SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Skromný chocholouš

Ne jak chceme, ale jak můžeme.

Chocholouš viděl, že kos vrabce, když v zimě přiletěvše zároveň s ním zrní od lidí mu nasypaných pojídali, zlostně štípal a pryč odháněl.

„S pány neradno z jedné misky jísti,“ pomyslil si, „musíme čekati, až co nám sami nechají.“

A tak, když si kos pochutnával na nasypaných drobečcích a zrní, chocholouš na mezi u křoví trpělivě seděl a čekal, co po kosových hodech zbude; potom přiletěl a zbytkem vzal za vděk.

Při této chudé stravě ovšem neztučněl, ale přece v zimě se uživil a jara se dočekal.

* * *

Skromný člověk dodělá se, byť i ne stkvostného, aspoň slušného živobytí.