(peluň, pelynka, Artemisia absinthium, Wermutk) má listy vespod běloplstnaté, spodní zpeřeně dělené, hořejší nedělené. Drobné, světložluté úbory květní jsou na ohnutých stopkách obráceny dolů; obvodní květy jsou zakrnělé. Roste na skalnatých stráních, u cest a návrších. Kvete v červenci a srpnu.
Nať silně zapáchá a chutná velmi hořce.
Velikou hořkost přirovnává lid dosud pelyňku. Pelyněk je sice hořký, ale dobrý; od nepaměti pokládá se za lék, jenž žaludek posiluje, hlísty (škrkavky) vypuzuje, na moč žene a proti hnilobě dobře účinkuje. Pelyněk osvědčuje se výborně proti pálení záhy, nadýmání, žloutence, zimnici, křečovité kolice, vleklému průjmu, chorobě jaterní, vodnatelnosti a proti nadbytečné kyselině žaludeční. Užívá se buď jako prášek, nebo odvar; prášek béře se na špičku nože a k odvaru vezme se 1-2 deka sušeného pelyňku na 20 deka vody. Spaříš-li pelyněk jako čaj, máš odvar méně hořký; vaříš-li ho, dostaneš odvar silně hořký. Pije se za 2 hodiny lžíce.
U materialisty koupíš pelyňkový výtažek i pelyňkový olej; tu stačí několik kapek na cukr nebo na lžíci vody.
Trochu sušeného pelyňku, svařeného s medem, dává dobrou vodičku na oči.
T. V. 17.
Galéria obrázkov
Obrázok
