ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Myslivec měl v zahradě ochočenou srnu, která za ním pobíhala a přítulně z jeho ruky pojídala pamlsky. Brok, pes myslivecký, této přízně jí záviděl a ubližoval jí, kde mohl.

Srna všecka příkoří trpělivě snášela a raději se Brokovi daleko s cesty vyhnula.

Než přece myslivec toto nepřátelství Brokovo k srně spozoroval, Broka plísnil, ba, nezmění-li se, i notným výpraskem mu pohrozil. Ale marně; za první příležitosti, když Brok se nepozorována domníval, beze vší příčiny vyřítil se na srnu a kousl ji do nohy.

Tu myslivce přešla shovívavost; vzav karabáč Broka na zasloužený trest k sobě povolal. Třesa se Brok na celém těle, po všech čtyřech k myslivci se plazil, jsa strachem téměř bez sebe.

Jak to uviděla srna, k myslivci přiskočila a postavivši se před Broka, obrátila smutně veliké své oko na myslivce, jakoby za svého nepřítele prosila.

Jejími prosbami myslivec dal se pohnouti a odkládaje karabáč, pravil Brokovi: „Za tebe, svého nepřítele, srna prosí, majíc lepší srdce nežli ty. Že máš tentokráte trest odpuštěn, za to poděkuj se srně, jíž stále ubližuješ.

Srna radostí si poskočila, a Brok všecek jsa zahanben, provázel ji z pozdálí na pastvu.

Od té doby Brok a srna byli nejlepšími přáteli.

* * *

Dobrodiním z nepřítele přítele si často získáš.