(Sinopis alba, Weisser Senf) má listy lýrovitě peřenodílné, nejhořejší trojklanné, květy světle žluté, šešule krátké, srstnaté.
Divoce roste na úhorech a mezi obilím, ale také se hojně pěstuje pro semeno, které má v sobě zvláštní olej, jenž zevně dráždí kůži, uvnitř podporuje trávení. — Plody, šešulky sbírají se v červenci.
V lékařství užívá se pouze semene; ráno na lačný žaludek nebo před obědem berou někteří kávovou lžičku ze semene bílé hořčice, aby lépe trávili. Semena ve víně vařená zahřívají nachlazený žaludek, v octě dávají dobré kloktadlo. Bílá hořčice pomáhá také proti tvrdošijnému kašli, krvotoku, vodnatelnosti, bolení hlavy, závrati, zlaté žíle a účinkuje někde dobře i na ledviny. — Ale větší množství hořčice škodí střevům a ústrojům močovým.
Černá hořčice se semele, smíchá s žitnou moukou a vodou, načež povstalé těsto, zabalené v plátenko přiloží se jako křenová placka na místní bolest a nechá se tam ležeti 1/4 — 1/2 hodiny, nikdy přes hodinu. Po odstranění těsta se bolavé místo omyje a bílým šátkem ováže.
Místo těsta užívá se také hořčičného líhu, jímž potírá se kůže, až zčervená. Nebo se do líhu namočí plátno a přiloží na kůži.
T. XVII. 66.
Galéria obrázkov
Obrázok
