Božská komedie. Peklo
Autor: Dante Alighieri
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Tibor Várnagy, Viera Marková, Henrieta Lorincová, Pavol Karcol
V čtvrté rokli jsou hadači. Jejich obličej jest násilně zvrácen k zádům, takže musí kráčeti pozpátku, plačíce. Virgil mimo jiné ukazuje Dantovi věštkyni Manto a vypravuje, kterak od ní má původ město Mantova.
O nové muce jest mi verše skládat
a látku skýtat k dvacátému zpěvu
kanzóny první, jež jest o ztopených.
Již byl jsem všecek přihotoven na dno
5
se dívati, jež odhaleno bylo
a které svlažoval pláč žalostivý.
A dolem okrouhlým jsem přicházeti
uviděl lidi mlčící a v slzách,
10
Jak zrak mi na ně níže sestoup’, každý
se mezi hrudi počátkem a bradou
ukázal býti divně převrácený:
neb obličej byl obrácen zpět k zádům,
a nazpátek jim ubírat se bylo,
15
neboť jim pohled před sebe byl odňat.
Snad mocí ochrnutí někdo takto
se zkroutil všecek již, já však jsem nikdy
to neviděl, ni myslím, že by bylo.
Kéž Bůh ti, čtenáři, dá prospěch vzíti
20
z tvé četby, a ty u sebe sám považ,
jak zachovati mohl jsem tvář suchou,
když naši podobu jsem viděl zblízka
tak převrácenou, že pláč očí smáčel
hýždě tou štěrbinou, jež ony tvoří.
25
Jistě, já plakal, o skaliska opřen
tvrdého balvan jeden, takže Vůdce
mi řek’: „I ty jsi z druhých pošetilců?
Zde žije láska, když jest láska mrtva:
kdo bezbožnější jest než ten, kdo soustrast
30
při soudech božích s trestanými cítí?
Vztyč hlavu, vztyč, a viz ho, jemuž země
se otevřela před očima Thebských,
a oni křičeli naň: ,Kam se řítíš,
Amfiarae? Proč se války vzdáváš?‘
35
A nepřestal se do údolí řítit
až k Minosu, jenž všecky uchvacuje.
Pohleď, že ze zad učinil si prsa:
protože dopředu chtěl vidět příliš,
zří dozadu, a opačnou jde cestou.
40
Viz Tiresiu, který tvářnost změnil,
tenkrát, když z muže stal se ženou, any
se proměnily údy jeho všecky.
A dříve potom udeřit zas musil
dva hady v sebe zavinuté prutem,
45
než nazpět dostal mužské opeření.
Aruns je ten, jenž k jeho břichu zády
se druží, který u Luni tam v horách,
kde pleje Carrařan, jenž dole bydlí,
měl v bílých mramorech sluj za příbytek,
50
odkud měl rozhled ničím nemenšený,
by na moře a na hvězdy moh’ patřit,
A ta tam, která přikrývá si prsy,
kterých ty nezříš, rozpuštěnou kšticí,
a srstnatou vši pleť má tam s té strany,
55
to byla Manto, která mnoho zemí
prošla, až stanula, kde já se zrodil,
a proto chci, bys poslechl mne chvíli.
Když její otec ze života vyšel,
a město Bacchovo jest v robství padlo,
60
chodila tato po světě čas drahný.
Nahoře v krásné Italii leží
jezero u pat hor, jež nad Tirallem
Německo hradí, a Benaco sluje.
Pramenů tisíc, mním, a více smáčí
65
Apenin od Gardy až k Val Camonica
vodou, jež v jezeře tom potom stojí.
Tam uprostřed je místo, kde by pastýř
z Verony, z Tridentu a z Brescie mohl
žehnati, kdyby vykonal tu cestu.
70
Peschiera sedí, pěkná tvrz a pevná,
jež Brescijským a Bergamským má čelit,
kde břeh, jenž vůkol jest, se nejvíc snížil.
V ta místa musí spadnout vše, co v klíně
Benaca býti nemůže, a dolů
75
pak řekou po zelených pastvách teče.
Jakmile voda téci započíná,
ne Benaco již, nýbrž Mincio sluje
až ke Governu, kde se s Pádem slévá
Netekouc dlouho, do nížiny vchází,
80
v níž roztéká se a z ní močál činí,
a za letního času bývá rmutný.
Berouc se místy těmi panna plachá,
uprostřed močálu zem uviděla
nevzdělávanou a všech lidí prázdnou.
85
Tam, ujít chtíc vší společnosti lidské,
se sluhy zůstala své umy konat,
tam žila, a tam zbylo tělo prázdné.
Lidé pak, po okolí rozptýlení,
v to místo sebrali se, které pevné
90
pro močál bylo, jenž je obklopoval.
Vzdělali město na těch kostech mrtvých,
u pro tu, jež tam zvolila být nejprv,
Mantovou nazvali je bez vší věštby.
Kdys hojnější lid přebýval tam uvnitř,
95
prvé než pošetilost Casalodská
od Pinamonta obelstít se dala.
Protož ti připomínám, kdybys jinak
mé vlasti původ vykládat kdy slyšel,
ať neošizuje lež žádná pravdy.“
100
A já mu: „Tak mně výklady tvé, Mistře,
jsou jisty a tak jímají mou víru,
že jiné by mi byly uhlím zhaslým.
Než rci mi o dalších těch, již tu kráčí,
zda někoho zříš, jenž jest hoden zmínky,
105
neb pouze v to má mysl opět bije.“
Tu řek’ mi: „Ten, jenž vousy dolů s lící
na hnědá plece klade, v ony časy,
kdy Řecko mužů tolik prázdno bylo,
že zbývali tam sotva po kolébkách,
110
byl hadačem a s Kalchantem vyřk’ chvíli
v Aulidě, by se první přeťal provaz.
Slul Eurypyl, a tak má tragedie
vznešená na některém místě pěje:
tyť víš to dobře, neboť znáš ji veskrz.
115
Ten druhý, jenž tak hubený je v bocích,
byl Michal Skot, jenž vpravdě dobře uměl
podvodů kouzelnických všecky kousky.
Viz Guida Bonattiho, a viz také
Asdenta, jenž by chtěl teď, by si kůže
120
a dratve hleděl byl, však pozdě želí.
Viz bídné, jež se kužele a člunku
a jehly vzdavše, v hadačství se daly
a v čáry s obrazy a bylinami.
Však nyní pojď, neb již jest na pomezí
125
obojí polokoule a vln mořských
se dotýká Kain s trním pod Sevillou,
a včera v noci byl již měsíc plný:
jistě si vzpomínáš, neb neuškodil
ti ani jednou, jak šel’s lesem hustým.“
130
Tak mluvil mi, a kráčeli jsme zatím.
3. Kanzóny první: prvního ze tří dílů Komedie. Česky by se řeklo zpívání. — O ztopených: o zavržených, potopených do pekelné propasti.
9. Jak litanie: průvody, zpívající litanie. Šly tedy velmi zvolna.
28. Zde žije láska: v originále hříčka slovní, jíž nelze přeložiti: Qui vive la pieta quando e ben morta. Pietá může znamenati zbožnou úctu k Bohu a může znamenati soustrast: zde žije „pieta“, když jest opravdu mrtva. Smysl překladu jest: zde žije láska k Bohu, když mrtva láska k hříšníkovi: jeho muka zde je spravedlivý trest: kdo bude viniti Boha? A soustrast jakoby chtěla, aby této spravedlnosti nebylo; toť bezbožné, toť nedostatek lásky k Bohu, jenž je vždy stejně nejlepší Dobro, hoden vší lásky.
31 — 35. Viz ho: Amfiaraa. Amfiaraos, z Argu, hadač, byl jeden ze sedmi králů, kteří obléhali Theby, aby opět uvedli na trůn Polyneika, syna Oidipova. Jupiter bleskem otevřel zemi a Amfiaraos se tam zřítil. — Oni křičeli: výsměšně s hradeb. — Do údolí: do hlubiny, do pekla.
40 — 45. Viz Tiresiu: Tiresia (Teiresias), z Theb, byl hadačem řeckého vojska, které obléhalo Troju. Ovidius o něm vypravuje, že udeřiv jednou dva spletené hady, proměnil se v ženu, a teprve osmý rok, zase je tak naleznuv a udeřiv, nabyl opět tvářnosti mužské. — Mužské opeření: vousy.
46. Aruns: ptakopravec a hadač etruský, jenž byv povolán do Říma, předpověděl vítězství Caesarovo nad Pompejem.
47. Luni: město v Etrurii (Toskáně), již v dobách Dantových v ssutinách. Blízko odtamtud jest Carrara; v horách nad Carrarou se láme známý bílý mramor.
55 — 59. Manto: dcera Tiresiova, věštkyně thébská. Když se Kreon ujal vlády v Thébách, Manto s mnoha jinými ušla z vlasti a uchýlila se do Italie. Ocnus, její syn, založil prý Mantovu, z níž pocházel Virgil. — Město Bacchovo: řecké Theby, kde se Bacchus narodil ze Semely. V robství: Kreontovo, jenž si je porobil.
61 — 81. Nahoře v Italii: v severní Italii, pod Alpami. — Tiralli, zámek v jižním Tyrolsku. — Benaco (přízvuk na druhé slabice): nyní Lago di Garda. — Apenino jest skupina Alp (ne Apeniny, které se táhnou Italií od severu na jih!) — Garda, město na východním břehu jezera Gardského. — Val Camonica (prízvuk na ó), údolí řeky Oglio, která teče do jezera d’Iseo. Z pramenů v této skupině hor pochází voda, jež pak stojí v jezeře Benaco (di Garda). — Tam uprostřed: někteří myslí, že jest to jistý ostrůvek v jezeře, na němž se stýkají hranice tří diecésí, veronské, tridentské a brescijské. — Pastýř: biskup; biskup smí žehnati ve své diecési; tam by tedy mohl žehnati každý z nich. — Z Brescie, dvojslabičné (Brešje) — Peschiera (trojslabičně!): pevnost na jižním břehu jezera gardského. Tam vytéká z jezera řeka Mincio (ta voda), jež „v klíně Benaca býti nemůže“) a teče na jih k Mantově. — Rmutný: nezdravý.
82 — 95. Plachá: vyhýbala se lidem. — Své umy: hadačství atd. — Tělo prázdné: bez duše, mrtvé. — Bez vší věštby: Staří, chtíce dáti jméno novým městům, dohadovali se ho pozorováním ptactva, vnitřností obětovaných zvířat a jinak. — Pošetilost casalodská: Casalodi, zámek v okolí Brescie a jméno hraběcí rodiny. Alberto da Casalodi, pán Mantovy a guelf, v jistém rozjitření lidu se dal přemluviti od Pinamonta de Buonacossi, měšťana mantovského, aby oddálil z města některé své nejmocnější přívržence, že prý se lid ponenáhlu uklidní. Ale potom se Pinamonte obrátil s ghibelliny proti Casalodskému, zahnal ho z Mantovy a sám se ujal panství. Pinamonte pobil a vyhnal mnohé z předních rodin, proto „kdys hojnější lid přebýval tam.“
102. Uhlím zhaslým: uhlí zhaslé nezanítí ohně; jiné důvody by mne nepřiměly věřiti.
106. V ony časy: Kdy se všichni muži z Řecka vypravili proti Troji. Výprava vyplula z Aulidy a Eurypyl a Kalchas věštci ustanovili chvíli, kdy lodi měly vyplouti: „by se první přeťal provaz,“ vížící lodi na pevnou zemi.
112. Má tragedie: Aeneida, báseň o osudech Aneových, kterou Dante pro vznešený sloh a vznešenou látku nazývá tragedií.
116 — 118. Michal Skot: lékař a kouzelník skotský, žil na dvoře Bedřicha II., a zemřel prý kolem roku 1290. — Guido Bonatti z Forli, ve stol. 13., napsal několik traktátů o astrologii. — Asdente, obuvník z Parmy, dal se potom na astrologii. Žil v druhé polovici 13. stol.
121. Kužele a člunku: vzdaly se předení a tkaní, prací vlastních ženám.
124 — 126. Pomezí obojí polokoule: jižní a severní. — Kain s trním: měsíc. V Italii říkali, že temné skvrny v měsíci jest Kain s otepí trní. — Vln mořských pod Sevillou: Sevilla v jižním Španělsku: měsíc tedy zapadaje, dotýká se vln oceánu atlantského. Virgil tím chce říci, že jest asi hodina po východu slunce na severní polokouli. Je to ráno Bílé soboty.
O autorovi
Dante Alighieri
jeden z najvýznamnejších talianskych básnikov a spisovateľov. Je predstaviteľ renesančného humanizmu, svojimi názormi a dielami prispel aj k rozvoju…
