Božská komedie. Očistec

Básníci se ubírají dále. Dante slyší hlas, chválící příklady chudoby. Dovídá se, že to jest Hugo Capet, jenž mu pak praví, že v noci tyto duše mluví o příkladech potrestané lakoty. Tu se hora počne otřásati a se všech stran zní zpěv „Gloria in excelsis Deo“. Jdou dále.

1 — 12. S lepší vůlí: taková byla vůle Hadrianova, jenž chtěl, aby Dante již šel. — Lepší: neboť již byl spasen, utvrzen v dobrém. Dante byl by se chtěl ptáti ještě více. — Nenapitou houbu: zůstal jsem s vůlí nenasycenou. — Roní očima zlo: jakoby vylévali se slzami to zlé, lakotu, jíž naplnili své srdce ve světě, milujíce peníze a statky. — Příliš k venku blíží: ležíce, dosahují skoro na kraj tohoto kruhu, kde lze spadnouti. — Vlčice stará: lakoto.

13 — 33. Kroužíc: svým otáčením provozuješ vliv na věci pozemské. Z části i Dante tak věřil. — Skoupými: krátkými. — Sladká Maria: jedna duše jmenuje Nejsvětější Pannu jako příklad chudoby proti chtivosti bohatství. — Po tom příbytku: chlévě betlemském. — Dobrý Fabricie: příklad z dějin světských. Gaius Fabricius Luscinius ve válkách a jednáních se Samnity a Pyrrhem se vyznamenal svou nezištností a poctivostí. Zemřel tak chudý, že mu byl vystrojen pohřeb na státní útraty. — Mikuláš: svatý biskup z Myry v Lycii, jenž jsa ještě jinochem, dal potají třem dcerám chudého spoluměšťana tolik, že se mohly s věnem tím počestně provdati.

40 — 60. Ne že pomoc: protože žijící příbuzní této duše jsou špatní. — Zastiňuje: špatnost rodiny Capetovců francouzských škodí všemu křesťanstvu. — Gand, Douai atd.: nejznamenitější města nizozemská, kterých dobyl Filip IV. Krásný; ale později z nich byli Francouzi zahnáni, nač naráží v. 48. — Hugo Capet: Dante se přidržuje lidové pověsti, velmi rozšířené v 13. veku, o řeznickém původu třetí dynastie (Capetovské) králů francouzských. Mimo to básník tu mate několik věcí, nebo abychom lépe řekli, jeho doba mátla několik věcí. Dějiny znají dva Hugy: Huga Velikého, hraběte pařížského, jenž zemřel 956, a jeho syna Huga Capeta, jenž byl korunován za krále franc. v Remeši r. 987. Ty dvě osobnosti Dante a jeho doba učinili jednou. Podobně nezemřel v mnišském rouše poslední panovník z rodu Karla Vel., ale zemřel jako mnich (v šerém rouše) poslední z Merovejců, první dynastie králů francouzských, totiž Childerík III., kdežto poslední z Karolingů, Karel, vévoda lotrinský, zemřel ve vězení. — Uzřel jsem se: uzřel jsem, že držím v rukou atd. — Posvěcené kosti: protože králové bývali mazáni svatým olejem.

61 — 69. Věno provençalské: Karel I. z Anjou, bratr Ludvíka IX. Svatého, obdržel hrabství provencské skrze svou choť Beatrici, dceru a dědičku Raimonda Berengara IV. (italsky Berlinghieri), posledního hraběte provencského. — Tam: od té doby. Filip III. Smělý, syn Svatého Ludvíka, zmocnil se tří hrabství, Valois, Poitou a Auvergne, a r. 1284 Navarry. — Za pokání: krutý sarkazmus, třikrát opakovaný. — Guascogne: všecka tato území vzal Filip IV. Krásný ve Francii Angličanům. — Vtrh’ Karel do Vlach: Karel I. z Anjou přišel 1265 dobýti Neapolska a Sicilie na Manfredovi, levobočkovi císaře Bedřicha II., jejž po smrti řádného syna Bedřichova, Konráda IV., stavové obou Sicilií zvolili za krále. Manfred padl r. 1266, ale r. 1267 přišel z Němec mladičký Konradin, syn Konráda IV., aby se domáhal svých práv v jižní Italii. Karel I. z Anjou porazil jej v bitvě u Tagliacozza 23. srpna 1268, a zajatého dal 2. října téhož roku v Neapoli stíti. — Tomáše: sv. Tomáše Aquinského, slavného filosofa a theologa dominikánského, jenž, ubíraje se na církevní sněm, svolaný Řehořem X. na r. 1274 do Lyonu, rozstonal se cestou a zemřel v opatství cisterciáckém Fossanuově u Terraciny v Campagnii. Villani vypravuje, že Karel z Anjou, boje se, aby se nestal kardinálem a nebyl mu nepřítelem, dal ho otráviti. Dante tomu patrně věřil, ač je to nejspíše smyšlenka. — Zpět v nebe: neboť duše je přímo stvořena od Boha.

71 — 84. Čas vidím: 1301. — Jiný Karel: z Valois, bratr Filipa IV. Krásného. Bonifác VIII. ho povolal do Italie, aby usmířil rozvaděnou Florencii. Karel přišel, ale ve Florencii, která mu otevřela brány, proti svým přísahám stranil Černým a přivedl je k moci, takže Bílí byli vyhnáni, a mezi nimi i Dante, jenž již nikdy se nevrátil. Na to narážejí slova: Florencii břich praskne. — Z toho: z té výpravy. Karel z Valois vypravil se 1302 dále do Sicilie, již držel Bedřich Aragonský, ale nic nepořídiv, vrátil se s malou ctí. — Jiného: Je to Karel II. z Anjou, syn Karla I., krále neapolského. V námořní bitvě v zálivu neapolském Aragonští ho 1284 zajali a propustili až 1288, tři léta po smrti otcově. Mladičkou dceru svou Beatrici dal za choť starému Azzovi VIII. z Este, markrabí ferrarskému, prý za veliké peníze.

86 — 93. Do Anagni (Dante má Alagna): městečko 60 km jihovýchodně od Říma. Mezi předními rodinami byli Gaetani, z nichž pocházel Bonifác VIII. Když po dlouhých sporech Bonifác vyobcoval Filipa Krásného z církve, Filip vypravil do Italie svého místokancléře Viléma de Nogaret, který spolu se Sciarrou Colonnou dne 7. září 1303 vešel do Anagni, kde zajali a pohaněli papeže v jeho paláci. Lid po třech dnech Bonifáce vysvobodil, on však brzy potom v Římě zemřel. — Lilji: lilie byla znak královské rodiny francouzské. — Prostřed živých lotrů: Nogareta a Sciarry Colonny. Těmito verši Dante, ač krutý protivník Bonifáce VIII., jejž odsoudil také do svého pekla, opět projevuje svou víru v božský původ moci papežské a vzdává jí náležitou úctu. — Nového Piláta: jako kdysi Pilát odsoudil Krista, ač jej uznal za nevinna, tak Filip odsoudil templáře, a jako mořský loupežník jejich statky uchvátil. — Do chrámu: chrám latinsky templum, (italsky tempio) — templáři tedy rytíři chrámu (jerusalemského), a chrám tu znamená jejich řád, který Filip zničil, obžalovav je z rozmanitých zločinů. Proces to asi navždy temný. Dante měl jejich odsouzení za nespravedlivé. — Bez výnosu: Filip dal templáře zjímati a odsouditi bez rozhodnutí apoštolské stolice, která v té věci měla právo mluviti. — Plachty vede: pluje jako loď za kořistí.

94 — 120. Ó Pane můj: Hugo se obrací k Bohu. — Na pomstu: na trest. Bůh ví čas a způsob trestu, jenž jest jist (kdežto nám to je tajemstvím). To činí hněv jeho klidným, když trpí urážky od hříšníků. — Co o jediné nevěstě: o Marii Panně. Odpovídá na druhou otázku Dantovu, proč totiž sám jen Hugo mluvil. — Určeno: jest nám dáno za předmět rozjímání a modliteb. V noci mluvíme o příkladech odstrašujících. — Pygmalion: syn krále tyrského Bela a bratr Didonin, jejíhož manžela Sichaea zabil, aby došel jeho pokladů. Ale Dido s nimi uprchla do Afriky, kde založila Karthago. — Otcovrahem: ve smyslu latinského parricida, což znamená také vraha někoho ze svých příbuzných. — Midy: Midas, král fryžský, vyprosil si na bozích, aby, čeho se dotkne, bylo zlatem. Když však i v ústech vše se mu měnilo v zlato, umíral hladem, až Dionysios se nad ním smiloval a zbavil ho neblahého daru. — Acham: Když Josue dobyl Jericha, přikázal, aby nikdo nic nevzal z kořisti. Acham ukryl něco ve svém stanu, začež byl potom i se svou rodinou ukamenován (Josue, 6, 17 — 19; 7, 1 — 6). — Na Safiru s mužem: Ananiáš a Safira prodavše pole, přinesli část peněz apoštolům na rozdání chudým, jako by to byly všecky stržené peníze, část pak zatajili. Byli potrestáni náhlou smrtí (Skutky ap. 5). „Na Safiru s mužem“, t. j. na Safiru a muže jejího (Ananiáše). — Heliodor: vůdce vojska krále syrského Seleuka, byl poslán do Jerusalema, aby vzal poklad chrámový. Když však vešel do chrámu, ukázali se jezdec, jehož kůň kopyty udeřil Heliodora, a dva mládenci, kteří jej mrskali (2. Makab. 3). — Krouží Polynestor: kolem celé hory se ozývá jméno Polynestorovo. V čas, kdy Troja byla obléhána, Priamos, král trojský, svěřil synáčka svého, Polydora, králi thráckému Polynestorovi. Když Polynestor zvěděl o záhubě Troje, zabil Polydora, aby měl jeho poklady. — Crasse: Marcus Licinius Crassus, člen prvního triumvirátu, s Pompejem a Caesarem r. 59. př. Kr. Známý svým bohatstvím a lakotou. Jako správce Syrie válčil s Party, kteří ho konečně zajali a prý mu nalili do krku roztaveného zlata. — Kroky: mocnějším neb tišším hlasem.

130 — 151. Jistě se Delos: ostrov v moři Egejském. Zmítával se zemětřesením, až Latona, choť Jovišova (prve než se jí stala Juno), prchajíc před hněvem manželovým, se tam utekla a porodila Apollina a Dianu (personifikace slunce a měsíce — proto „obě nebes oči“). — Gloria atd.: Sláva na výsostech Bohu; slova, známá ze svaté noci betlémské. — On se skonal: ten zpěv. — S rozbrojem: s vnitřním vzrušením, s dychtivostí. Nikdy předtím netoužil tak snažně po vysvětlení, nebo poznání neznámé věci, jako nyní, by zvěděl příčinu tohoto otřásání a zpěvu. — Vidět: si to vysvětliti, si dáti odpověď.