Božská komedie. Peklo
Autor: Dante Alighieri
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová, Pavol Karcol
V devátém žlebu jsou rozsévači různic a jeden ďábel je mečem rozličně znova a znova rozsekává a mrzačí, když chodíce do kola, znova k němu přicházejí. Dante vidí Mohameda a jiné a naposled s usečenou hlavou v ruce Bertranda da Bornio.
Kdo moh’ by, byť jen řečí nevázanou,
povědět o krvi a ranách plně,
jež teď jsem zřel, byť víckrát vypravoval?
Zajisté podlehl by každý jazyk
5
pro naši řeč a pro mysl, jež mají,
by tolik věcí obsáhly, klín malý.
Kdyby se znova sebral lid ten všechen,
se z vylití své krve rmoutil, které
10
skrz Trojské stalo se i dlouhou válku,
jež prstenů tak slavnou kořist vzala,
jak Livius, jenž nemýlí se, píše,
s tím, který znamenal ran bolest proto,
že Robertu se Guiscardovi vzpíral,
15
a s jiným, jehož kosti dosud leží
na Ceperanu, tam, kde lhářem každý
byl Apulčan, a z končin tagliacozzských,
kde beze zbraní vyhrál Starý Alard,
a ten by proklaný, ten usečený
20
svůj jevil úd, nic nebylo by proti
hnusnému vidu devátého žlebu.
Prkénko z prostřed dna neb krajní ztrativ,
sud nezeje, jak jednoho jsem spatřil
od brady rozštípnutého až k řiti.
25
Visela střeva dole mezi lýtky,
osrdí bylo zřít a měch ten hnusný,
jenž dělá lejno z věcí polykaných.
Jak upínám se všechen zrakem na něj,
pohlédnuv na mne, rukama si prsa
30
rozevřel, řka: „Viz, jak se rozchlipuji;
viz, kterak Mohamed je zmrzačený;
přede mnou s pláčem Ali jde, jsa v tváři
rozštípnut od brady až po čupřinu.
A všichni ostatní, jež vidíš tady,
35
za živa rozkoly a pohoršení
sili, a proto jsou tak rozpoltěni.
Ďábel jest tady vzadu, jenž nás štepí
tak krutě, nabíraje ostřím meče
každého znova ze skupiny této,
40
když v kolo projdem žalostivou drahou,
protože rány zavřeny jsou zase,
prv nežli někdo opět před něj přijde.
Než kdo jsi ty, jenž na skalisku civíš,
snad ještě prodlévaje jíti na trest,
45
jenž přisouzen ti podle tvých byl žalob?“
„Ni smrt ho ještě nestihla, ni vina,“
můj Mistr odpověděl, „na mučení
ho nevede; než zkušenost bych plnou
mu skytl já, jenž mrtvý jsem, jej musím
50
kruh od kruhu sem dolů peklem vésti,
a to je pravda, jako že ti mluvím.“
Víc duchů nežli sto, jej uslyševše,
v příkopě stanuli, by zřeli na mne,
pro podiv muky zapomínajíce.
55
„Tož rci Fra Dolcinovi ty, jenž záhy
snad slunce uzříš, aby opatřil se,
nechce-li tady brzy za mnou kráčet,
tak potravou, by sněhů hojnost velká
vítězství neposkytla Novařanům,
60
jež jinak nebylo by snadno získat.“
Pozdvihnuv jednu nohu, by šel dále,
Mohamed pověděl mi toto slovo,
k odchodu potom natáhl ji na zem.
Kdos jiný, jenž měl hrdlo probodené
65
a nos až po obočí usečený
a neměl více než jen jedno ucho,
pro podiv stanuv s ostatními zírat,
trubici, jež vně byla všecka rudá,
před ostatními otevřel a řekl:
70
„Ty, jehož neodsuzuje sem vina
a jejž jsem živý v latinské zřel zemi,
podobnost přílišná-li neklame mne,
vzpomeň si na Piera da Medicina,
vidět-li navrátíš se pláň tu sladkou,
75
jež od Vercelli k Marcabo se sklání.
A oznam dvěma nejlepším tam z Fana,
již messer Guido jsou a Angiolello,
že, není-li zde předvídání marné,
s kamenem v pytli budou vyvrženi
80
blízko Cattoliky ven ze své lodi,
tyrana ukrutného zrádným činem.
Neviděl mezi Majorkou a Cyprem
zločinu velkého tak nikdy Neptun
od od pirátů, ni lidu argolského.
85
Ten zrádce, který vidí jenom jedním,
a město drží, o němž kdos, jenž se mnou
tu jest, by přál si, by ho nebyl viděl,
je pozve, aby k jednání s ním přišli;
pak učiní, že pro Focarský vítr
90
slibů ni proseb nebude jim třeba.“
A já mu: „Ukaž mi a vysvětli mi,
chceš-li, bych o tobě nes’ vzhůru zprávy,
kdo jest, jenž viděl, nač mu hořko myslit?“
Tu na jednoho druha svého čelist
95
on ruku vloživ, otevřel mu ústa
a vzkřik’: „Zde ten to jest, a nehovoří.
Tento, byv vyhnán, v Caesarovi ztopil
pochybnost, tvrdě mu, že připravený
zakusil vždycky z vyčkávání škody.“
100
Ó, kterak se mi zdál být uděšený
s jazykem v požeráku uříznutým
Curio, jenž byl k mluvení tak smělý!
A jeden, s uťatou tou i tou rukou,
pahýly vzduchem temným vyzdvihuje,
105
takže krev obličej mu zbrocovala,
vzkřik’: „Na Moscu též vzpomeneš, jenž, běda,
jsem řek’: ,Věc učiněná již se spraví!‘
lidu to v Toskáně zlých věcí símě.“
A já jsem dodal: „A smrť rodu tvého!“
110
Pročež on, hromadě bol na bol, dál šel
jak truchlá osoba a beze smyslů.
Já však jsem zůstal na zástup se dívat
a věc jsem uzřel, že bych bál se o ní
bez dalších důkazů jen vypravovat,
115
leč že mne svědomí mé ujišťuje,
společník dobrý, bezpečným jež činí,
jsouc obrněno vědomím, že čisto.
Já jistě zřel, a zdá se mi zřít dosud,
trup bez hlavy se ubírat tak jako
120
se brali ostatní v té tlupě truchlé.
A hlavu usečenou držel rukou
za vlasy, svislou, na svítilny způsob,
a ta se na nás dívala, řkouc: „Ach, ach!“
Lucernu ze sebe sám sobě dělal,
125
a byli v jednom dva a ve dvou jeden:
jak býti může, Ten ví, jenž tak řídí.
Když ocitl se právě u pat mostu,
vyzdvihl rámě do výše i s hlavou,
by přiblížil k nám její slova, která
130
taková byla: „Nuže, viz trest trudný,
ty, jenž tu’s dýchaje, bys viděl mrtvé;
viz, některý-li velký tak jak tento.
A abys noviny nes’ odsud o mně,
věz, že já Bertram z Bornia jsem, onen,
135
jenž králi Janovi jsem zlé dal rady.
Já syna s otcem proti sobě vzbouřil:
nepoštval Achitofel Absalona
a Davida víc pobádáním zlobným.
Že osoby tak spojené jsem dělil,
140
svůj mozek, běda, rozdělený nesu
od jeho zdroje, jenž je v tomto trupu.
Tak se ,zub za zub‘ na mně pozoruje.“
8. Apulská země: jihozápadní kraje italské.
10 — 18. Skrz Trojské: snad myslí Římany, které podle Virgila odvozoval od Trojských. — Dlouhá válka: války punské; ve druhé porazil Hannibal Římany u Cann v Apulii a naplnil prý (podle Tita Livia) 3 a l/2 měřice prsteny padlých rytířů římských a poslal do Karthaga. — Norman francouzský Robert Guiscard v 2. polovici 11. stol., měl války s posledními Langobardy v Apulii. — Ceperano, rovinka v Apulii, kde podle Dante „lhářem byl každý Apulčan“, protože baroni apulští opustili Manfreda, levobočka Bedřicha II., v jeho boji proti Karlovi z Anjou r. 1266 (ačkoli Dante ví, že Manfred padl u Beneventa). — Tagliacozzo: v bitvě u Tagliacozza porazil Karel z Anjou mladičkého a posledního Hohenstaufovce Konradina, uživ válečné lsti Alarda de Valery, takže zvítězil skoro beze ztrát.
22. Neb krajní: z kraje dna totiž.
26. Měch ten hnusný: střeva. Podle jiných žaludek.
32. Ali: zeť a učedník Mohamedův, uchýlil se od jeho nauky a založil sektu šiitů. — Po čupřinu: chumáč dlouhých vlasů na temeni hlavy.
45. Podle tvých žalob: každá duše se Minosovi vyznává (zpěv V.).
55. Fra Dolcino: Dolcino Tornielli z kraje novarského, františkán. Náčelník sekty, založené od Gerarda Segarelliho z Parmy, která se nazývala „Bratří apoštolští“. Hlásal v hornatých krajích lombardských společenství všech věcí i žen, a sebral mnoho přivrženců. Jsa stále stíhán, uchýlil se se všemi svými na jednu horu v diecési vercellské. Tam byl obklíčen křižáky, ktoré vyzval do boje Klement V., a musil se vzdáti pro množství sněhu a nedostatek potravin. Byl potom spolu se svou družkou, Markétou z Tridentu, překrásnou a bohatou velmi, jak dí Benvenuto da Imola, upálen v Novaře 1307.
73 — 90. Pier dei Cattani da Medicina, z kraje bolognského, rozséval různice mezi Bolognskými, Guidem da Polenta v Ravenně a Malatestinem, pánem v Rimini (v. 2. polovici l3. věku). — Vercelli, město v Lombardii, skoro uprostřed mezi Milánem a Turinem. — Marcabo, zámek v kraji ravennském, blízko ústí Pádu. Pláň od Vercelli k Marcabo jest nížina pádská. — Fano, město na pobřeží Jaderského moře, právě uprostřed mezi Anconou a Rimini. — Guido dal Cassero a Angiolello da Cagnano, dva urození měšťané z Fana. Malatestino, pán riminský, jednooký, je pozval k rozmluvě do Cattoliky (mezi Fanem a Rimini), ale poručil svým lidem, aby je cestou utopili. — Focaro jest vrch, který ční u Cattoliky do moře a od něhož přicházívají prudké větry. Lidé v nebezpečí činívali sliby a modlívali se. — Majorka, jeden z ostrovů balearských u Španělska, Cypr, ve východních končinách moře Středozemního; jest tu naznačen velký prostor tohoto moře. — Neptun: bůh a vládce moře. — Lid argolský: Řekové (Argolis byla jedna krajina řecká).
93. Viděl, nač mu hořko myslit: Rimini. Je to Curio, tribun lidu, nejprve přivrženec Pompejův, potom Caesarův. Když Caesar, vraceje se z Gallie, rozpakoval se, má-li proti zákazu senátu římského překročiti říčku Rubicon blízko u Rimini, Curio, podle básníka Lukána, ho povzbuzoval a pohnul, aby to učinil a užil své výhody, jsa totiž na válku připraven. Dle dějin Curio u Caesara toho času nebyl. — Vyhnán: uprchnuv z Říma.
106. Na Moscu: dei Lamberti, kterého Dante jinde chválí (zpěv VI., 80). Buondelmonte dei Buondelmonti se zasnoubil s dívkou z rodu Amidei. Ale potom jí nechal a zvolil si jinou z rodu Donati. Když se příbuzenstvo Amideů radilo o pomstu, Mosca radil, aby byl Buondelmonte zabit, řka „cosa fatta capo ha“ — „co jest učiněno, nějak již se spořádá“ (dle Scartazziniho). Buondelmonte byl pak zabit o velikonocích r. 1215, a odtud vznikly krvavé roztržky ve Florencii a v Toskáně, a jména stran ghibellinů a guelfů.
109. Smrt rodu tvého: Lambertové byli r. 1268 vypovězeni z Florencie, a brzy potom jejich jméno mizí z dějin.
110. Bol na bol: bolest ze slov Dantových se pojila k bolesti zavržení.
125. Dva: dva díly, dva kusy v jedné bytosti, bytost ta byla rozštěpena, a přece týž jeden duch, táž duše byla v obou kusech.
131. Dýchaje: živý.
l34 — 142. Bertram z Bornia: Bertrand de Born, vicomte z Altaforte, slavný a bojovný troubadour provençalský, zemřel asi r. 1207, prý v klášteře. — Znesvářil syna krále anglického Jindřicha II. (panoval 1154 — 1189) s otcem. Ale kterého syna? Skoro všecky rukopisy a nejstarší vykladači čtou Giovanni — Jan. Ale tento neměl žádných styků s Bertrandem de Born. Naopak však často mluví slavný básník provençalský o Jindřichovi, který zemřel r. 1183 a byl korunován za života otcova, pročež ho Bertrand nazývá mladým králem (reys joves, italsky „re giovane“). Neshoda ta dosud není vysvětlena. — Achitofel, dříve rádce Davidův, potom byl účastníkem spiknutí Absalonova proti otci a pomáhal mu svou radou. Později, předvídaje vítězství Davidovo, oběsil se. — Zdroj mozku: někteří praví, že se tím myslí mícha, jiní, že srdce, zdroj života.
O autorovi
Dante Alighieri
jeden z najvýznamnejších talianskych básnikov a spisovateľov. Je predstaviteľ renesančného humanizmu, svojimi názormi a dielami prispel aj k rozvoju…
