ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jakmile senátoři usedli v radní síni za stůl, začal Volf velmi živě líčiti motivy, pro které se má rozhodnutí zrušiti.

Předseda, jinak člověk vždy laskavý, byl dnes zvlášť špatně naladěn. Sestavil si již během zasedání svůj úsudek, když poslouchal referát, a nyní seděl zamyšlen, neposlouchaje Volfa. Přemýšlel o tom, co včera napsal ve svých memooárech, proč Veljanov a ne on byl jmenován na důležité místo, po kterém již dávno bažil. Předseda Nikitin byl hluboce přesvědčen, že úvahy o různých úřednících prvních dvou tříd, s nimiž se stýkal během své služby, tvoří velmi vážný historický materiál. Včera napsal stať, ve které řádně vyčinil některým úředníkům prvních dvou tříd za to, že mu zabránili, jak on soudil, spasiti Rusko před záhubou, do níž je vlekla nynější vláda. Ve skutečnosti zlobil se však pouze proto, že mu zabránili bráti větší služné než nyní. Přemýšlel, jak budoucí generace budou na to jednou zcela jinak nazírati.

— Ano, toť se rozumí, — řekl k poznámce, se kterou Volf se k němu obrátil, neposlouchaje ji.

Be naslouchal Volfu s tesklivým výrazem a kreslil girlandy na papír ležící před ním. Byl to liberál nejčistšího zrna. Chránil svatě tradice let šedesátých a odchýlil-li se snad od přísné nestrannosti, tu jen na stranu liberálnosti. V daném případe přesto, že ředitel akciového podniku, žalující urážku tiskem, byl špinavý člověk, byl Be pro osvobození proto, že toto obvinění žurnalisty z urážky bylo by potlačováním tiskové svobody. Když Volf ukončil své důvody, Be, nedokresliv girlandy, tesklivě, — bylo mu teskno proto, že měl dokazovati věci tak samozřejmé, — měkkým, příjemným hlasem krátce, prostě a přesvědčivě ukázal na bezpodstatnost žaloby a svěsiv hlavu s bílými vlasy, dokončil girlandu.

Skovorodnikov, který seděl proti Volfovi a po celou dobu se probíral tlustými prsty ve vousech na bradě i v knírech, hned, jakmile Be ukončil, nechal svůj vous a hlasitým, skřípavým hlasem řekl, že přes to, že předseda akciové společnosti je veliký darebák, trval by na zrušení rozsudku, kdyby byly zákonné důvody, ježto však jich není, připojuje se k mínění Ivana Semjonoviče (Be), — a v duchu se zaradoval ze špičky, kterou bodl Volfa. Předseda připojil se k mínění Skovorodnikovovu a případ byl vyřízen záporně.

Volf byl nespokojen, zejména tím, že byl jaksi usvědčen v nesvědomitém stranictví; ale tváře se lhostejně, otevřel svazek listin, týkajících se případu Maslové, a pohroužil se v četbu. Mezitím senátoři zazvonili, požádali o čaj a rozhovořili se o události, která tou dobou zajímala spolu se soubojem Kamenského všechny Petrohraďany.

Bylo to líčení s ředitelem departementu, postiženým a usvědčeným v přečinu proti paragrafu 995.

— Jaká to hanebnost! — řekl s ošklivostí Be.

— Co je tu špatného? Já vás v naší odborné literatuře upozorním na projekt jednoho německého spisovatele, který přímo navrhuje, aby se to nepokládalo za zločin a aby manželství mezi muži bylo dovoleno, — řekl Skovorodnikov, dychtivě polykaje dým sežmolené cigarety, kterou držel mezi prsty, a hlasitě se rozesmál.

— Ale to není možné, — řekl Be.

— Přesvědčím vás, — pravil Skovorodnikov a citoval plný název díla a též rok a místo vydání.

— Slyšel jsem, že ho jmenovali gubernátorem v nějakém sibiřském městě, — řekl Nikitin.

— To je znamenité! Archierej ho bude ještě vítati s křížem. Měli by tam míti také takového archiereje! Já bych jim takového doporučil, — řekl Skovorodnikov a odhodiv oharek cigarety do popelníčku, vzal co mohl knírů a vousů na bradě do úst a začal je kousati.

V tom okamžiku vešel pořadatel a oznámil, že advokát a Něchljudov si přejí býti přítomni při jednání o prosbě Maslové.

— To je něco! — řekl Volf. — To je vám celý román, — a vyprávěl vše, co věděl o poměru Něchljudova k Maslové.

Když o tom porozprávěli, dokouřili a dopili čaj, vešli do zasedací síně, oznámili výsledek předcházejícího líčení a přistoupili k projednávání procesu Maslové.

Volf velmi důkladně svým vysokým hlasem referoval o odvolání Maslové, a to opět dosti stranicky. Bylo pozorovati, že chtěl, aby rozsudek byl zrušen.

Fonarin vstal a vypial svou bílou širokou hruď. S obdivuhodnou přesvědčivostí a dokonalostí výrazu dokázal v jednotlivých bodech, že se soud šestkráte uchýlil od správného smyslu zákona, a kromě toho si dovolil, třebaže krátce, dotknouti se i případu samého a křiklavé nespravedlnosti rozsudku. Smysl krátké, ale silné řeči Fonarinovy byl ten, že prosí za odpuštění, že naléhá na zrušení — páni senátoři ve své pronikavosti a právnické moudrosti sami to jistě vidí a rozumějí věci lépe než on, který činí tak pouze proto, že toho žádá povinnost, již na sebe vzal.

Zdálo se, že po řeči Fonarinově senát rozhodně musí zrušiti rozsudek krajského soudu.

Ukončiv svou řeč, Fonarin vítězoslavně se usmál. Když Něchljudov na něj pohlédl a uviděl tento úsměv, byl přesvědčen, že mají vyhráno. Pak se však podíval na senátory a viděl, že Fonarin se usmíval a jásal samojediný. Senátoři a náměstek vrchního státního zástupce se neusmívali ani nejásali; měli vzezření lidí nudících se a pravících: mnoho takových lidí jsme už slyšeli, ale to na nás neplatí! Všichni patrně byli spokojeni teprve, když advokát ukončil a přestal je zbytečně zdržovati. Po skončení advokátovy řeči předseda obrátil se ihned k náměstku vrchního státního zástupce. Selenin krátce, ale jasně a zřejmě prohlásil se pro zamítnutí odvolání, shledávaje všechny důvody pro zrušení bezpodstatnými. Hned potom senátoři vstali a odešli k poradě. V radní síni hlasy se rozdělily. Volf byl pro zrušení; Be, jenž pochopil, oč jde, vášnivě hájil Volfovo stanovisko, živě líčil kolegům obraz soudu a nedorozumění porotců, jak to dobře vystihl. Nikitin, který vždy hájil přísnost vůbec a zejména přísnou formálnost, byl proti. Rozhodoval Skovorodnikovovův hlas. A tento hlas byl pro zamítnutí proto, že Něchljudovo rozhodnutí, oženiti se s touto dívkou ve jménu mravní povinnosti — bylo mu nanejvýš protivné.

Skovorodnikov byl materialista, darwinista a pokládal všechny projevy abstraktní mravnosti anebo ještě hůře, religiosnosti nejen za opovržení hodné bláznovství, ale za osobní urážku. Všechny ty cavyky s touto prostitutkou a přítomnost znamenitého advokáta jako obhájce i samého Něchljudova — vše to bylo mu nanejvýš protivné. Ale kousaje si vousy, velmi dovedně se přetvařoval, jako by nebyl pro zrušení pro nic jiného než proto, že důvody jsou nedostatečné a tudíž souhlasí s předsedou, aby senát rozsudek neměnil.

Odvolání bylo zamítnuto.