(akorum pravé, kořen prstvorcový, šišvorcový, prskořen, Acirus calamus) má kořen (oddenek) článkovitý a dužnatý, pod zemí rozlezlý, z něhož vycházejí mečovité listy a stvol bezlistý, který je na jedné straně ostrý a na druhé žlábkovitý. Žlutozelené listy jsou nahloučeny na konci stvolu v podlouhlou palici.
Puškvorec zná na venkově každé dítě; roste na pokraji rybníků, bařin, v příkopech močálovitých, vůbec u stojatých vod na půdě písčité. Kvete v červnu a červenci. Kořen kope se na podzim nebo z jara.
Kořenu upotřebujeme při nemocech zimničních, zvláště při zimnici střídavé. Dále při slabosti ústrojů zažívacích, komu kyseliny a plyny (větry) hojně se vyvíjejí. — Pak při krvotoku, vodnatelnosti koná dobré služby; podporuje zažívání. Konečně při snětivých, rakovitých vředech, zejména při kostižeru. Tu posypeme cupaninu práškem puškvorcovým a navlhčíme vše dobrou, žitnou kořalkou.
Při chorobách výše uvedených brává se puškvorec buď jako prášek denně asi šest gramů, nebo jako thé, k němu brává se na půl litru vody as 10 — 15 gramů puškvorcového kořene.
Toto thé dává se také píti dětem krtičnatým. Trpí-li někdo často průjmem, musí býti v užívání puškvorce opatrný, aby se průjem nezhoršil.
Drogisté i lékárny kořen také vaří, rozkrájejí a cukrem obalují.
T. XV. 59.
Galéria obrázkov
Obrázok
