Božská komedie. Peklo

Tak s mostu na most, o rozličném jiném
mluvíce, o čem pět má Báseň nedbá,
jsme přišli, a již jeho vrch jsme slezli,
když stanuli jsme, zříti chtíce jinou
5
Zlých Žlebů spáru s jiným nářkem marným,

i spatřil jsem ji ku podivu tmavou.
Jako se v arsenále Benátčanů
lepkavá smola vaří v době zimní,
by zasmolila lodi jich ne zdravé,
10
jež nemohou se plaviti, a zatím
ten novou sobě staví loď, ten boky
ucpává té, jež víc cest vykonala,
ten na přídě, ten na zádi zas tluče,
ten robí vesla, jiný lana kroutí,
15
ten tu, ten onu plachtu záplatuje:
tak, ne však ohněm, nýbrž božím umem
se vařila tam dole smola hustá,
jež lepila se na břeh na všech stranách.
Já viděl jsem ji, v ní však neviděl jsem
20
než bubliny, jež zdvíhal var, a všecku
se vzdýmati a stlačenou zas klesat.
Jak zrakem upřeným jsem zřel tam dolů,
můj Vůdce, pravě „Pohleď, pohleď!“, s místa,
kde stál jsem právě, přitáhl mne k sobě.
25
Tu jsem se otočil jak ten, kdo nemůž
dost rychle uzřít věc, jíž utéci má,
a jejž strach náhlý zbavuje vší mysli,
jenž, ač se dívá, neprodlévá prchat,
a za námi jsem spatřil po skalisku
30
černého ďábla vzhůru přibíhati.
Ach, kterak byla jeho tvářnost divá!
A kterak držením se zdál mi tvrdý,
s roztaženými křídly, s lehkou chůzí!
Ramena jeho, vychrtlá a pyšná,
35
oběma stehny jeden hříšník tížil,
a on mu pěstmi šlachy nohou svíral.
S našeho mostu řekl: „Ó Zlé Spáry,
zde jeden ze starších je svaté Zíty!
Strčte ho dospod, neb já hned se vracím
40
zas v město to, kde hojnost jest jich velká:
každý tam čachrář je, Bontura vyjmouc:
z ne za peníze se tam ano dělá.“
Tam dolů hodil jej a obrátil se
po tvrdém skalisku; a nikdy nebyl
45
pes puštěn hnát se chvatněj’ za zlodějem.
Ten potopil se a zas vyplul ohnut;
však ďábli, kteří pod mostem se kryli,
naň vkřikli: „Svatý Obličej tu není!
Zde se to plove jinak nežli v Serchiu:
50
tož, okusit-li nechceš našich háků,
na smoly povrchu se neukazuj.“
Pak popadli ho více než stem háků;
pravili: „Přikrytý zde musíš tančit,
tak abys, jestli můžeš, tajmo lovil!“
55
Nejinak kuchaři svým podřízeným
potápět háčky maso vprostřed kotlu
velí, by na povrchu neplovalo.
Můj dobrý Mistr: „By se nevidělo,
že ty’s tu,“ řekl, „dolů za některý
60
se balvan skrč, bys záštitu měl jakous;
a jakýkoli úkor se mi stane,
ty neboj se; známť já ty věci dobře,
neb již jsem jindy v rozbroji byl takém.“
S druhého konce mostu potom sešel,
65
a na hrázi jak ocitl se šesté,
bylo mu třeba statečné mít čelo.
S tím překotem a s takou zuřivostí,
s jakou psi vybíhají na žebráka,
jenž tam, kde zastaví se, ihned prosí,
70
se oni vyřítili zespod můstku
a vztáhli proti němu všecky háčky.
Ale on zvolal: „Zlý z vás žádný nebuď!
Dřív než váš hák mne popadne, ať vyjde
z vás někdo kupředu, jenž by mne vyslech’,
75
a pak se raďte, zda jít na mne s háky.“
Tu všichni vzkřikli: „Ať jde Zlochvost!“ Pročež
se jeden hnul, a zůstali stát druzí;
i přišel k němu, řka: „Co mu to platno?“
„Ty domníváš se, Zlochvoste, že vidíš
80
sem přicházeti mne,“ mu řekl Mistr,
„od všechněch vašich zbraní bezpečného,
bez vůle boží, bez příznivých losů?
Nechej nás jíti, neboť chce se v nebi,
bych kohosi ved’ touto cestou divou.“
85
Tu poklesla mu tolik jeho pýcha,
že vidlici si pustil k nohám na zem
a druhým řek’: „Teď nebudiž již boden.“
A Vůdce ke mně: „Ó ty, který sedíš
skrčený tamo mezi skalím mostu,
90
bezpečně nyní vrať se ke mně zpátky!“
I povstal jsem a k němu přišel kvapně,
a ďábli všichni kupředu se hnuli,
takže jsem bál se, aby stáli v smlouvě.
A tak se bát jsem viděl kdys lid pěší,
95
jenž z Caprony se ven bral pod úmluvou,
když tolik nepřátel kol sebe viděl.
Já celým tělem k boku Vůdce svého
jsem přiblížil se, nespouštěje očí
s jich tvářnosti, jež nebyla nic dobrá.
100
Kloníce háky, jeden ke druhému
„Chceš,“ říkal, „abych na zadek mu sáhl?“
A odpovídali: „Jen vraz mu jednu!“
Však dábel ten, jenž hovořil s mým Vůdcem,
se ihned rychle otočil a řekl:
105
„Dej pokoj, Cuchale, dej pokoj, pravím!“
Pak řekl nám: „Dál po skalisku tomto
se jíti nemůže, neb leží na dně
na kusy rozbořený oblouk šestý.
A libo-li vám kupředu jít přece,
110
po tomto náspu jděte si. Hned blízko
je jiné skalisko, jež cestu činí.
Včera, pět hodin dál než v tuto chvíli,
let tisíc dvěstě šedesát šest bylo,
co tady pobořena byla cesta.
115
Já posílám v ty strany ze svých těchto
pohledět, zda se někdo vynořuje:
tož jděte s nimi, neb vám neublíží.
Pojď sem ty, Sněhošlape, s Klopikřídlem,“
započal hovořiti, „a ty, Psino,
120
a Ježivous vám bude desátníkem.
Libyják dále přistup sem a Drápal,
pak Kančík s tesáky a Drakohlavec
a Mámivec a Zrzoun potřeštěný.
Prohlédnout jděte vůkol vroucí lepy:
125
tito at jisti jsou až ke druhému
skalisku, jež jde veskrz nad doupaty.“
„Ach, běda, Mistře,“ já jsem řek’, „co vidím?
Samotni, prosím, pojďme bez průvodu,
cestu-li znáš, neb pro sebe ho nechci.
130
Jsi-li tak  bystrý, jako jindy býváš,
nevidíš, kterak vyceňují zuby
a očima nám nějakou lstí hrozí?“
A on mi: „Nechci, by ses proto lekal;
nech jich, ať cení zuby, jak jim libo,
135
neb pro trápené varem tak to činí.“
Nalevo po hrázi se zatočili;
ale dřív každý jazyk zuby stiskl,
obrácen k vůdci svému, na znamení:
a on byl z řiti udělal si trubku.