(aleus, patika, smola rajská, klejopryskyřice aloová) má trubkovité okvětí, listy dlouhé, masité, jež obsahují hořkou šťávu pryskyřicovitou, v lékárnách užívanou.
Roste v Africe, Americe a jižní Evropě; u nás pěstuje se za okny v květináčích nebo ve sklenníku.
Listy se naříznou a kapající šťáva se chytá do nádobky. Do obchodu přichází již odpařená, jako tuhá hmota temné barvy, páchnoucí jako myrrha nebo šafrán, chuti nepříjemně hořké. Aloe má silně projímavé vlastnosti a účinkujíc hlavně na tlusté střevo, přivodí již po několika hodinách stolici; proto bývá zpravidla součástí mnohých tajných léků pročišťujících. Ale není radno bráti příliš často prášek aloový, vařený jako thé pro stolici, jelikož účinkuje prudce, čímž ústrojí zažívací a střeva ochabují. Zejména škodí lidem krevnatým, při zánětech, zlaté žíle, zánětu ledvin, při měsíčném a v těhotenství.
Měl-li někdo zakalené oči, udělal mu farář Kneipp vodičku na oči hned; dal do vařící vody trochu prášku aloe, řekl pacientu, aby to nechal vychladnouti a pak vymýval si vodičkou tou oči 2-3krát za den. Na hnisavé rány ji rovněž přikládal v namočeném plátenku. Nechtěl-li se zlý vřed dlouho zahojiti, posypal jej Kneipp silnou vrstvou aloového prášku a ovázal plátenkem.
Kdo špatně tráví, udělá si kapky, když do čistého líhu, nebo samožitné kořalky dá hodně prášku aloového, nechá to po několik dní ustáti a pak sleje a na cukr 6 — 8 kapek užívá. Z aloe připravují také víno a švédskou životní essenci a j. v.
Tab. II. 5.
Galéria obrázkov
Obrázok
