(juniperus communis, Wachholder) jest keř podoby jehlancovité, jehož pichlavé jehlice stojí na větvích vždy po 3 přeslenech. Květy jsou v úžlabí listů; prášníkové ve vejčitých, drobných jehnědách, pestíkové v malých šištičkách, z nichž druhého roku dozrává černý, modře ojíněný plod bobulovitý, zvaný jalovčinka. Jalovec roste v lesích, na suchých pahorcích a ladách; kvete v dubnu a květnu.
Jalovčinky (borovičky, borovinky) obsahují hlavní účinné látky: etherický olej a juniperin. Jalovčinky dle Kneippa mohou se užívati celé jako pilulky, a to od 3 postupně až do 15 a zase zpět. Mají sílící účinek a podporují chuť i zažívání. Jinak se používá celých zrnek k vykuřování bytů jako desinfekčního prostředku. Lidový prostředek má i odborný význam. Teplem kamen, na něž se několik zrnek nasype, vypařuje se etherický olej do vzduchu. Olej ten je blízký a podobný složením terpentinovému oleji, jenž při vypařování přijímá ze vzduchu kyslík (oxyduje se) a část kyslíku proměňuje v ozon. Toto odpařování děje se v přírodě v lesích jehličnatých, proto vzduch je tam čistý (desinfikovaný) a odporučují se kraje lesnaté k pobytu souchotinářům, aby tam i plíce jejich se zotavily (desinfikovaly), a tím i vyčistily nebo chráněny byly před šířením se nákazy, jež jako plíseň zachytila plíce. Podobný účel má vykuřování jalovcem.
Odvaru z jalovce (asi 1 lžíci tlučeného na šálek) se používá při vodnatelnosti. Jeví účinek odváděním vody na moč a je výborným prostředkem nervovým, činnost některých orgánů dráždí a osvěžuje, bolesti tiší a mírní. Také prospívá při písku a kamenu, chorobách ledvin a jater.
Povidla jalovcová se získají rozvařením jalovce a odpařením procezené tekutiny do patřičné hustoty s přísadou cukru, podobně jako se připravují švestková povidla. Používá se jich denně 1-2 kávové lžičky při vodnatelnosti.
Jalovcový líh si připravíme, dáme-li roztlučené jalovčinky do líhu a denně lahvičkou zatřepáme. Slouží jako kapky (30 i více kapek několikrát denně) při bolestech žaludečních, nebo se ho používá k mazání otoků vodnatelných a proti rheumatickým bolestem.
Jalovcová mast získá se v domácnosti smícháním 1 dílu oleje na 10 dílů sádla. V lékárnách přidává se pelyněk, aby byla zelená, a vosk, aby byla tužší. Slouží k mazání otoků při vodnatelnosti a rheumatismu. (Nahradí ji mnohem lépe obklady ze senných trusek, z hlíny nebo prostě ve vodě vyždímané).
Méně používá se k týmž účelům loupaných kořenů jalovcových; obsahují též méně účinných látek. Nejvíce používáno bývá oleje čistého k mazání a zrnek jalovcových k odvarům. Též zrnek nebo oleje možno s prospěchem přidati do koupeli, zvláště při rheumatismu. Olej je též dobrým inhalačním prostředkem.
Dříví jalovcového používají soustružníci, jalovčinek kuchařky jako koření. Bobule ty jsou v zimě potravou některým ptákům, zejména kvíčalám.
T. XIII. 51.
Galéria obrázkov
Obrázok
