ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Medvěd svolav lesní zvířata, pravil jim: „K čemu potřebujeme míti lva králem nad sebou? Nejkrásnější jeskyni zvolil si za své sídlo, a my se krčíme ve tmavých doupatech. Sehnanou kořist když mu k nohám složíme, vybere si nejlepší kusy sám a nám vykáže jen zbytky a odpadky. Opusťme jeho říši a buďme svobodni!“

Zvířata uposlechla rady medvědovy, rozběhla se po okolních krajinách a žila svobodně bez krále.

Avšak radost z nabyté svobody neměla trvání; neboť záhy vznikly mezi jednotlivými zvířaty hádky a různice; silnější ubližoval slabšímu, a tento nemohl se nikde dovolati zastání a ochrany.

Tuto nekázeň vidíce dravá zvířata, tygři a levharti, přepadali vystěhovalce, a poněvadž slabší jsouce, jim se nemohli ubrániti, beztrestně co den ukrutněji je vraždili.

Tu nespokojenci nahlédli, že pod lví vládou svůj život lépe zabezpečený měli nežli ho mají za své svobody; i vrátili se zpět do lví říše a rádi lva svým králem nad sebou uznali.

* * *

Je třeba nejvyšší hlavy k udržení kázně a pořádku, abychom životem svým i statkem bezpečni byli.