(Pinus picea nebo abies exulca, Fichte, Rothtanne), je statný strom lesní, až 40 metrů vysoký, kůru má červenohnědou, v šupiny rozsedalou, korunu jehlancovitou, složenou z větví přeslenovitě sestavených, vodorovně odstálých. Větvičky jsou hustě porostlé tuhými jehlicemi (jehličím). Květy nemají obalu květového, prášníkové jsou setaveny v krátké jehnědy, pestíkové sedí po dvou v šištičkách. Křídlatá semena, která se vyvinují z květů pestíkových, nejsou uzavřená v semenníku, nýbrž jsou nahá. Za léto šištička dorůstá v dřevnatou šišku, jejíž šupiny při uzrání se odchlipují a semena vypadávají. Protože jsou křídlatá, roznáší je vítr na vše strany.
Smrk roste i ve špatné půdě v krajinách hornatých, tvoří veliké lesy, t. zv. smrčiny. Dříví potřebuje se za palivo i stavivo. Jako palivo je špatnější dříví borového; hoříc silně praská a proto slove praskavým. Korou (tříslem) vydělávají se kůže.
Dřevo roní mnoho pryskyřice, z níž dělá se terpentýn, náplasti, smůla a kopt.
Dříví smrkové je žlutobílé až červenobílé, lehké, pružné, měkké, štípatelné, takže hodí se k výrobě šindele, dužin a resonančních desk hudebních nástrojů strunových. Ze dříví smrkového vyrábí se také papír, který je velmi pevný. I uhlí se z něho pálí.
Smrčinám škodívá časté hrabání steliva, vichřice, zvěř, která okusuje výhony mladších a ohryzuje kůru starších stromů a konečně hmyz, zobonosky, larva chrousta, housenky bekyně, kůrovci a j. v.
T. XVII. 68.
Galéria obrázkov
Obrázok
