SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Pávi

Panska láska, jak zaječí chvost krátká.

Na panském dvoře měli mezi drůbeží páva s pávicí. Tito znajíce svůj vznešený rod a oslňující nádheru peří, nevšímali si kohouta a sprostých slepic a žili odloučeně sami pro sebe.

Kohout to těžko nesl, který nemálo si zakládal na vztýčenou svou postavu, rudý hřeben a lesk svých třpytných per.

Chtěje se s pávy spřáteliti, kde chutné zrno našel, urozené panstvo, pávy, naň zavolal, a z nasypaného zrní nedovolil slepicím zobati, až se milostivá vrchnost najedla.

Za tuto úslužnost pávi dovolili kohoutovi tu a tam mezi sebou prodleti, ba i někdy z jedné misky zobati.

Na tomto přátelství si kohout nemálo zakládal, a chtěje pávům svou přednost nad ostatními kohouty svého okoli dokázati a je sobě více získati, vztýčil se jedenkráte, a co nejkrásněji uměl, zakokrhal, až se celý dvůr otřásal.

„Fuj!“ ušklíbla se pávice, „ten sprosťák!“ a s pávem pryč odletěla a již si kohouta nevšimla.

* * *

Před pány neokazuj své přednosti, zvláště jestliže jí sami nemají.