ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Předstoupila před lva myška a pravila: „Pane králi! zdali jsi nezapomněl na to veliké dobrodiní, které jsem tobě já, nepatrná myška, kdysi prokázala, když jsem tebe chyceného v tenata vysvobodila? Tenkráte nikdo z tvých poddaných nepřišel tobě na pomoc, a já kdybych byla nerozkousala provázků sítě tebe svírající, žalostně bys byl, král zvířat, zahynul. Na tuto velikou mou zásluhu zapomínáš a nezakazuješ kočce, aby mne, tvé ochránitelkyně, nepronásledovala a nesežírala.“

I zaškaredil se lev a pravil: „Já dříve odpustil jsem tobě, když jsi z rozpustilosti na mne, svého krále, skočila a jej ze spánku vyrušila; mimo to vykonala jsi svou povinnost, když jsi tenkráte svého pána, jsouc jeho poddaná, z tenat zachránila. Ty, nejmenší z mých poddaných, osměluješ se mně mou povinnost připomínati? Nuže! i já král znám býti vděčen. Za tvou drzost nerozšlápnu tebe, jak toho zasluhuješ, ale vícekráte ať tebe u svého trůnu nespatřím.“

* * *

Páni neradi bývají na vděčnost upomínáni.