyri ročníky. Pomník postavil si však spolok vydaním básnických diel Jána Hollého v štyroch veľkých, krásnych zväzkoch. To všetko nebolo by sa mohlo stať bez neúnavného Martina Hamuljaka, ktorý bol dušou Spolku milovníkov reči a literatúry slovenskej; jednako svedectvo o horlivej zaujatosti Kollárovej je pozoruhodné pre slovenskú literárnu históriu. Na čom štúrovci pracovali o jedno desaťročie neskôr v literárnom spolku Tatríne, i v spolkoch miernosti, na schôdzkach v Mikuláši, v Čachticiach, Veselom a v Prešporku, na zjednotení literárne rozdelených Slovákov, to vidíme uskutočňovať už v Spolku milovníkov reči a literatúry slovenskej. Účinkovaním Hamuljakovým spolok materiálne udržoval sa hlavne z príspevkov katolíckeho duchovenstva, ale evanjelický farár Kollár stál od prvopočiatku pri ňom, a prvý jeho pokladník, dr. Martin Sucháň, bol tiež evanjelik.^[5] V Zore s básňami Hollého vyšla i Kollárova slovenčiaca báseň Slavian, a ku katolíkom Ottmayerovi, Herkľovi, Hamuljakovi, bernolákistom, slovensky písavším, z evanjelických Slovákov pridružili sa Michal Godra, Ján Maróthy, L. Jesenský atď. Ešte i Kuzmány, ktorý v svojej bystrickej Hronke lámal kopie za češtinu, ako spisovný jazyk Slovákov, v Zore vystúpil so slovenskou piesňou.