ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pri oslave Palackého v Panteóne Českého múzea 29. júna 1912 slávnostný rečník prof. Josef Pekař hovoril:

„K velké úloze dobytí Čech novému životu a nové kultuře vychován byl Palacký v hlavním městě uherském, v Prešpurku nad Dunajem. Bylo to podruhé v dějinách, co s této strany, od uherského Dunaje, vstupovaly myšlenky osvícení a osvobození do naší vlasti — po prvé to bylo před tisícletím, v době věrozvěstů slovanských Cyrilla a Methoděje, kteří nám tou cestou přinesli světlo křesťanského poznání. Jako tenkrát, tak i nyní šlo o missi nesenou takřka náboženským nadšením, šlo o to dobyti jazyku našemu rovnocennosti se starými jazyky kulturními a uschopniti jej k nejvyšším úkolům osvětným, jako tenkrát i nyní šlo o to vymaniti národ česko-moravský z područí německého západu. Ale tentokrát, na veliký rozdíl od dob Methodějových, byl to právě německý západ, který poskytl českým vlastencům prešpurským popudy a programy, jimiž Palacký měl vitěziti v české zemi. Prešpurské lyceum, kde studoval Palacký, bylo malou expositurou protestantských německých universit, probuzených již romantickou myšlenkou národní a politickými sny o svobodě. Uherským evangelickým studentům bylo ještě dovoleno navštěvovati university v říši — v dědičných zemích německých, jak tenkrát sluly obyčejně země státu našeho, dbala vláda pečlivě toho, aby národně politické probuzení říšsko-německé intelligence a mládeže nepřekračovalo hranic jejich. Tak jen oklikou přes Uhry, přes Prešpurk, mohl v té době vniknoutí silný proud nového vzduchu evropského do naší vlasti“. (Český časopis historický XVIII, s. 269.)

Iste, pozoruhodné a vzácne pre nás slová. Jednako alebo ich terminológia potrebovala by malú korektúru, alebo bolo by k nim pridať ešte črtu. Keby obstála terminológia prof. Pekařa, tak by Palacký v Uhorsku takého istého ducha bol mohol nabrať na školách hoci v Šárošpataku a v Debrecíne. Ducha Palackým z Prešporka vyneseného treba pripísať účinkom slovanskej renesancie, zasiahnuvším Slovákov a neslovenské školy v Horných Uhrách. Preto ani nemožno povedať, že by popudy slovenského národného prebúdzania boli išli zo samého Nemecka. Slovenskí katolíci Bajza, Fándly, Bernolák nemali nijakého spojenia s protestantskými nemeckými univerzitami, a už v dvoch posledných decéniách 18. storočia začali burcovať Slovákov. Palacký vyznáva v svojom životopise, aké nové obdobie nastalo v jeho mládenectve, keď sa v Prešporku spriatelil so študentom Jánom Benediktim: no a Benedikti vtedy ešte tiež nebol v Nemecku, po napoleonských vojnách nacionálne takom čulom, ani nie prešporskí profesori Stanislaides a Grosz zapálili jeho ducha. Iskry toho, čo v ňom tak mocne účinkovalo, Ján Benedikti, syn ľuborečského farára, mal iste z horno-novohradských slovenských dedín, ktorých vzdelanci boli v spojení s hontianskym Tablicom a Hamaliarom, ktorí už v prvej desiatke 19. storočia na prešporských školách postavili katedru česko-slovenskej reči a literatúry a na ňu posadili Palkoviča.