Božská komedie. Očistec

Básníci začínají stoupati po příkrém svahu hory až na jakýsi výstupek jako římsu, kde usednou. Zírajíce na východ, mají slunce po levici, a Virgil vykládá Dantovi příčinu toho zjevu. Zde jsou duše těch, kteří zemřeli smrtí přirozenou, ale až v hodince smrti činili pokání. Za to musí zůstávati v „Předočistci“ tolik let, kolik byli živi na světě.

1 — 12. Duše jest jedna, ale má rozmanité mohutnosti (schopnosti). Když jedna mohutnost jest mocně zaměstnána něčím, celá síla duše se obrací k této mohutnosti, takže ostatní mohutnosti jsou téměř nečinné neb nevnímavé. Toho by nebylo, kdyby v člověku bylo více duší, jež by se mohly věnovati zároveň rozličným mohutnostem. — Proti bludu: tak smýšlel Plato, později manichaeové a po nich Arab Averroes. — Vnitř nás se nítí: v nás žije, jakoby hořela v nás. — Jiná schopnost: jedna schopnost slyší onu věc a jest jí upoutána; jiné schopnosti jsou té chvíle jako nedotčeny, jsou volny od všeliké činnosti, jsou ničím nezaměstnány. Dominik Palmieri T. J. naopak vykládá, že volná je ta mohutnost, která v tu chvíli je zaměstnána, druhé jsou poutány, takže se nemohou ničím zaměstnávati.

15 — 24. Padesáte stupňů: dráha slunce od vyjití nad obzor (v čas rovnodennosti), až zase zapadá, se dělí na 180 stupňů. Nyní byly 3 hodiny 20 minut po východu slunce, neboť na stupeň připadají 4 minuty. — Vidlici trní: nabera na vidlici trní, jímž zahradí těsný vchod do vinice.

25 — 30. Sanleo: městečko v kraji urbinském, na příkré hoře. — Noli: u moře v zálivu Janovském, pod příkrými svahy. — Bismantova: hrad na strmé hoře, v italské provincii Emilii, nyní zmizelý. — Světlo činil: svými naučeními mne vedl.

30 — 37. Spodek: půda pod nohama tak příkrá, že bylo třeba zachytávati se rukama. — V místech volných: toho svahu hory, již ne stísněni jako v oné soutěsce, kterou lezli vzhůru „po vysoké stráni“. Ale nad nimi ještě vysoko, vysoko ční hora. — Neklesá: nejde dolů.

40 — 48. Překonával zrak: zrak nedosahoval až k vrcholu hory. — Pyšný: příkrý, strmý. — Kvadrant: čtvrtá část kruhu, rozděleného kolmicí a vodorovnou čarou, jež se protínají ve středu kruhu. Rozpůlme oblouk té neb oné hořejší části a spojme bod rozpůlení se středem kruhu přímkou: svah hory byl příkřejší než tato čára se odchyluje od přímky vodorovné. — Obkličuje: na způsob římsy běžel kolem hory, pokud mohli viděti.

51 — 60. Pás ten: ten římsovitý výstupek. — Těšívá: člověka, pohlížeti na práci vykonanou. — S levé strany: protože jsou na jižní polokouli. Hledíce na východ, když již slunce bylo dosti vysoko, měli je po levici. Bylo mezi nimi a severem. U nás bychom je viděli na jihu.

62 — 66. Castor a Pollux: synové Jupiterovi a Ledini, znamenají zde souhvězdí Blíženců, v kterém jest slunce od 21. května do 20. června. Nyní (podle Danta) jest slunce ve znamení Skopce (od 21. března do 20. dubna). — Zrcadlo: slunce, jež světlo své šíří nahoru i dolů. — Zvířetník: Myslíme-li si na klenbě nebeské kolem země rovník, jenž běží ve stejné rovině se zemským, jest zvířetník kruh, který na klenbě nebeské šikmo protíná tento rovník a dotýká se jižního a severního obratníku, jsa rozdělen na dvanáct částí, z nichž každá má jedno souhvězdí, která se nám postupem roku ukazují; říkáme pak, že slunce jest ve znamení toho neb onoho souhvězdí. — Těsněji u Medvědů: přichylovati se blíže k severnímu pólu nebeskému, kde jsou souhvězdí Velikého a Malého medvěda neboli Velikého a Malého vozu. Kdyby nyní bylo slunce ve znamení Blíženců (od 21. května do 20. června), viděl bys zvířetník ještě severněji, předpokládajíc, že by se nevyšinul ze své dráhy odvěké. — Rudý zvířetník: ta část zvířetníku, kde je slunce.

68 — 75. Sion: hora v Jerusalemě. Představ si, že Sion je středem severní polokoule (hemisféry) a tato hora středem jižní. — Dráha sluneční jest po pravici (na jih) tomu, kdo z Jerusalema by hleděl na východ; zde, v očistci, jest mu po levici (na sever). — Zle nedovedl: t. j. zle mu bylo, že nedovedl. Faeton, syn Apolla (boha slunce), si vyprosil na otci, aby směl sám říditi vůz sluneční; ale neovládl koní a vyjel z dráhy, takže slunce popálilo svým žárem nebe (Mléčná dráha) i zemi. Jupiter blesky srazil Faetonta s nebe. — Jít musí této, t. j. této hoře s levé, a oné, t. j. Sionu, s pravé.

78 — 84. Tam: v té věci, v té příčině. — Kruh střední: dělící každou kouli nebeskou na dvě polokoule a v každém bodu svém stejně vzdálený od obou pólů. — V jistém umění: ve hvězdářství, v astronomii. — Mezi sluncem a zimou: mezi létem a zimou; když v našich krajinách léto, je na jižní polokouli zima. — Odsud k severu: rovník jest od této hory vzdálen na sever tolik, kolik od hory Sionské (jak Židé jej viděli) na jih.

88 — 96. Hora tato… obtížná vždy s počátku: pracovati o svém zdokonalování jest v začátcích těžké; později snadnější a snadnější až k vrcholu ctností. Když se člověk stane pánem svých choutek a osvojí si zvyk, činiti, co velí rozum a svědomí, jest mu ctnostný život snadný a příjemný. — Víc neodpovídám: jen to mohu říci podle lidských vědomostí, získaných rozumem.

113 — 115. Po stehnu jenom: nezdvihl hlavu, jen oči, a to pomalu. Vzor lenivosti. — Čacký: ironie. — Tíseň: kterou cítíme na prsou po namáhavém stoupání.

123 — 132. Belacqua: prý z Florencie, ostatně osoba téměř neznámá. Benvenuto vypravuje, že vyráběl hudební nástroje a též prý hrál. Jiní mluví o jeho lenosti ve věcech světských i duchovních. — U brány tam sedí: u brány do očistce; zde jsme ještě v předočistci. Belacqua náleží k lidem, kteří odkládali pokání až na hodinku smrti. — Otočit se musí nebe: jedno otočení znamená jeden rok. Kolik let za živa jsem byl nedbalý činiti pokání, tolik let musím tu čekati. — Mimo ni: mimo bránu očistcovou, venku pod ní. — Na konec dlil: že jsem dobré vzdechy, kajícnost, odkládal až na konec života.

137 — 139. Slunce se dotýká poledníku: jest poledne na jižní polokouli, na severní tedy půlnoc. Noc jakoby byla rozkročena nad severní polokoulí, majíc jednu nohu na jejím kraji východním, na Gangu, druhou na kraji západním, na Marokku v sev. Africe.