ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Pod stromem leželo několik spadlých vlaských ořechů; přiběhl k nim králík z blízkého dvorce a kavka slétla s nedaleké věže. Oba věděli, že, chtějí-li si na jádru pochutnati, musí tvrdou skořápku rozlousknouti. Ale kterak do toho?

Králík šlapal ořech nohami, válel jej po zemi a narážel o kámen, hryzl sem tam — marně, k jádru se nedostal. Také kavka bez úspěchu svým zobákem na ořechu klovala.

Unaven jsa králík dlouhou prací, pravil: „Nejde to!“ a všecek mrzut odběhl do svého dvorce.

Jinak si vedla chytrá kavka; odletěla na vrchol blízkého stromu a čekajíc myslila si, že snad čas, dobrá myšlénka nebo náhoda k jádru jí pomůže.

V tom přiskočila veverka; ihned vzala každý ořech do přední tlapky, zoubkem zkoušela, která skořápka jest tenká a která tlustá; tenkou skořápku rozkousla a jádro snědla; ořechy s tlustou a tvrdou skořápkou snášela na hromadu a zůstavila slunci a dešti, aby je otevřely.

To kavka bedlivě pozorovala a veverkou poučena jsouc, do práce se dala. Tenké ořechy zobcem snadno otvírala a tvrdé odnesla do svého hnízda na věži a čekala, až tvrdá skořápka svým časem sama se otevře a jádro se ukáže.

* * *

Chabý duch vzdává se po prvním nezdařeném pokuse další práce; duch vytrvalý vyčká času a cizí zkušenosti, a jsa sám chytrý, učí se od chytřejšího.