(rež, Secale cereale) vyhání z kořene duté, kolenkaté stéblo s úzkými listy, jež mají velké pochvy a lodyhu kolkolem těsně objímají, přecházejíce hned v čepel. Mezi pochvou a čepelí je jazýček, jenž brání, aby voda stékající po listech a stéble, nezatékala do pochvy. Květy jsou sestaveny v klase, jenž skládá se z menších klásků, opatřených na spodu 2 plevami. Každý klásek má 2 kvítka po 3 prášnících a pestík s 2 pérovitými bliznami. I slabý větřík pohybuje prášníky, z nichž pel na sousedních bliznách se zachycuje. Plod je šedá nažka, zvaná obilka.
Žito dostalo se k nám z Asie a pěstuje se na poli. Seje se na podzim a z jara; na podzim zaseté přezimuje a slové proto žito ozimové, druhé pak žito jarní. Zrno žitné zbavuje se mletím slupek (otrub), načež z mouky peče se chléb, který je výživný a zachovává dlouho dobrou chuť. Jarní žito se také praží na přísadu ku kávě zrnkové. Lidé dýchaviční pijí kávu jenom z jarního žita upravenou.
Již od starodávna pálí se ze žita líh a dělá kořalka — samožitná, jíž užívá se i v lékařství k omývání ochablých svalů, k obkladům a k zastavení krvácení. Pražená mouka žitná přikládá se také v pytlíčkách na břicho, jsou-li v něm bolesti.
T. XVIII. 74.
Galéria obrázkov
Obrázok
