Božská komedie. Očistec

Dante kráčí se sklopenou hlavou a spatřuje na mramorové půdě vytesané obrazy potrestané pýchy. Přicházejí k soutěsce, kudy se stoupa výše. Anděl, který tam jest, perutí se dotkne čela Dantova a shladí s něho jedno P, neboť básník se očistil od hříchu pýchy.

1 — 15. S tou duší: s Oderisim. — Vychovatel: Virgil, mistr Dantův. — Poháněti: snažiti se, jíti kupředu, zdokonalovati se. — Myšlenky: mé smýšlení zůstalo ponížené, pokorné. — Noh svých lože: půdu, zemi, na niž kladeš, stavíš nohy.

16 — 24. Hrobky, jež jsou v zemi: majíce nad sebou kámen, po němž lze choditi; tedy ne ve zdi nebo vyvýšené nad podlahu. — Co bývali dřív: jejich lidskou podobu. — Cítiti pat: ostruh; jako by vzpomínky bodaly srdce k lítosti, ale jen srdce oddané. — Co ven z hory ční co cesta: plochou římsu, jež vychází z příkrých strání a dělá tam cestu.

25 — 61. Obrazy a příklady potrestané pýchy. Jsou na zemi, aby se po nich šlapalo. — Vznešenější: Satan, Lucifer, podle slov evangelia: Viděl jsem satana, jako blesk padajícího s nebe (Luk. 10, 18). — Briareus: jeden ze synů Země, kteří bojovali proti bohům olympským. — S Palladou Thymbraea: Thymbraeus, příjmí Apolla, jemuž byl v Thymbře v Malé Asii zasvěcen chrám. — Kol otce jejich: Joviše. — Obrů: Gigantů, kteří hnali útokem na Olymp, ale byli pobiti od bohů. — U pat velikého díla: věže babylonské. — Pyšný; neboť stavěli město a věž, aby oslavili své jméno. — Nioba: dcera Tantalova a choť Amfiona, krále thebského, hrdá na svůj původ a krásu a mnoho dětí (7 synů a 7 dcer), chtěla, aby Thebští obětovali spíše jí, než Latoně, matce Apollinově a Dianině. Latona popudila své děti proti Niobě, a ony postřílely všecky syny a dcery Niobiny. — Ó Saule: pýcha Saulova záležela v tom, že volil raději sebevraždu než ponížení a posměch od nepřátel. David, uslyšev o smrti Saulově na Gelboe, zvolal: „Hory Gelboe, ani rosa ani déšť nespadej na vás!“ (2 Král. 1, 21). — Arachne: uměla v celé Lydii nejlépe tkáti a vyzvala Minervu k závodění. Bohyně ji nejprve mírně napomenula, vzavši na se podobu stařeny, ale marně. Byvši znovu vyzvána, přijala, ale musila uznati, ze dílo Arachnino je krásnější. Ve hněvu roztrhala její předivo, a Arachne se oběsila. Minerva však dala jí opět život a proměnila ji v pavouka. — Ó Roboame: Roboam, syn Salomounův, pyšně odmítl prosby lidu, aby umenšil dávky a břemena. Musil pak prchati před rozhořčeným lidem. — Plný strachu: totiž obraz tvůj, jevící strach. — Alkméon: syn Amfiaraa a Erifyly. Erifyla za náhrdelník prozradila Polyneikovi, kde jest ukryt Amfiaraos, jemuž bylo předpověděno, že zahyne, půjde-li na výpravu proti Troji. Alkméon pak matku zabil. — Sennacherib: pyšný král assyrský, bojoval proti zbožnému králi judskému Ezechiáši. — Tamyris: královna skythská. Když Cyrus, král perský, zrádně zajal a pak zabil jejího syna, Tamyris, porazivši ho v bitvě, uťatou hlavu padlého krále vložila do měchu plného krve, řkouc: „Nasyť se krve, po které jsi žíznil.“ — Holofernes: vůdce vojska assyrského. Když obléhal Bethulii, statečná Judith ho zabila po hostině v jeho stanu. — Pozůstatky umučení: bezhlavé tělo, neboť hlavu Judith odnesla do města. Umučení zde znamená smrt, zabití (martiro). — V popelu a slujích: slujemi nazývá zející prostory zbořených domů.

64 — 72. Mistr rafije: italsky stile; nejisto, zda znamená nástroj k rytí či ke kreslení. — Nuž, pýchejte: ironie.

75 — 96. Ne uvolněný: upoutaný tím, co na zemi viděl. — Služebnice šestá: hodina šestá. Bylo právě poledne (počíná-li se den šestou hodinou ranní). — Nemohl mluvit temně: dobře jsem mu rozuměl.

88 — 90. Lahodné verše! Takový zjev pravdivě se slušel na anděla pokory, jenž nad to sám jim přichází vstříc. — Málokdy: málo lidí mohu takto zváti. — Pro nevelký vítr: světských žádostí a pokušení.

100 — 108. Jak napravo: Florencie leží z největší části na pravém břehu Arna. Na levém břehu, vysoko nad městem, jest chrám sv. Miniata. Když se vyjde z brány na levém břehu a jde se vzhůru k sv. Miniatu, brzy sa cesta dělí tak, že ta, jež je napravo, stoupá po schodech. — Podmaňuje: ovládá svou polohou, panuje nad městem. — Město nad Rubacontem: tak slul most, jenž nyní slove „alle Grazie“. Sv. Miniat skutečně panuje hlavně té části města, jež je nad tímto mostem. — Dobře spravované: krvavá ironie. — Odvážný rozběh: náhlé, příkré stoupání se láme, mírní těmito schody. — Dužina i sešit: Dante naráží na dva podvody v obecním hospodářství, jež se staly za jeho doby. Dužina je jedno z prkének, z nichž se skládá soudek. Úředník jeden, jenž prodával obecní sůl, od obce ji přijímal v soudku dobré míry, ale prodával v soudku, jenž byl o jednu dužinu menší a tak vydělával pro sebe. Sešit se týká tohoto: v jistém procesu byl při výslechu obžalovaného kompromitován jeden z představených obce. Pod záminkou, že chce viděti akta tohoto procesu, dal si je předložiti a vytrhl z nich list, jenž byl proti němu. Dante vzpomíná tedy lepších a poctivějších dob, kdy byly tyto schody vystaveny. — Tak břeh se zpovlovňuje: stráň hory se činí schody méně příkrou. — Však skála: schody jsou ve skále jako v soutěsce. Schody k sv. Miniatu naopak dopřávají rozhled.

110 — 135. Beati pauperes spiritu: Blahoslavení chudí duchem, slova Kristova. Sv. Augustin je vykládá o pokorných. — Ta ústí: ty vchody, ty soutěsky. — Zbyla téměř vymazána: pýcha je kořen všeho hříchu; když nyní Dante kajícností se zbavil pýchy, jsou napolo zničeny ostatní hlavní hříchy. Na čele mu zbývá šest P, ale již napolo zacelených.