Božská komedie. Peklo

Při mysli návratu, jež zavřela se,
zříc žalný osud těch dvou sešvagřených,
jenž truchlivostí celého mne zmátl,
zas nové muky, mučené zas nové
5
kol sebe zřím, ať jakkoli se pohnu
a kamkoli se otočím a zírám.
Jsem v třetím kruhu, deště proklatého,

věčného, těžkého a studeného:
v něm řád ni jakost nikdy nejsou nové.
10
Veliké kroupy, sníh a voda rmutná
mrákotným ovzduším se shůry sypou:
zapáchá země, jež to v sebe jímá.
Tam Cerber, šelma příšerná a krutá,
z trojího chřtánu psími zvuky štěká
15
nad lidmi, kteří jsou tam pohrouzeni.
Má oči rudé, vousy uslintané
a černé, velký břich a ruce s drápy;
drásá ty duchy, stahuje a čtvrtí.
Jak vyjí psi, tak oni pro déšť vyjí:
20
z jednoho boku druhému štít činí,
často se obracejí bědní psanci.
Když Cerber, velký drak, nás zpozoroval,
otevřev tlamy, tesáky nám zjevil:
úd nebyl v něm, jejž byl by míval klidný.
25
A Vůdce můj své obě dlaně roztáh’,
a země nabrav, plnými ji hrstmi
uvrhl dovnitř do hltavých jícnů.
Jak pes, jenž se štěkotem krmě žádá,
pak upokojí se, když jídlo kouše,
30
neb dbá a zápasí jen, by je zhltal:
tak špinavé se uklidnily tváře
Cerbera ďábla, který ohlušuje
tak duše, že by chtěly býti hluché.
My po stínech šli, které k zemi sráží
35
déšť obtížný, a paty své jsme kladli
na marnost jich, jež osobou být zdá se.
Na zemi ležely tam ony všecky,
krom jednoho, jenž zdvih’ se a si sedl,
jakmile zahlédl nás mimo jíti.
40
„Ó ty, jenž Peklem tímto zde jsi veden,“
mi řekl, „pohleď na mne, zdali znáš mne?
Tys učiněn byl dřív, než já byl zmařen.“
A já mu: „Úzkost, která tebe svírá,
snad tak tě z mysli mé ven vytrhuje,
45
že nezdá se, že byl bych tě kdy viděl.
Než pověz mi, kdo jsi, žes přišel v místo
tak bolestné a v taký trest, že jiný
snad větší jest, tak protivný však žádný.“
A ke mně on: „Tvé město, jež jest plné
50
závisti tak, že přetéká již míra,
v životě jasném chovalo mne v sobě.
Vy měšťané jste říkali mi Ciacco:
pro škodnou vinu nestřídmosti nyní,
jak vidíš, tady na dešti se mořím.
55
A smutná duše já tu nejsem sama:
neb všecky tyto stejný trest tu mají
pro stejnou vinu.“ A víc nepromluvil.
Já odvětil mu: „Ciacco, tvoje trýzeň
tak tíží mne, že pozývá mne k slzám:
60
leč rci mi, víš-li, v jaké konce dojdou
měšťané města roznesvářeného;
zda někdo spravedlivý tam; a rci mi,
proč taká nesvornost je zachvátila.“
A on mi: „Po rozepřích dlouhých posléz
65
krev poteče, a sveřepá pak strana
zažene druhou s velkým ublížením.
Pak zase této bude padnout do tří
slunečních oběhů a druhé vyvstat
kohosi mocí, jenž teď ještě váhá.
70
Vysoko bude dlouho zdvíhat čela,
těžkými pod břemeny druhou držíc,
ať jak chce pro to pláče neb se hněvá.
Jsou spravedliví dva, však marně mluví:
pýcha a závist s lakotou jsou jiskry
75
ty tři, jež všecka srdce zanítily.“
Zde skončil svoje žalostivé zvuky.
A já mu: „Ještě chci, bys poučil mne
a další řeči bys mi dopřál daru:
Tegghiajo s Farinatou, cti tak hodní,
80
Arrigo, Jakob Rusticucci, Mosca
a jiní, kteří toho byli snažni,
co dobré jest, rci, kde že jsou, a pomoz,
bych poznal je, neb mocně toužím zvědět,
zdaž v nebi sladko jim, či v pekle hořko.“
85
A on: „Ti z duší černějších jsou počtu;
jiné je viny stahují v důl ke dnu;
tolik-li sestoupíš, je můžeš uzřít.
Však až ty na sladkém zas budeš světě,
prosím, bys jiným na mysl mne uved’:
90
víc nedím ti a více neodpovím.“
Tu přímé zraky zkroutil v potočené,
pohleděl na mne a pak hlavu sklonil:
padl s ní stejně tak jak druzí slepí.
A Vůdce řekl mi: „Již nevzbudí se,
95
až andělské zvuk rozlehne se trouby,
když přijde jejich nepřátelská mocnost.
Každý svůj truchlivý hrob vyhledá si,
zas tělo své a podobu svou vezme,
uslyší to, co po vši věčnost hučí.“
100
Tak kroky volnými jsme dál se brali
špinavou stínů směsicí a deště,
mluvíce trochu o životě příštím.
Pročež jsem řekl: „Mistře, rozmnoží se
to trápení zde po výroku velkém,
105
či menší bude nebo stejně prudké?“
A on mi: „Vrať se k vědě své, jež tvrdí,
že čím věc dokonalejší, tím více
cítí, co dobré jí, a stejně bolest.
Ačkoli toto plémě zlořečené
110
nepřijde nikdy v pravou dokonalost,
přec více tam než zde si žádá býti.“
Dokola zatočili jsme se onou cestou,
mluvíce mnohem víc, než vypravuji,
přišli jsme v místa, kde se sestupuje:
115
tam Pluta, velkého jsme našli vraha.