ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

„Oč jsem já křemen nad tebe, čediči, vzácnější a důležitější nerost!“ chlubil se kdysi křemen; „já ve sklo upravený zářím kmitavým leskem ze stkvostných vás a pohárů, a na lustrech hraji všemi barvami zářící duhy. Já, jsa v čočku vybroušen, odkrývám v dalekohledu nová a nová slunce nebeská a v drobnohledu dávám člověku nazírati v taje přírody. A k čemu jsi ty, čediči? — štěrkem na silnici a nic více.“

„Pravdu máš,“ odvětil čedič, „a předností tvých neupírám. Ale i já také nejsem bez užitku a prospěchu. Štěrkuji, jak pravíš, cesty, ale tyto cesty mnou upravené činí, křemeni, tvou skálu lidem přístupnou a tebe do skláren, v nichž teprve sklem se stáváš, dopravným. Beze mne lidé by se často k tobě ani nedostali, a ty, křemeni, líně a bez užitku válel bys se na nepřístupném míste jako sprostý nepotřebný oblásek.“

* * *

Nebylo by uměleckých děl a vědeckých výzkumů bez předchozí práce prostých dělníků.