SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Černý diamant a záhněda

Ctnost v neštěstí cti netratí.

V kabinetě náhodou vedle sebe ležely černý diamant a záhněda.[6] Sebevědomě ozvala se záhněda: „Tak jsme sobě barvou a leskem podobny, že nevysvětlitelno, proč nás nyní přírodozpytci od sebe různí. Tvé neštěstí, černý diamante, nás sblížilo, a já ráda tebe do své příhrady v kabinetě přijímám.“

Vážně odpověděl diamant: „Ač neštěstí tmavým stínem zastřelo můj lesk, patřím mezi diamanty, nejvzácnější drahokamy. Čas a móda lidská možná, že mě v krátké době postaví na přednější ještě místo mého bratra brillianta;[7] ne-li, aspoň diamantem vždycky ostanu. A ty? dokud učenci nevyzpytovali pravé tvé povahy, přáli ti místa mezi drahokamy topasy, a vyzpytovavše tvou povahu, pohodili tebou, kam patříš — mezi obyčejné křemeny neboli oblásky, a tam zůstaneš.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

* * *

Nevydávej se za toho, kým nejsi; vypínavost cti a vážnosti nedodá.



[6] Záhnědu neprávem dříve mezi polodrahokamy (topasy) počítanou přírodopisci nyní řadí mezi oblásky.

[7] Nejčistší a nejuměleji broušený diamant.