(cvika, burák, cukrovka, kvaka, Beta vulgaris, Runkelrübe, Mangold) má lodyhu hranatou, nahoře větevnatou, až přes metr vysokou, kořenové listy veliké, dlouhořapíkaté, vejčité; hořejší listy jsou vejčito-podlouhlé, nejhořejší kopinaté. Kvete od července do září a pěstuje se hojně v několika odrůdách.
Dle barvy kořene a nati je cvikla bílá, žlutá a červená. Poslední (červená řípa) nakládá se vařená do octa, k němuž přidává se fenykl, na koláčky rozkrájený křen, trochu soli a 2 kousky cukru, aby se zmírnila ostrost octa. Červená řípa jídá se k masu.
Z tlustého kořene bílé a žluté řípy či cvikly dobývá se cukr; odtud slove cukrovka. Z cukrovky vyrobil první cukr berlínský lučebník Marggraf r. 1747. Po vytlačení cukru z buráku zbývající řízky jsou dobrou pící pro hovězí dobytek. — Šťávu cviklovou pijí proti žloutence a jde-li o hojnější vyměšovaní moče.
Proti znění a hučení v uších kape se také šťáva cviklová do ucha.
Čerstvé listy přikládají se na rozjedlé vředy. Odvarem listů omývají hlavu proti lupům a hnidům. I oznobené nohy odvarem tím se napařují.
T. XXII. 87.
Galéria obrázkov
Obrázok
