ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Slovenské noviny, 1852, čís. 132 z 6. nov.)

Každému, kdo běh žiwota lidu nasseho pozorným okem nasleduje, známo bude, že dobrobyt jeho zwlásstě dwojaké zkáze w obět padá, totiž pálence a — úžerníctwu.

Úžerníctvo, t. j. dáwání peněz na požičku za wyšší úroky (interessy), nežli zákonem dowoleno jest, totiž 6 od 100 do roka, již samo w sobě nosí znaky hnusoty a newážnosti, jako weřejný, zákonům se posmíwající klam a podwod; jestliže ono ale práwě nutnau bídu člowěka užíwá k tomu, aby poslední babku od nessťastníka, pomoci potřebného a na úžerníka utisnutého wyklamalo: potom zasluhuje nejpřísnějssí trest. Že ale ani nejlepssí wrchnost není wssewědaucí, aby každému klamu na stopu přijíti mohla; — a poněwadž dále w smyslu známého příslowí „co kdo chce, w tom se mu křiwda neděje“ mnozí rodáci nassi při wsseliké wýstraze, jim weřejně i saukromně dáwané, přece jen do pazaurů nejwíce židowských úžerníků lezau, a sice proto, že možnost jiné pomoci nemají před sebau: mělaby wssech úpřimných rodomilů slowenských hlawní starost na to býti obrácena, aby se malé spořitelny jestli ne w každé obci, tedy aspoň we wětssích obcech a městečkách pozakládaly, coby se při ochotné pomoci wel. duchowenstwa, wlíd. učitelstwa a obecních úřadů welmi snadno stati mohlo.

Takowéto spořitelny nejsau na Slowensku nic nowého. Již okolo roku 1845 bylo jich wíce powstalo, z kterých zwlásstě spořitelna, w městečku Sobotissti založená (ku které každý měl přístupu, kdo tydenně grossík w stříbře zložil) radostně prokwětala. Při takowýchto spořitelnách wykaupil by se obecný náss lid úplně z ruky úžerníků, nebo by se mu podala příležitost, za úroky zákonem předpísané, t. j. 6 od 100, menssí summu peněz, k odstránění okamžitého nedostatku potřebnau, zdwihnaut.

Jak welice ale takowéto, i tomu nejmenssímu spoluobywateli přístupné ústawy potřebné jsau, to jsme už wícekráte doswědčili, když jsme poukazowali na ty neslychané klamy, které úžerníci prowozují, groš od zlatého na měsíc, anebo práwě na jeden týden žádajíce, a tak ne 6, ale sta a sta zlatých od sto zl. do roka berauce. Poněwadž ale ukrywděný člowěk, proto že se sám k úžerníkowi utíkal, křiwdu sobě učiněnau zamlčí: z nedostatku žaloby a potřebných důwodů i úžerník obyčejně bez pokuty zustáwá a bohaprázné swoje řemeslo wždy nehambliwějssím spůsobem prowozuje.

Ani nejmenssí pochybnosti nemáme o tom, žeby úřady županské, při zachowání toho, co zákon o každém, i dobročinném spolku předpisuje, ku zřízení takowýchto obecních spořitelných ústawů přiwolili, kteréby — dle nasseho nejhlubssibo přeswědčení — na mravní i hmotný dobrobyt obecného lidu nasseho nejzdařileji působiti musely.

K tomuto wážnému cíli netřeba nám ničeho, jako chuti k dobrému a trochu wytrwalosti, anť by se blahodarné působení ústawů těchto ne hned w prwním okamžení, ale jen po některém čase, ažby se ústawy peněžitě trochu zmohly, ukázalo.

O chuti ale k dobrému při weleb. duchowenstwě nassem obojího wyznání, jehož obětawost, z málo maďaronskými wýminkami, za dobro lidu nasseho wssem rodomilům známa jest, ani nejméně nepochybujeme; protož i některé z budaucích čísel těchto listů ku sdělení wsseobecného návrhu dědinské spořitelnice užijeme a laskawému powssimnutí wel. rodomilů nassich předložíme.