Božská komedie. Očistec

Sedm alegorických žen zpívá hymnus, po němž Beatrice Dantovi předpovídá, že brzy přijde Vůdce, jenž zahubí nevěstku i obra, a velí mu, aby na světě oznámil, co viděl. Když pak přijdou k říčce Eunoe, Matelda potopí básníka do ní, takže je všechen jako obnovený.

1 — 15. Deus, venerunt gentes: „Bože, přišli pohané“ (do dědictví tvého, poskvrnili chrám svatý tvůj). Žalm 78, v. 1. Zpívaly celý den ten žalm, v němž prorok oplakává zkázu Jerusalema a chrámu. — Panny: ctnosti, jež dříve nazval paními. — Jak oheň: zapálená svatou horlivostí neb rozhorlením. — Modicum, et non videbitis me, et iterum atd.: „Maličko, a (již) neuzříte mne; a opět maličko, a uzříte mne;“ slova Páně k apoštolům (Jan 16, 16). Beatrice mluví jménem Stolice apoštolské, jež odešla ze svého sídla (z Říma do Avignonu), ale vrátí se. Dante arci se toho nedočkal. — Paní i Mudrce: Mateldu a Statia.

27 — 66. Živého hlasu: jasného; zajíkají se. — Má potřeba: co bych rád věděl; a víte, jak mne uspokojiti. — Nádoba: korba vozu. — Had: drak. — Byla a není: Poletto vykládá: stolice apoštolská byla na svém pravém místě (v Římě) a teď není. — Jenž tím vinen: Filip Krásný, ten ať věří, že atd. — Polévek: že se nelze vyhnouti pomstě boží. Byla pověra, že kdo na hrobě zabitého svého nepřítele sní polévku, bude jist před pomstou jeho příbuzenstva. — Bez dědice: trůn císařů římských nebude věčně prázdný. — Plenem: kořistí obrovou. — Hvězdy blízké: nebesa, souhvězdí, svými vlivy, již blízkými, chystají čas atd. — Pět set, Pět a Deset: vyjádřeno latinskými písmeny D V X, t. j. dux, vůdce. Dante tu předpovídá příchod nějaké osobnosti mohutné a ctnostné, ale kdo to bude? Snad myslil na Jindřicha VII., od něhož tolik doufal. Jiní myslí na nějakého svatého a moudrého papeže, jiní (novější) na Ludvíka Bavora († 1347), atd. — Zlodějku: nevěstku rozpustilou, jež se usadila na voze. — Sfinx a Themis: Sfinx, báječná obluda s křídly a ženskou tváří, jež dávala u Théb pocestným hádanky a když jich nedovedli rozluštiti, je zabíjela, až Oedip hádanku rozluštil. — Themis, dcera Uranova (Nebe) a Země, bohyně řádu, posvěceného zvyky a zákony. Činila temné věštby. — Zatemňuje: svou záhadností, temností. — Najádami: Najády, nymfy studánek, jež Dante zde klade jako luštitelky záhadných výpovědí a hádanek. Tuto myšlenku vzal patrně z Metamorphos Ovidových (VII., 759 nn), čta ve svém textu (jako bylo ve mnohých jiných) Naiades, místo správného Laiades. Laiades pak je Oedip, syn Laiův, Laiovec, jenž rozluštil hádanku, kterou mu dala Sfinx. Chce říci: skutky ti vysvětlí má slova. — Beze škod: když Sfinx rozhněvána se vrhla se skály a zahynula, prišel mor dobytčí na Thébské. Jiná bájka praví, že Najády rozluštily temné věštby, jež učinila Themis, pročež ona poslala kance, který hubil ovce a obilí. — Dvakrát oloupen: jednou Adam, po druhé obr ho oloupil. — Okrádá: jako obr o vůz, naň přivázaný. — Pro sebe: Řím, maje vésti lidstvo ke spravedlnosti a štěstí časnému i věčnému, zastupuje Boha a k tomu Bůh jej učinil. — Uhryzla ho: jedla s něho. Stále dlužno pamatovati, že strom je symbolem vůle boží a symbolem Říma, v němž opět se vůle boží projevuje. — Hryz ztrestal: Kristus, jenž na sebe vzal hříchy světa. — Duše první: Adam. — Převrácený: jsa čím výše tím širší.

67 — 84. Vodou z Elsy: Elsa, říčka v Toskáně, přítok Arna. V její vodě se věci pokrývají vápenitou korou. Tak „marné, světské a smyslné myšlenky obalily korou rozum tvůj.“ — Pyram na moruši: krev Pyramova změnila bílé morušky v rudé; tak libost smyslných a jiných hříšných myšlenek změnila tvůj důvtip. — Spravedlnost: spravedlivě Bůh zapověděl, aby nikdo na strom ten násilně nesahal ani na něj nevstupoval. To je mravní smysl jeho veliké výšky a divně rozrostlé koruny. — Zkameněl: tvůj rozum je tvrdý a proto nevnímavý. — Zkamenělý zbarven: nejen zkamenělý, ale mimo to ještě zabarvený je tvůj rozum. — Oslepuje: protože jsi nevnímavý. — Nakresleno: aspoň naznačeno. — Proč hůl atd.: poutníci, vracející se z Palestiny, přinášeli hůl ovinutou ratolestí palmovou jako důkaz, že byli ve Svaté zemi. Tak ty si poneseš něco z mých slov, aby bylo viděti, že jsi zde byl. — Poznamenán: vaše slova jsou vtištěna v mou pamět. — Nad můj dohled: proč mluvíte věci tak vysoké, že jich nemohu pochopiti.

85 — 99. Onu školu: pouhé lidské vědění, poznatky vlastního rozumu. Ty zůstávají daleko za poznatky, které nám podává zjevení boží, jež věrou činíme svým duševním majetkem. — Vaše cesta od boží: poznání rozumové lidské od vědění božího. — Nebe nejvyšší: nejvzdálenější od země a nejrychleji se točící. — Od vás oddaloval: od vaší školy, jež mi mluvila o věcech božských a věčných, o pravém cíli a pravém pokoji. — Pil jsi z Léthe: a tím zapomenul na své hříchy. — Tvé zapomnění: pitím z Léthe se zapomíná na hříchy, ne na dobré skutky. Tys zapomněl, že jsi mne opustil; byl to tedy hřích, žes mne opustil. — Upjavší se jinam: ne ke mně, ale k jiným věcem.

100 — 145. Nahá: jasná, zřejmá. — Zraku: duchovnímu; rozumu. — Na poledním kruhu: bylo poledne, kdy slunce pomaleji se pohybuje. — Dle stanovisk: podle toho, kde člověk je, jinde a jinde má nad sebou polední kruh. Dante je očištěn, zdokonalen. To naznačuje polední doba. — Siný: tmavý. — Před nimi: sedmi paními. — Se loučit líní: kteří se neradi rozcházejí. — Ó světlo: Dante mluví k Beatrici. — Sama od sebe: táž voda se na dvě strany roztéká. — Nařčení: jakoby chtěla říci: „vždyť již jsem mu to řekla; již jsem na to myslila a jej poučila.“ — Větší péče: snad že, když mu to Matelda povídala, byl již plný myšlenek na Beatrici. — Eunoi: Eunoe, jedna z těchto dvou říček, jejíž voda oživuje vzpomínku na dobré skutky. — Uchřadlé síly: paměť jeho. — O pití sladkém: sladko vzpomínati na dobré, jež jsme vykonali. — Píseň: „Cantica“, druhá část veliké básně Dantovy, Očistec. — Hvězdy: jako Peklo tak opět i Očistec (a později Ráj) se končí tímto slovem.