SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Zpěv dvacátý

Básníci se ubírají dále. Dante slyší hlas, chválící příklady chudoby. Dovídá se, že to jest Hugo Capet, jenž mu pak praví, že v noci tyto duše mluví o příkladech potrestané lakoty. Tu se hora počne otřásati a se všech stran zní zpěv „Gloria in excelsis Deo“. Jdou dále.


Zle s lepší vůlí potýká se vůle:
tož proti libosti své, jemu k vůli,
jsem z vody nenapitou vytáh’ houbu.
Hnul jsem se dál, a Vůdce můj se pohnul
5
po volných místech stále podle skály,

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
jak těsně při cimbuřích jde se po zdech.
Neb lid, jenž kapku po kapce tam roní
očima zlo, jež zabírá svět celý,
se s druhé strany příliš k venku blíží.
10
Buď zlořečena, vlčice ty stará,
jež nad vše jiné šelmy víc máš lupu
pro hlad svůj, jehož hloubka nemá konce.
Ó nebe, o němž zdá se býti víra,
že kroužíc pozemských stav měníš věcí,
15
kdy přijde, jenž by tuto v útěk přiměl?
My volnými a skoupými šli kroky,
já pozor maje na stíny, jež plakat
jsem slyšel žalostně a naříkati.
A „Sladká Maria,“ jsem nahodile
20
před námi zaslechl tak volat v pláči,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
jak žena činívá, jež právě rodí,
a pokračovat: „Bylas tolik chudá,
jak podle příbytku se vidět může,
kde složila jsi svoje břímě svaté.“
25
Pak zaslechl jsem: „Dobrý Fabricie,
raději s chudobou ctnost sobě volils
než velkým bohatstvím vlást s nepravostí.“
Mně tolik líbila se tato slova,
že popošel jsem, chtě mít ducha toho,
30
od něhož zdálo se, že přišla, známost.
On mluvil ještě dále o štědrosti,
již Mikuláš byl učinil kdys dívkám,
by přivedl jich mladost k počestnosti,
„Ó duše, která hovoříš tak dobře,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
35
rci mi, kdos byla,“ řek’ jsem, „a proč sama
důstojné tyto chvály obnovuješ?
Nebude bez odměny slovo tvoje,
jakože vrátím se, bych cestu krátkou
doplnil života, jenž letí v konec.“
40
A on: „Já povím ti to, ne že pomoc
bych očekával odonud, však proto,
že taká milost před smrtí plá v tobě.
Já byl jsem kořen toho štěpu zlého,
jenž všechnu křesťanskou zem zastiňuje,
45
takže se zřídka dobrý plod z ní sklízí.
Než kdyby Gand, Douai a Lille a Bruggy
mohly, msta toho brzy by se stala,
a prosím o ni toho, jenž vše soudí.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Na onom světě slul jsem Hugo Capet:
50
rod Filipů a Ludvíků, již nyní
Francii panují, je ze mne zrozen.
Já syn jsem řezníka byl pařížského:
když dávní králi všichni vyhynuli,
krom jednoho, jenž rouchem šerým oděn,
55
v rukou svých jsem se uzřel svírat správy
království otěže a tolik moci
z nového zisku mít a tolik přátel,
že ke koruně ovdovělé hlava
je syna mého povýšena, z něhož
60
počaly těchto posvěcené kosti.
Dokavad velké věno provençalské
mé krve studu nezbavilo, málo
jen vážila, však zle přec nečinila.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Tam násilím a lží se započalo
65
lupičství její, a pak za pokání
Guascogne a Ponthieu vzala s Normandií.
Vtrh’ Karel do Vlach, a pak za pokání
dal Konradina za žertvu; a potom
zpět Tomáše slal v nebe, za pokání.
70
Čas vidím, od tohoto dne ne dlouho,
kdy jiný Karel z Francie ven táhne,
by lépe sebe ukázal i svoje.
Vychází beze zbraně, jenom s kopím,
jímž Jidáš zápasil, a tak jím kolí,
75
že Florencii od toho břich praskne.
Takto ne zemi, ale hřích a hanbu
si získá, sobě tolik mnohem těžší,
oč lehčeji si takou škodu váží.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Jiného, jenž kdys vyšel jatý z lodi,
80
zřím prodávat svou dceru a s ní kupčit,
jak korsárové činí otrokyním.
Ó, lakoto, co více můžeš činit,
když krev mou tolik přitáhla jsi k sobě,
že nestará se o své vlastní tělo?
85
By příští zlé a spáchané se menším
zdálo, zřím do Anagni lilji vcházet
a v náměstku svém Krista zjímaného.
Zřím, kterak se mu znova posmívají,
zřím, jak se žluč a ocet obnovují,
90
a jak jest prostřed živých lotrů zabit.
Nového Piláta zřím, jenž jest krutý
tak, že syt nejsa toho, bez výnosu
do chrámu plachty žádostivé vede.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Ó, Pane můj, kdy budu rozveselen,
95
na pomstu patře, kterážto, jsouc skryta,
tvůj ve tvém tajemství hněv sladkým činí?
Co o jediné nevěstě jsem oné
Svatého Ducha říkal a co tebe
přivedlo ke mně pro nějaký výklad,
100
jest potud určeno všem našim prosbám,
den pokud trvá, ale když se setmí,
v té době opačný zvuk přijímáme.
Pygmaliona tehdáž opakujem,
jenž zrádcem, zlodějem a otcovrahem
105
učiněn žádostí svou zlata chtivou,
a krutou svízel lakomého Midy,
jež přišla po hltavé prosbě jeho,
pro kterou vždycky dlužno je se smáti.
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Pak na Achama bláhového každý
110
si vzpomíná, jak ukrad’ kořist, pročež
hněv Josuův zde dosud hrýzt ho zdá se.
Pak žalujeme na Safiru s mužem,
chválíme, že byl Heliodor zkopán,
a v hanbě kolem celé hory krouží,
115
jenž Polydora zabil, Polynestor.
Volá se tady ku posledku: ,Crasse,
rci nám, neb víš to, kterak chutná zlato!‘
Někdy ten nahlas, jiný tiše mluví,
dle citu, který pobádá nás k řeči,
120
teď většími, teď menšími zas kroky.
Proto jsem při tom dobrém, které ve dne
se hovoří, tu nebyl sám, však tady
nablízku nikdo nepovznášel hlasu.“
My od něho již brali jsme se dále,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
125
a hleděli jsme ujít tolik cesty,
co naší možnosti se připouštělo,
když pocítil jsem jako věc, jež padá,
se horu třásti, pročež mráz mne pojal,
jak toho jímává, kdo na smrt kráčí.
130
Jistě se Delos nezmítal tak prudce,
než Latona tam učinila hnízdo,
by porodila obě nebes oči.
Pak se všech stran se započal křik taký,
že Mistr můj se přichýlil blíž ke mně,
135
řka: „Neměj strachu, dokud já tě vedu.“
Gloria in excelsis všichni Deo
říkali, pokud pochopil jsem z blízka,
odkud se křiku rozuměti mohlo.
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
My nehybni a napjati jsme stáli,
140
jak pastýři, jimž prvním zpěv ten zazněl,
až vrch se přestal třást, a on se skonal.
Pak dali jsme se dál svou cestou svatou,
na stíny zříce, kteří leželi tam,
již vrátivše se k obvyklému pláči.
145
S rozbrojem takým žádná nevědomost
nikdy mé touhy, vědět, nevznítila,
má paměť-li se nemýlí v té věci,
jaký jsem, mysle, tenkrát myslel míti,
aniž jsem pro chvat ptát se sobě troufal,
150
ni ze sebe sám moh’ jsem něco vidět:
tak bázlivý a zamyšlen jsem kráčel.

1 — 12. S lepší vůlí: taková byla vůle Hadrianova, jenž chtěl, aby Dante již šel. — Lepší: neboť již byl spasen, utvrzen v dobrém. Dante byl by se chtěl ptáti ještě více. — Nenapitou houbu: zůstal jsem s vůlí nenasycenou. — Roní očima zlo: jakoby vylévali se slzami to zlé, lakotu, jíž naplnili své srdce ve světě, milujíce peníze a statky. — Příliš k venku blíží: ležíce, dosahují skoro na kraj tohoto kruhu, kde lze spadnouti. — Vlčice stará: lakoto.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

13 — 33. Kroužíc: svým otáčením provozuješ vliv na věci pozemské. Z části i Dante tak věřil. — Skoupými: krátkými. — Sladká Maria: jedna duše jmenuje Nejsvětější Pannu jako příklad chudoby proti chtivosti bohatství. — Po tom příbytku: chlévě betlemském. — Dobrý Fabricie: příklad z dějin světských. Gaius Fabricius Luscinius ve válkách a jednáních se Samnity a Pyrrhem se vyznamenal svou nezištností a poctivostí. Zemřel tak chudý, že mu byl vystrojen pohřeb na státní útraty. — Mikuláš: svatý biskup z Myry v Lycii, jenž jsa ještě jinochem, dal potají třem dcerám chudého spoluměšťana tolik, že se mohly s věnem tím počestně provdati.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

40 — 60. Ne že pomoc: protože žijící příbuzní této duše jsou špatní. — Zastiňuje: špatnost rodiny Capetovců francouzských škodí všemu křesťanstvu. — Gand, Douai atd.: nejznamenitější města nizozemská, kterých dobyl Filip IV. Krásný; ale později z nich byli Francouzi zahnáni, nač naráží v. 48. — Hugo Capet: Dante se přidržuje lidové pověsti, velmi rozšířené v 13. veku, o řeznickém původu třetí dynastie (Capetovské) králů francouzských. Mimo to básník tu mate několik věcí, nebo abychom lépe řekli, jeho doba mátla několik věcí. Dějiny znají dva Hugy: Huga Velikého, hraběte pařížského, jenž zemřel 956, a jeho syna Huga Capeta, jenž byl korunován za krále franc. v Remeši r. 987. Ty dvě osobnosti Dante a jeho doba učinili jednou. Podobně nezemřel v mnišském rouše poslední panovník z rodu Karla Vel., ale zemřel jako mnich (v šerém rouše) poslední z Merovejců, první dynastie králů francouzských, totiž Childerík III., kdežto poslední z Karolingů, Karel, vévoda lotrinský, zemřel ve vězení. — Uzřel jsem se: uzřel jsem, že držím v rukou atd. — Posvěcené kosti: protože králové bývali mazáni svatým olejem.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

61 — 69. Věno provençalské: Karel I. z Anjou, bratr Ludvíka IX. Svatého, obdržel hrabství provencské skrze svou choť Beatrici, dceru a dědičku Raimonda Berengara IV. (italsky Berlinghieri), posledního hraběte provencského. — Tam: od té doby. Filip III. Smělý, syn Svatého Ludvíka, zmocnil se tří hrabství, Valois, Poitou a Auvergne, a r. 1284 Navarry. — Za pokání: krutý sarkazmus, třikrát opakovaný. — Guascogne: všecka tato území vzal Filip IV. Krásný ve Francii Angličanům. — Vtrh’ Karel do Vlach: Karel I. z Anjou přišel 1265 dobýti Neapolska a Sicilie na Manfredovi, levobočkovi císaře Bedřicha II., jejž po smrti řádného syna Bedřichova, Konráda IV., stavové obou Sicilií zvolili za krále. Manfred padl r. 1266, ale r. 1267 přišel z Němec mladičký Konradin, syn Konráda IV., aby se domáhal svých práv v jižní Italii. Karel I. z Anjou porazil jej v bitvě u Tagliacozza 23. srpna 1268, a zajatého dal 2. října téhož roku v Neapoli stíti. — Tomáše: sv. Tomáše Aquinského, slavného filosofa a theologa dominikánského, jenž, ubíraje se na církevní sněm, svolaný Řehořem X. na r. 1274 do Lyonu, rozstonal se cestou a zemřel v opatství cisterciáckém Fossanuově u Terraciny v Campagnii. Villani vypravuje, že Karel z Anjou, boje se, aby se nestal kardinálem a nebyl mu nepřítelem, dal ho otráviti. Dante tomu patrně věřil, ač je to nejspíše smyšlenka. — Zpět v nebe: neboť duše je přímo stvořena od Boha.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

71 — 84. Čas vidím: 1301. — Jiný Karel: z Valois, bratr Filipa IV. Krásného. Bonifác VIII. ho povolal do Italie, aby usmířil rozvaděnou Florencii. Karel přišel, ale ve Florencii, která mu otevřela brány, proti svým přísahám stranil Černým a přivedl je k moci, takže Bílí byli vyhnáni, a mezi nimi i Dante, jenž již nikdy se nevrátil. Na to narážejí slova: Florencii břich praskne.Z toho: z té výpravy. Karel z Valois vypravil se 1302 dále do Sicilie, již držel Bedřich Aragonský, ale nic nepořídiv, vrátil se s malou ctí. — Jiného: Je to Karel II. z Anjou, syn Karla I., krále neapolského. V námořní bitvě v zálivu neapolském Aragonští ho 1284 zajali a propustili až 1288, tři léta po smrti otcově. Mladičkou dceru svou Beatrici dal za choť starému Azzovi VIII. z Este, markrabí ferrarskému, prý za veliké peníze.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

86 — 93. Do Anagni (Dante má Alagna): městečko 60 km jihovýchodně od Říma. Mezi předními rodinami byli Gaetani, z nichž pocházel Bonifác VIII. Když po dlouhých sporech Bonifác vyobcoval Filipa Krásného z církve, Filip vypravil do Italie svého místokancléře Viléma de Nogaret, který spolu se Sciarrou Colonnou dne 7. září 1303 vešel do Anagni, kde zajali a pohaněli papeže v jeho paláci. Lid po třech dnech Bonifáce vysvobodil, on však brzy potom v Římě zemřel. — Lilji: lilie byla znak královské rodiny francouzské. — Prostřed živých lotrů: Nogareta a Sciarry Colonny. Těmito verši Dante, ač krutý protivník Bonifáce VIII., jejž odsoudil také do svého pekla, opět projevuje svou víru v božský původ moci papežské a vzdává jí náležitou úctu. — Nového Piláta: jako kdysi Pilát odsoudil Krista, ač jej uznal za nevinna, tak Filip odsoudil templáře, a jako mořský loupežník jejich statky uchvátil. — Do chrámu: chrám latinsky templum, (italsky tempio) — templáři tedy rytíři chrámu (jerusalemského), a chrám tu znamená jejich řád, který Filip zničil, obžalovav je z rozmanitých zločinů. Proces to asi navždy temný. Dante měl jejich odsouzení za nespravedlivé. — Bez výnosu: Filip dal templáře zjímati a odsouditi bez rozhodnutí apoštolské stolice, která v té věci měla právo mluviti. — Plachty vede: pluje jako loď za kořistí.

94 — 120. Ó Pane můj: Hugo se obrací k Bohu. — Na pomstu: na trest. Bůh ví čas a způsob trestu, jenž jest jist (kdežto nám to je tajemstvím). To činí hněv jeho klidným, když trpí urážky od hříšníků. — Co o jediné nevěstě: o Marii Panně. Odpovídá na druhou otázku Dantovu, proč totiž sám jen Hugo mluvil. — Určeno: jest nám dáno za předmět rozjímání a modliteb. V noci mluvíme o příkladech odstrašujících. — Pygmalion: syn krále tyrského Bela a bratr Didonin, jejíhož manžela Sichaea zabil, aby došel jeho pokladů. Ale Dido s nimi uprchla do Afriky, kde založila Karthago. — Otcovrahem: ve smyslu latinského parricida, což znamená také vraha někoho ze svých příbuzných. — Midy: Midas, král fryžský, vyprosil si na bozích, aby, čeho se dotkne, bylo zlatem. Když však i v ústech vše se mu měnilo v zlato, umíral hladem, až Dionysios se nad ním smiloval a zbavil ho neblahého daru. — Acham: Když Josue dobyl Jericha, přikázal, aby nikdo nic nevzal z kořisti. Acham ukryl něco ve svém stanu, začež byl potom i se svou rodinou ukamenován (Josue, 6, 17 — 19; 7, 1 — 6). — Na Safiru s mužem: Ananiáš a Safira prodavše pole, přinesli část peněz apoštolům na rozdání chudým, jako by to byly všecky stržené peníze, část pak zatajili. Byli potrestáni náhlou smrtí (Skutky ap. 5). „Na Safiru s mužem“, t. j. na Safiru a muže jejího (Ananiáše). — Heliodor: vůdce vojska krále syrského Seleuka, byl poslán do Jerusalema, aby vzal poklad chrámový. Když však vešel do chrámu, ukázali se jezdec, jehož kůň kopyty udeřil Heliodora, a dva mládenci, kteří jej mrskali (2. Makab. 3). — Krouží Polynestor: kolem celé hory se ozývá jméno Polynestorovo. V čas, kdy Troja byla obléhána, Priamos, král trojský, svěřil synáčka svého, Polydora, králi thráckému Polynestorovi. Když Polynestor zvěděl o záhubě Troje, zabil Polydora, aby měl jeho poklady. — Crasse: Marcus Licinius Crassus, člen prvního triumvirátu, s Pompejem a Caesarem r. 59. př. Kr. Známý svým bohatstvím a lakotou. Jako správce Syrie válčil s Party, kteří ho konečně zajali a prý mu nalili do krku roztaveného zlata. — Kroky: mocnějším neb tišším hlasem.

130 — 151. Jistě se Delos: ostrov v moři Egejském. Zmítával se zemětřesením, až Latona, choť Jovišova (prve než se jí stala Juno), prchajíc před hněvem manželovým, se tam utekla a porodila Apollina a Dianu (personifikace slunce a měsíce — proto „obě nebes oči“). — Gloria atd.: Sláva na výsostech Bohu; slova, známá ze svaté noci betlémské. — On se skonal: ten zpěv. — S rozbrojem: s vnitřním vzrušením, s dychtivostí. Nikdy předtím netoužil tak snažně po vysvětlení, nebo poznání neznámé věci, jako nyní, by zvěděl příčinu tohoto otřásání a zpěvu. — Vidět: si to vysvětliti, si dáti odpověď.