Božská komedie. Očistec

Na úpatí hory básníci setkávají se s dušemi lidí, vyobcovaných kdysi z církve, kteří se káli až v hodince smrti. Mezi nimi Manfred, levoboček císaře Bedřicha II., mluví s Dantem a vypravuje mu, že takové duše musí určitou dobu zůstávati mimo vlastní očistec, nežli se smějí očišťovati.

3. Rozum žene: sám rozum velí, aby člověk činil dosti za své viny.

11. Důstojnosti: běh se nesrovnává s důstojností lidských pohybů.

12. Mysl, dřív jen jedním zaujatá: zaměstnána jenom myšlenkou na Casellu a na výtku Catonovu.

17. Přerváno: světlo sluneční bylo rušeno mým stínem. Virgil, nemaje pravého těla, nepřekáží paprskům slunečním a proto nevrhá stínu.

25 — 30. Již večer: v očistci jest nyní asi hodina po východu slunce; v Jerusalemě tedy, na severní polokouli, hodina s půlnoci, v Italii večer. — Z Brindisi: tam Virgil zemřel, a Augustus prý dal jeho kosti přenésti do Neapole. — Než nebesům se divíš: nebesa jsou podle staré astronomie jako kulovité vrstvy; jedna nebesa propouštějí paprsky, jdoucí z vyšších atd.

33 — 39. Kterak: kterak, jak to činí, jak je to možno. — Jest bláhový: náš rozum nemůže postihnouti dokonale způsobu skutků božích. Bůh (podstata jedna ve třech osobách; podstata věci některé — to, co věc ta jest, co musí míti, aby byla tou věcí; v Bohu jest jediná podstata, jediné božství, jediná božská přirozenost, jedno, počtem, to, co Boha Bohem činí atd., a toto jedno, tato jedna počtem podstata jest ve třech osobách), Bůh tedy činí svými skutky jakési kroky nesmírné, jimž nepostačí rozum lidský. — Znáti quia: scholastický způsob mluvení; quia znamená že; na př. vím, že něco je, nevím proč, jak to jest. Aristoteles rozeznává dvojí poznávání: že věc je, a proč nebo kterak věc je. Prvního poznání se doděláváme, postupujíce od účinků k příčině (poznání a posteriori), druhého, jdouce od příčiny k účinkům jejím (poznání a priori). Odtud způsob rčení: znáti, že něco je, a znáti proč je (latinsky quia est a propter quid est.) Vidím, že ve světě jest řád, věci krásné, dobré atd., že jsou bytosti rozumné — ale ty nejsou samy ze sebe, musí míti příčinu; ale účinek musí býti obsažen v příčině; tedy příčina, původ všech těchto věcí, jež poznávám, že jsou a že jsou takové neb takové, musí míti v sobě krásu, dobro, rozum, sílu, řád, moudrost atd., a to měrou větší než mají účinky její. A to je Bůh. Stačiž vám tedy, že ze skutků božích, z děl jeho, můžete poznávati Tvůrce jejich mocného, velemoudrého atd. Stačiž vám věděti, že Bůh tak učinil (v příčině utrpení duší v pekle a očistci, aby mohly trpěti muky na svých zdánlivých tělech, která nejsou jako těla naše) a neptejte se, kterak neb proč mohou trpěti. Bůh vše učinil dobře — to stačiž. — Byste byli mohli vidět všechno: kdybychom svým rozumem vše mohli poznati, nebyl by musil přijíti Ježíš Kristus nás poučiti — Maria by nebyla musila poroditi.

40 — 45. A toužit viděli jste: vy, lidé, viděli jste mnohé veliké duchy toužiti marně po poznání velikých pravd — důkaz to, že duch lidský nestačí, aby poznal všecko. Kdyby byli aspoň některé pravdy o Bohu a o poměru člověka k Bohu poznali, byli by se mu klaněli a dnes by nebyli v Limbu, kde marně touží po Bohu. A za příklad jmenuje největší filosofy řecké Platona a Aristotela. My známe takové věci, ale ne proto, že jsme je poznali svým zkoumáním, nýbrž protože věříme tomu, co Bůh nám zjevil. Věříme, že Bůh je zjevil, že tedy jsou to pravdy. — Čelo sklonil: protože on sám byl jeden z oněch marně toužících.

49 — 52. Lerici, městečko v zálivu spezijském v Italii, Turbia, ves u Nizzy. Pobřeží mezi těmito dvěma místy jest skalnaté a rozervané. — Se sklání: má mírný sklon.

68. Po tisíci: když my jsme již ušli 1OOO kroků.

76 — 78. Kde hora leží: má tak mírný svah, není příkrá. — Kdo více ví: Čím více člověk věcí poznává, tím vzácnější mu čas.

86 — 90. Hlavu: první z toho zástupu. — S mé pravé strany: básníci měli slunce po levici, po pravici horu. — Světlo prolomené: stínem přerušené.

102. Hřbety svých rukou: ukázali pohybem ruky kupředu; zcela přirozeně.

112 — 115. Manfred: legitimovaný levoboček císaře Bedřicha II., syna Jindřicha VI. a Konstancie, dcery Rogera, posledního normanského krále na Sicilii. Dcera Manfredova Konstancie se provdala za krále aragonského, Petra III. Ze synů jejích Jakub panoval v Aragonii, Bedřich na Sicilii. Bedřich II. zanechal Manfredovi knížetství tarentské a ustanovil ho správcem Neapolska a Sicilie, než z Němec přišel manželský syn Bedřichův Konrád IV. Po smrti Konrádově (1254) přední páni království zvolili Manfreda králem, čemuž se protivil Innocenc IV. Manfred pomocí Saracénů porazil vojsko papežské a dobyv předních měst v Neapolsku, odešel na Sicilii, kde 1258 se dal korunovati. Klement IV. povolal proti němu Karla z Anjou a v bitvě u Beneventa 26. února 1266 Manfred ztratil život, jsa již řadu let vyobcován z církve.

124 — 130. Pastýř z Cosenze: biskup cosenzský, jemuž Kliment IV. rozkázal, aby vyzdvihl kosti Manfredovy z hrobu u Beneventa, jež leží na území království, totiž neapolského, které bylo lénem stolice papežské, tedy územím církevním, na němž neměly ležeti kosti vyobcovaného z církve. — V Bohu: v Písmě sv., jehož původcem Bůh; tak říkáme, že čteme Virgila, Homéra atd. — Stránku: co Písmo sv. mluví o božím milosrdenství. Byl by také býval k mým kostem milosrdnější.

131 — 135. Blíž Verda: Verde, nyní Garigliano, řeka, dělící Neapolsko od Campanie. — Při světlech zhašených: při svíčkách atd. — Jich: kletbou církevní není člověk na věky zatracen. Milost boží se mu může vrátiti, lituje-li za živa hříchů. A to je účel trestů církevních — polepšení. — Naděje… aspoň trochu: dokud zbývá aspoň maličko života.

139 — 145. Mimo svah: tedy dole pod svahem musí zůstati třicetkrát tak dlouho, jako zůstával za živa ve své zarputilosti. Pak teprve smí vstoupiti do očistce a počíti se očišťovati. — Dobrou modlitbou: modlitba spravedlivých, žijících ještě, může čas ten ukrátiti. Stejně i v očistci samém. — Tam ti: kteří jsou ještě na světě.