České bajky
Autor: František Patočka
Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Viera Marková
Kdo se za vlastní řeč stydí, hoden potupy všech lidí.
Slavík v podvečer zpíval v hustém křoví; mladá pěnička ho slyšela a jsouc lahodou jeho písní všecka unesena, pravila: „Jak líbezně slavíci pějí! jaká hloubka a výše hlasu, jaká síla každého zvuku! perličky, zdá se, plynou jim z hrdélka místo zpěvu. Naše píseň pěnic proti jejich je chudá a jednotvárná; že jsem neměla slavíka tatínkem, ten by mě jistě tak krásně, jak slavíci pějí, zpívati naučil! pak bych byla já druhým pěvcem mezi opeřenci, a prosté pěnice, mé družky, by mně toho záviděly. Čeho moji rodiče na mne opominuli, sama a svou pilností musím doháněti.“
Po těchto slovech pěnička, ukryta jsouc ve křoví, pilně učila se po slavících zpívati, až po dlouhé době a s velikým namáháním zpěv slavíků napodobiti dovedla. Potom ihned rozlítla se mezi slavíky a chutě se dala s nimi do zpěvu.
Slavíci se zarazili, znamenajíce mezi sebou vetřelce, a pryč do jiného křoví odletěli.
Tedy pěnice vrátila se ke svým družkám pěnicím; ale ty jejímu cizímu štěbotu nerozuměly a pryč ji odehnaly.
Jsouc pěnice ode všech opuštěna, zabědovala: „Já ubohá! co práce jsem na cizí píseň marně vynaložila! nyní slavíci mnou pohrdají, a vlastní bratři a sestry mezi pěnicemi mě odhánějí.“
* * *
Odrodilec není cizím, kterým se vtírá, vítán, a jeho rodáci jím povrhují.
O autorovi
František Patočka
český spisovateľ a stredoškolský profesor latinčiny a gréčtiny, autor zbierky bájok pre mládež
