Božská komedie. Peklo

Jdouce napříč třetím okružím po břehu Flegetontu, spatřují sodomity, kteří v četách chodí po písčině. Dante hovoří s Brunettem Latinim, jenž mu předpovídá vyhnanství a jmenuje některé, kteří jsou s ním trestáni za stejný hřích.

4 — 9. V kraji mezi Guizzantem a Bruggou (Dante má Bruggia): Guizzante, snad vesnice Witsand v Belgii, dle jiných Cadsand, ostrov a město; Bruggia — Bruges, Brugge, město v Belgii. Polletto (dovolávaje se Dalla Vedovy) podotýká, že ve Francii jest místo Wissant, jež Florenčan Giovanni Villani v 14. stol. nazývá Guizzante, a až tam jde skutečně přímořská hráze flámská. — By moře prchlo: by se vlny vracely, odrážely. — Nežli Korutany horko cítí: než v horách korutanských, t. j. v Alpách vůbec, začne táti sníh a způsobí povodně na řece Brentě. Brenta přichází z Tyrolska.

19 — 30. Když jest nový měsíc: opak úplňku; nesvítí. Bylo tam šero. — Bystřili brvy: přimhuřovali oči, aby lépe viděli. — Chytil za roucha lem: neboť Dante, jda po hrázi, byl výše. — Ser Brunetto (přízvuk na předposlední slabice): Ser, Messer, jako pán. Brunetto Latini, ze vznešené rodiny florentské, narodil se asi 1220 a zemřel 1294 nebo 1295, notář a politik. Zabýval se také filosofií a v době svého vyhnanstvi 1260 — 1266, pobývaje ve Francii, napsal francouzsky své hlavní dílo Trésors, Poklad, jakousi encyklopedii středověkého vědění. Mimo to psal též italsky. Na Danta jistě měl nějaký duchovní vliv, není však jisto, byl-li mu učitelem v pravém smyslu slova. Neví se také, proč ho Dante klade mezi sodomity. Z veršů tohoto zpěvu dýchá něžná oddanost a úcta k němu.

36. Libo-li tomuto: dovolí-li Virgil.

51 — 57. Než můj věk byl plný: Plnost života jest podle Danta v 35. roce. Dante zabloudil hned po smrti Beatricině (viz Očistec XXXI. 36.), tedy, když mu bylo 25 let. — Jestli půjdeš za svou hvězdou: Dante se narodil, když slunce bylo ve znamení Blíženců. Věřilo se, že hvězdy mají jakýsi, třeba nepřímý, vliv na člověka. A Blíženci dle starých astrologů znamenají vědu, písemnictví atd. — Dobře-li v životě: dobře-li jsem tě za živa pozoroval.

62. Dle staré pověsti byla Florencie založena, když Julius Caesar, poraziv Catilinu, vyvrátil Fiesole (město na vrchu blízko Florencie). Obyvatelé nového města byli z části přivedeni z Fiesole, z části to byli osadníci římští (viz v. 76 — 78).

67. Slepými atd.: rozličné jsou výklady, proč Florenčané slují slepými. Dle jednoho výkladu prý Pisští nabídli Florenčanům za to, že jim hlídali jejich město, když Pisští byli na výpravě proti ostrovům Balearským, buď dvě brány z bronzu, nebo dva mramorové sloupy, které však byly pokaženy ohněm a proto pokryty šarlatovou látkou. Florentští si vybrali sloupy.

71. Obě strany: Černí a Bílí po rozštěpení guelfů ve Florencii.

74 — 78. Zbývají-li ve Florencii ještě nějací potomci oněch prvních osadníků římských, počestných, nezištných, statečných atd.

81. Vyhnancem: přirozenost lidská se skládá z těla a duše. Dante mluví tu jen s duší.

89. S jinou řečí k vyložení chystám: „jiná řeč“ je to, co mu řekl Farinata ve zpěvu X. 79 nn. o jeho osudech, a vyloží mu to Beatrice.

93 — 99. Štěstěně: jsem připraven na vše, co mi Štěstěna chystá, beze strachu. — A motykou svou sedlák: úsloví; ať každý si dělá, co mu libo; mně je to jedno. — Dobře poslouchá, kdo pamatuje: Virgil chválí Danta, že si zapamatoval slova jeho v Aeneidě, kde mluví o tom, že člověk má vítěziti nad Osudem nebo Štěstěnou, snášeje vše, co život přináší.

102. Svrchovaní nejvíc: kteří nejvíce vynikali na světě.

106. Všichni byli buď klerikové buď učenci velikého jména.

109 — 112. Priscian: gramatik 6. stol. po Kr. z Caesaree v Cappadocii. — Francesco d’Accorso: vykládal občanské právo v Bologni, později v Oxfordu. Zemřel asi ke konci 13. stol. Rodem byl z Florencie. — Jejž sluha sluhů: papež, který se tak nazývá po příkladu sv. Řehoře Velikého (sluha služebníků božích). Jest to Bonifác VIII., který přeložil Ondřeje de Mozzi, biskupa florentského a Florenčana, „od Arna“, t. j. z Florencie, která leží na Arnu, do Vicenzy, která leží na říčce Bacchiglione. Činil prý se směšným ve Florencii svým kázáním a jinak. Že byl poskvrněn hříchem sodomie, o tom se vyjadřuje Boccaccio s jakousi pochybností; pravíť „forse“ — „snad“. Ondřej de Mozzi zemřel ve Vicenze 1296, byv raněn mrtvicí.

117 — 122. Kouř nový: sloup prachu, zdvíhající se pod nohama jiného zástupu. — Poklad: Kniha Brunetta Latiniho, o níž výše při v. 30. Někteří myslí, že jest tu řeč o knize italské „Tesoretto“. — V pláni u Verony: je tu řeč o jezdeckých závodech, které se konávali o první neděli čtyřicetidenního postu a při nichž byl cenou kus látky ze zeleného hedvábí. Ser Brunetto zdál se nejrychlejším z oněch závodníků.