(rosnatka, rosa sluneční, Ros solis, Drosera, Sonnenthau) jest několikaletá 8 — 20 cm vysoká bylina s růžicí přízemních listů, které jsou na svrchní straně a po krajích posázeny červenými, kulatou žlázkou zakončenými chlupy, takže se podobají plochým polštářům, do nichž napícháno bylo drobných špendlíků. Ze žlázek vylučuje se jasná, lepkavá tekutina, jež za slunečna třpytí se jako rosné kapky, odtud jméno rostliny — rosa sluneční.
Ze středu přízemní růžice listové vyrůstá jeden nebo několik 1 — 2 dm vysokých stvolů, jež nesou na konci 3 — 10 kvítků, které mají pětidílný kalich, pětiplátečnou, bílou jenom dopoledne v letních měsících rozvíjející se korunku, pět tyčinek a semenník se třemi čnělkami. Plodem jest tobolka jednopouzdrá.
V Čechách a na Moravě rostou dva druhy rosničky, okrouhlolistá a dlouholistá, které liší se od sebe pouze tvarem listů.
První roste na bařinách, vlhkých lukách a stráních Krkonošských, druhá v mokrých rašeliništích na Třeboňsku. Professor Čelakovský našel u Jindřichova Hradce ještě třetí druh, rosničku obvejčitou, která zdá se býti křížencem prvních dvou druhů. Mimo tvar listů není však mezi nimi žádného rozdílu. Před dávnými časy byla rosnička v lékařství velmi vážena a vychvalována, zejména proti chrapotu, kašli, dušnosti, souchotinám a proti chřadnutí. Arnold de Novavilla vyprávěl o ní, že divno jest, kterak ten člověk může umříti, jenž by jí každého rána trochu požíval.
V době naší doporučuje se rosnička opět jako výborný lék proti kornatění cev, proti stárnutí a chřadnutí.
V botanické zahradě v Praze na Slupi pěstuje rosničku nadšený její ctitel prof. Velenovský.
Galéria obrázkov
Obrázok
