ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když vrátili jsme se dne 21. června večer z bitvy o Nové Zámky do Bratislavy, byli jsme překvapeni zprávou z Prahy, dle které dá se očekávati v nejbližší době zastavení bojů a ujednání příměří. Zpráva ta dodána byla generálu Mittelhauserovi z hlavního velitelství z Prahy, a bylo proto jisto, že vyjednávání o klidu zbraní jest zcela vážné. A vskutku již následující den, dne 22. června v 8 hod. večer zaslal generál Pellé, vrchní velitel československé armády vrchnímu veliteli uherských vojsk v Jedlové tuto depeši:

„Mám čest oznámiti Vám, že jsem obdržel od maršálka vrchního velitele spojeneckých vojsk tento radiotelegram: ,Vlády spojené a spřátelené rozhodly se svěřiti Vám, abyste upravil definitivně podmínky vyklizení čs. území, zabraného uherskými oddíly. K tomu cíli navažte neprodleně styky s vrchním velitelem uherských vojsk. a) Stanovte den i hodinu, kdy musí uherské vojsko započíti svůj ústup k místům jižně od hranice mezi čs. státem a Uhrami, která byla stanovena v radiotelegramu vlád spojenců ze dne 13. června. b) Určíte zároveň lhůtu, ve které musí býti toto vyklizení skončeno. Po vypršení této lhůty opustí čs. branné síly své posice a obsadí vyklizené území, aniž by však překročily hranici státu československého. c) Uherské vládě zdůrazníte, že nesmí býti pácháno nijaké pustošení, nijaké plenění, ani nějaký akt násilí na osobách nebo majetku uvnitř vyklizovaného pásma. Za každý protizákonný skutek budou vymáhány úplné náhrady. Jste zmocněn použíti anglických, francouzských a amerických důstojníků, kterými disponujete v čs. státě, k tomu, abyste je pověřil, dozírati na průběh ústupu. Zpravíte mne o rozhodnutích, která jste učinil, prováděje opatření, naznačená v odstavcích a) a b), později pak o vyklizení a podmínkách, za jakých bylo provedeno.‘

V důsledku toho ustanovuji, zmocněn spojeneckými a spřátelenými vládami, podmínky vyklizení takto:

1. Vojsko československé a vojsko uherské zastaví nepřátelství dne 24. června o 5. hod. ranní.

2. Bezprostředně po této hodině tohoto dne ustoupí oddíly uherské, které mají nyní frontu za hranicemi, stanovenými rozhodnutím spojeneckých vlád ze dne 13. června, za linii, která musí býti vzdálena nejméně 15 km. od fronty jimi obsazené dne 24. června v 5 hod. ráno. Boj tento musí býti skončen 24. června v poledne.

3. Ústupový pohyb uherských vojsk bude později pokračovati tak, aby byl úplně skončen dne 26. června v 11 hodin 59 minut v noci veškerými odddíly, které stojí západně od linie Bardějov — Velký Šáryš — Margecany — Moldava — Ujlak — Szanticska a dne 28. června v 11 hodin 59 minut v noci veškerými oddíly, stojícími východně od této linie.

4. Provedení tohoto pohybu bude zjištěno anglickými, francouzskými a americkými důstojníky, které tam vyšlu. Proto musí mnou vyslaní angličtí, francouzští a američtí důstojníci svobodně se pohybovati v celém území, ležícím na sever od hranice, určené radiotelegramem spojeneckých vlád ze dne 13. června.

5. Nijaké pustošení, nijaké plenění ani násilí nesmí býti spácháno vůči jednotlivcům nebo majetku uvnitř vyklizovaného území. Stane-li se to, bude zjištění této skutečnosti provedeno na místě důstojníky anglickými, francouzskými a americkými.

6. Uherské velení, které jest zodpovědno za uposlechnutí předcházejícího příkazu, zanechá na různých místech policejní orgány, nezbytné k tomu, aby byl zajištěn pořádek za dohledu spojeneckých důstojníků. Mužstvo, určené k této službě, musí míti písemný průkaz, označující jeho poslání. Bude pokládáno za neutrální a musí se vrátiti do svých řad, jakmile bude vystřídáno československými oddíly.

7. Mám čest žádati Vás, abyste mi oznámil, zda-li úplně přistupujete na výše označená opatření. Jestliže mne nedojde Vaše uspokojivá odpověď do tří hodin odpoledne dne 23. června, oznámím spojeneckým a spřáteleným vládám, že moje poslání ztroskotalo.“

Na tuto zprávu generála Pellé odpověděl vrchní velitel maďarských vojsk Böhm v Jedlové telegramem tohoto znění:

„Na pokyn své vlády projevuji ochotu splniti podmínky, sdělené generálem Fochem. Na doklad své ochoty zastavuji ve sdělené lhůtě operace dnem 24. června v 5 hod. ráno a jako samozřejmou podmínku vyžaduji totéž se strany československého armádního velitelství. Poněvadž dotyčný rozkaz vydán současně, prosím, abyste mně jiskrovou depeší do dne 24. června ve 3 hod. odpol. vyrozuměli o svém rozkaze. Ve smyslu noty, kterou Clemenceau předložil 13. června maďarské vládě, prosím, abyste ráčili vyslati své zástupce za účelem změny, po případě opravy hranic, která ve smyslu dohody má býti vykonána v mezích, v notě naznačených. Konečně prosím o laskavé sdělení, jaké záruky poskytujete, že královská rumunská vojska vyklidí území v notě naznačená a poskytne náhradu za způsobené škody. Tuto okolnost objasniti jest tím nutnějším, že královské rumunské vojsko zničením mostu přes Tisu v noci na den 21. června nejen zatím znemožnilo, aby naše vojsko obsadilo území, jež Rumuni měli vykliditi, nýbrž způsobilo také ještě pro nynější dobu nenahraditelnou škodu na materiálu a životech lidských.“

Mezi vojskem a důstojnictvem, ale také mezi obyvatelstvem zavládalo horečné napětí. „Skončí jednání mírem, nebo nezdaří se, a nové boje budou následovati?“ Toť bylo théma, o němž debatováno všude, kamkoliv se člověk obrátil.

Konečně napětí povolilo, — klid zbraní byl ujednán, a tím učiněn konec prolévání drahocenné lidské krve.

Dne 25. června ráno jsme se dozvěděli, že lidový komisař a vrchní velitel maďarských vojsk Böhm pošle do Bratislavy své dva parlamentáře, kteří mají vyjednati různé podmínky, za kterých maďarské bolševické vojsko má vykliditi naše území až za demarkační čáru dohodou stanovenou. Příchod jejich oznámen původně na 11. hod. dopoledne, ale později došlá zpráva oznamovala, že přijdou až ve 4 hod. odpoledne. Odpoledne spěchali jsme k bratislavskému mostu přes Dunaj, spojujícímu břeh maďarský s břehem naším, abychom shlédli vyslance bolševické republiky, jichž příchod oznámen z Ligetfalu. Po mírném svahu došli jsme k začátku mostu, kde po přísném prozkoumaní našich legitimací vojenskou stráží byli jsme puštěni dále k bývalému domku výběrčího, který nyní slouží za strážnici. Vidíme odtud, že jízdní dráha jest uprostřed mostu přepažena mohutnou zásekou ostnatých drátů, na vedlejší lávce pro pěší stojí strážní budka naše, ozdobená praporcem slovanských barev, asi 20 kroků dále jest budka stráže maďarské, ozdobená rudým praporcem. Záseka drátěná na lávce jest odstraněna. U výběrčí budky po celé šířce mostu jest mohutný val z hlíny, na němž postaveny jsou ocelové plotny se střílnami, jimiž prostrčeny jsou hlavně pušek vojenské stráže. Několik vojáků stráže, asi 5 důstojníků, 2 nebo 3 civilisté, jsou všichni, kdož v tuto chvíli jsou shromážděni za valem, očekávajíce příchod maďarských vyjednavatelů a vyslanců Bely Kuhna. Kousek níže stojí dva vojenské automobily, jeden otevřený, druhý uzavřený.

Městský velitel, francouzský plukovník Brau, stojí opodál na lávce, opřen o zábradlí a pozoruje prudký tok Dunaje, jehož kalné vody překotně se valí, narážejíce s hlasným šuměním ha pilíře mostní. Jest 5 minut před půl pátou, když kdosi upozorňuje, že těsně k mostu na straně maďarské od Ligetfalu přijel vlak. Pohlížíme upřeně na druhou stranu. Náhle kdosi zamává tam bílým praporcem. Parlamentáři přijeli! Ihned vydává se z naší strany malé oddělení vojínů s nasazenými bodly na puškách za vedení dvou důstojníků a poddůstojníka lávkou pro pěší na pochod do středu mostu, aby zde převzali vyjednavatele bolševické armády od stráže maďarské pod svoji ochranu. Pro změť těl na úzké lávce nemůžeme ničeho rozeznati, teprve za chvíli pozorujeme, že poddůstojník vede pod pažím muže menší postavy, černě oděného, jehož oči zavázány jsou bílým šátkem, a který levicí přidržuje si tvrdý klobouk, aby dosti prudký vítr nesmetl mu ho s hlavy do vody. Muž jde dosti nejistým krokem, možno říci skoro bázlivě. Tvář má téměř zakrytou šátkem, takže tahy obličeje není možno pozorovati. Za ním asi na 10 kroků jde druhý vyjednavatel, rovněž se zavázanýma očima, kterého vede důstojník. Je to vysoký, statný muž v prosté šedé důstojnické uniformě, s čapkou, podobnou ruské, na hlavě. Jde pevným, rázným krokem, v levici nese velkou, koženou brašnu, naplněnou patrně spisy. Průvod uzavírá četa vojínů. Plukovník Brau s jedním důstojníkem nasedá do otevřeného automobilu, do druhého uzavřeného, u něhož všechny záclonky jsou staženy, usedají oba parlamentáři, důstojník a poddůstojník je doprovázejí. Automobily dávají se v pohyb a odvážejí parlamentáře na místo jednání.

Když parlamentáři přibyli do sálu, kde se bude vyjednávati, byly jim sundány bílé šátky s očí. Jednání s naší strany súčastnili se generál Mittelhauser, velitel Bratislavy pluk. Brau, náčelník hlavního stanu podpluk. Faucher, setník Hamelot, rotmistr Dušek a poručík Fohl. Maďarští parlamentáři jsou: lidový komisař pro justici Agoston (dosavadní lidový komisař pro záležitosti zahraniční), a podplukovník Mayor, který však jednání valně se nesúčastnil a byl, jak se zdá, pouhým vojenským poradcem a průvodčím Agostonovým. Lidový komisař Agoston oděn jest černě, jest menší, poněkud přihrblé postavy, tmavých vlasů, má řídký knír a malou, prořídlou bradku. Plukovník Mayor oděný v šedou, dosti obnošenou uniformu, jest vysoké, statné postavy, světlovlasý, s hladce oholeným obličejem.

Když maďarským parlamentářům sňaty byly šátky s očí, vrhli první pohled na okna, jež zastřena byla červenobílým praporem, což vzbudilo zřejmě jejich údiv. Jednáno bylo ve francouzské řeči, a první porady trvaly do 8. hod. večer, kdy parlamentáři vráceni byli za stejných formalit v polovině mostu maďarským strážím, která příchozí vyjednavatele uvítala provoláváním „Eljén!“

Vyjednávání trvalo až do 29. června, kdy konečně maďarští parlamentáři podepsali smlouvu, kterou se zavazují, že vyhoví podmínkám, stanoveným generálem Pellé a vyklidí obsazená místa území československé republiky do 30. června do 12. hodiny noční.

Dle zpráv v noci a dnes ráno došlých skutečně byl hlášen již zpětný postup rudých gard z mnohých míst, a možno proto doufati, že tentokráte skutečně Maďaři splní podmínky, k nimž se zavázali. Jednání o vyklizení trvalo několik dnů a jest na snadě domněnka, že Maďaři zúmyslně jednání protahovali, jen aby nabyli času co možno nejvíce z okupovaného území odvézti potravin a jiných předmětů do zázemí, čili jinými slovy vydrancovati a odvézti vše, co má nějakou cenu. Ovšem že bolševická vláda maďarská ani neloupí, ani nedrancuje, ale prostě přijala nabídnutou jí pomoc slovenskou republikou rad, zastupovanou p. Janouškem, který nabídl (ó té šlechetnosti!) svoji pomoc bratrské republice maďarské. Že děje se tak na účet ubohých znásilněných obyvatelů území, okupovaného hordami „maďarských spasitelů lidstva“, nepadá, zdá se, nikterak na váhu.

Naše obyvatelstvo pohraniční musí býti příště tak bezpečno jako obyvatelstvo ve středu našeho státu a k tomu cíli musíme míti veškeré záruky, že skutečně tomu tak bude.

Maďaři podepsáním podmínek stanovených generálem Pellé a jejich vykonáváním přivoďují klid zbraní, bylo by však věru velmi optimistickým smýšlení, že tím jest již celá věc na Slovensku vyřízena. Zaběhnuvše do slepé ulice, donuceni úspěchy našich zbraní a také svojí krisí domácí, která byť sebe více tutlaná a umlčovaná nabývá stále větších rozměrů, Maďaři museli podepsati, ale známá věrolomnost a úskočnost Maďarů, musí nám býti pobídkou, abychom byli stále připraveni na stráži a bedlivě sledovali každé hnutí a počin nepřítele, který i po podepsání a splnění kladených podmínek zůstane a zůstává naším zavilým nepřítelem.

My ovšem naléhati musíme, aby Maďaři co nejdříve vyklidili naše území a nahradili nám veškeré škody loupeživým vpádem způsobené a museli bychom v případu nutnosti sáhnouti ke zbrani, abychom brannou mocí přinutili nepřítele k tomu, co nechce splniti dobrovolně. Nemáme žádných choutek dobyvačných, ale právo své a prestiž československé republiky hájiti a zastávati budeme ze všech sil.