Zlatý fond > Diela > História povstania slovenského z roku 1848


E-mail (povinné):

Mikuláš Dohnány:
História povstania slovenského z roku 1848

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Jozef Vrábeľ, Viera Studeničová, Zdenko Podobný, Daniel Winter, Eva Lužáková, Erik Bartoš, Lucia Muráriková, Ida Paulovičová, Slavomír Kancian, Monika Harabinová, Katarína Tínesová, Peter Páleník, Barbora Majerníková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 99 čitateľov


 

38. Mučeníci slovenskí

S ozbrojencami slovenskými sa i mnohé význačnejšie rodiny vysťahovali, sčiastky na Moravu a do Česka, sčiastky do Juhoslovanska. Maďari všetky mestá, dediny a kopanice gardami a vojskom obsadili, aby tu krvosúdy robili a obyvateľov, čo sa útekom neratovali, do žalárov hádzali a katom odovzdávali. Menovite veliký počet zajali občanov z Myjavy,[105] Brezovej,[106] Vrboviec, Hlbokého,[107] Čáčova, Podkilavej,[108] zo samej neveľkej obce Krajného 80 mučeníkov odvliekli. — Temnice vo Fraštáku, Leopoldove, Nitre, Senici boli slovenskými mučeníkmi preplnené. I do Trenčína sa ich veľký počet dostal. Známy dopisovateľ z Kostolného píše: „Ulapeli sme z Hurbanového kŕdela viac než 40.“ — Medzi týmito bol kandidát Hečko zo Srnia a Mikulík, učiteľ z Bošáckeho Podhradia. Títo boli všetci do Trenčína odvedení. Mali z nich, ako sa povesť niesla, mnohých obesiť, ale chýrom o príchode generála Šimuniča naľakaní, Hečku a Mikulíka najprv do Pešti, potom na pevnosť munkáčsku šikovali. Hečko im na ceste neďaleko Szolnoku uskočil; Mikulík vyše roka bol mučený na Munkáči.

*

Sudcovia štatariálni, jedni zasadli v Senici, druhí vo Fraštáku[109][110][111][112] pod predsedníctvom baróna Jeszenáka, tretí v Nitre atď., súdili uväznených Slovákov a podpisovali výroky smrti na šibenicu.

V Senici odsúdili na šibenicu štyroch pospolitých Slovákov. Vyznačoval sa z týchto najmä Martin Barton, richtár čáčovský, svojím šľachetným, príkladným životom. Tohoto jedna slovenská proklamácia, ktorú uňho našli, priviedla na šibenicu. Pred smrťou sa mu vraj — ako sám v dakoľko riadkoch svojej žene oznamuje — traja muži v bielom rúchu ukázali a on už vraj vtedy vedel, že došiel posledný cieľ jeho života.

Pripravoval ho k smrti senický evanjelický kňaz Tesák, ktorému na otázku — „či uznáva, že zaslúžil pokutu smrti?“ — odpovedal Barton: „Skorej ste vy zaslúžili šibenicu ako ja — ja nevinne umieram!“ — Takto bez viny bol i Svatík na šibenicu odsúdený.

Tesák podáva správu o týchto udalostiach v Neue politische Ofner-Pesther Zeitung č. 94: „Damit die boshaften Aufwiegler und ihre Helfershelfer nach Verdienst(!) bestraft werden können, sind auf weise Anordnung des löbl. Landes-Ministeriums zwei Statarialgerichte errichtet worden, und zwar eines hier in Szenicz, das andere in dem Graf Erdödyschen Marktflecken Galgócz oder Freistadtl. — Was in dieser Hinsicht in Freistadtl bis jetzt geschehen, kann ich nicht mit Gewissheit berichten, nur so viel ist auch bei uns aus zuverlässlicher Quelle bekannt, dass auf Anordnung dieses Gerichtes eine grosse Menge Hurbanischer Helfershelfer eingezogen und eingekerkert worden sind.

Was das Szeniczer Statarialgericht anbelangt, dieses fährt mit der grössten Strenge und unermüdeter Gewissenhaftigkeit(!) in seinen gerichtlichen Untersuchungen seit mehr denn 14 Tagen Tag und Nacht fort, so dass bis zum heutigen Tage (19-ten Okt. 1848) schon vier Menschenleben als Opfer gefallen sind, — denn zwei sind am 13-ten Okt. und zwei wieder gestern am 18-ten Okt. als Aufwiegler(!) und überspannte Anhänger der Hurbanischen Räuberhorde (to jest, verní rodu svojmu Slováci) mit dem Strick hingerichtet worden, welcher höchstraurigen(!) Scene ich als Augenzeuge beiwohnte.“[113] … O Bartonovi a Svatíkovi sám píše, že vraj „die anderen zwei, früher von anerkannter Redlichkeit und Rechtschaffenheit, sind allgemein bedauert worden“.[114] Takéto svedectvá najväčší naši nepriatelia musia o Slovákoch vydávať. Naposledy dokladá Tesák: „Wer weiss, wie viele ähnliche Opfer noch im Allgemeinen fallen werden; denn noch eine bedeutende Zahl Gefangener schmachtet in Fesseln!“[115]


[105] K týmto sa dostal neskôr i Valášek.

[106] Medzi uväznencami brezovskými menovite spomenúť sa musí Samo Michálek. Tento poctivý starec, vystrojený do nebezpečného miesta s príhlasmi slovenskými a vystríhaný pred nebezpečenstvom jemu hroziacim, povedal: „Nedbám, čo ma aj obesia, veď už i tak nemám ďaleko do hrobu!“

[107] Z Hlbočanov, ktorí z väčšej čiastky sa z domu odstránili, zajali desiatich a utečeným vyrabovali alebo celkom porúcali príbytky, ako Kovárovi, Žákovi, Šajánkovi atď.

[108] S Dobrovodským, richtárom, ktorý bol so Šulekom spolu okutý.

[109] „I. Náhlý súd ve Fraštáku záležel z následujících údů: Předseda Mikoláš Jánoky; že však Jánoky co předseda úřad nezastával, byl na místo jeho Antonín Keller co president jmenován. Pisář, nebohý notář Alexander Szentkereszty, předtím notář stoličný. Súdcové: Jozef Žembery, privátník; Besznák, přísedící súdní; Rudolf Sándor, fiskal biskupa Nitránského; Vilém Zahoranský, advokat; Ignác Špaňar, předtím městský sudí v Nitře, Jozef Senešy, předtím stoliční kněhvedúcí; Pavel Vančay, fiskal hraběte Jozefa Hunyadyho.

II. Náhlý súd v Senici záležel z následujících údů: Předseda: Štěpán Konrád, advokat. Notář: Pavel Buzinkay, předtím notář stoliční. Súdcové: Ján Peťko, privátník; Štěpán Brogyányi, privátník; Štěpán Šubert, advokat; Jan Buzinkay, privátník. — Tímto soudem byli odsúzeni k smrti provazem dne 13. října 1848: Martin Barton, sedlák z Čáčova v stolici Nitránské, Vojtěch (Albert) Bemert (z Blánska rodem) z Moravy. Dne 18. října: Pavel Svatík, mlynář z Malého Kálova v Nitranské stolici, František Kapitán z Demlína na Moravě.“ —

(Vídenský denník, č. 52, 7. září 1850)

[110] O takéto dáta bych prosil veľactených rodákov slovenských.

[111] Uvádzam tu jeho lístok, ako bol napísaný: „Ma nejmilejši manželko rozchadení našeho spolu života kterem sme mi dobre pokojne živi bili ta smutna hodina cilu sveho prekročit nemohla nebo ve štvrutek po peknem rozeici našem jak sem do tmaveho sklepu stupil ukazalo sa mi videni tre muži belem ruše mne bilo zname že ten posledni cil došel tak moji najmilejší pritele manželko sinu ňevesto aj s malu vnučku bohu vas poručam.

Martin Barton.“

J. Buzinkay (spomenutý úd krvosúdu) na otázku jedného priateľa ľudu, prečo chcú Svatíka na smrť odsúdiť, odvetil: „Tento človek nielenže za dva roky sám čítaval slovenské noviny, ale ich i druhým prečitoval, a krom toho p. barón Jeszenák nám prísne naložil, aby sme s väzňami ostro zachádzali.“

Nemôžem nespomenúť, koľko ohavných priezvisk tento slovenský kňaz v jednom biednom článočku na Slovákov a slovenských mužov vykydal. Začína takto: „Ueber das Eindringen… des seines Pfarramtes schon längst entsetzten und durchgegangenen Hurbans, und seiner schändlichen Räuber- und Mordbrenner-Bande,“ ďalej „teuflische Räuberhorde und ihr schändlicher Anführer“… „dieses mordbrennerische und raubsüchtige Gesindel mit seinem ehrenvergessenen Häuptling“… „diese verworfene Räuberhorde mit allen ihren gottvergessenen Führern“… „das wilde Raubthier und die Raubvögel“… „der Rebelle und seine Spiessgesellen“… Ale dosť už toho…


„Pravda nezná ustoupiti zlobě,
kdo jí laje, ten ji zastává,
ke cti jsou jí slova rouhavá,
blud a šalba hlupců ku ozdobě!“

[112] „Ueber der Eindringen…“ — „O prenikaní… zo svojho kňazského úradu už dlhšie zosadeného a zbehnutého Hurbana a jeho hanebnej lúpežnej a vražednej bandy“… „diabolské lúpežné hordy a ich naničhodný veliteľ“… „táto vražedná a lúpežná zobránka so svojím podlým náčelníkom“… „tieto zvrhlé lúpežné hordy so všetkými bezbožnými vodcami“… „divá zver a dravec, rebelant a jeho kumpáni“.

[113] „Was das Szeniczer Statarialgericht…“ — „Aby zlomyseľní buriči a ich pomocníci mohli byť podľa zásluhy potrestaní, boli od múdreho Krajinského ministerstva zriadené dva štatariálne súdy, a to jeden tu v Senici, druhý v trhovom mestečku grófa Erdödyho, v Hlohovci alebo Freistadte. — O tom, čo sa v tomto zmysle v Hlohovci udialo, o tom nemôžem s určitosťou podať správu, iba toľko je tu u nás z dôverných prameňov známe, že podľa nariadenia tohto súdu veľká časť Hurbanových pomáhačov bola sem stiahnutá a uväznená. Pokiaľ ide o senický štatariálny súd, tento s najväčšou prísnosťou a neúnavnou svedomitosťou už asi štrnásť dní vo dne a v noci pokračuje v súdnom vyšetrovaní, takže do dnešného dňa (19. októbra 1848) už štyri ľudské životy padli ako obeť, z nich dvaja 13. októbra a dvaja znovu včera, 18. októbra ako buriči a horliví stúpenci Hurbanových lúpežných bánd boli obesení, ktorej mimoriadne smutnej scény bol som očitým svedkom.“

[114] „die anderen zwei…“ — tých dvoch posledných, známych svojou čestnosťou a statočnosťou všetci spoločne ľutovali

[115] „Wer weiss…“ — Ktovie koľko podobných obetí sa ešte vyskytne, lebo značná časť väzňov trpí ešte v okovách.

« predcházajúca kapitola    |    nasledujúca kapitola »



Mikuláš Dohnány

— básnik, dramatik, historik, literárny kritik a teoretik, Hurbanov spoluredaktor Slovenských pohľadov Viac o autorovi.

Pridajte svoj názor »



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.