ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Přišed hafan z města domů, vypravoval svým na návsi shluklým kamarádům, jaké umělé kousky pudlík, jejich rodák, v divadle provádí před četnými diváky, a za své umění jak jest všude ctěn a vážen.

„Bohužel!“ vzdychl, „na nás, své krajany, zapomíná a ani se k nám nehlásí; zpyšněl, zpyšněl! Nevídáno, umí-li trochu výše vyskakovati nežli my a o dvou nohou choditi. Kluci, kteří za nějaký halíř visí u stropu divadla, ti mu ovšem tleskají — to je té slávy! — ale rozumní lidé jenom se smějí a jej litují. Ale já mu vycinkal, že nezapomene, že je pes jako my všickni jsme psi.“

„Dobře tak,“ štěkali ostatní hafani, přikyvujíce na souhlas hlavou.

Moudrý chrt, který hafana provázel, pravil: „Nepověděl jsi, brachu! všecko; za to tvé vycinkání vzal jsi výprask, že jsi nevěděl, kterou první uličkou bys utekl. Pro hubu dali tobě řádně na hubu.“

„A to právem,“ štěkali ostatní hafani, opět při tom hlavou kývajíce.

* * *

Hlupci ke všemu kývají, a jejich souhlas nemá ceny.