České bajky

Vstoupiv učenec do své knihovny, spozoroval mezi knihami velikou při.

„Nám náleží první místo v knihovně,“ volaly knihy přírodopisné, „my jsme člověku na báni nebeské objevily nová slunce; k železnému jeho oři připjaly jsme křídla a letmo unášíme jej do nejvzdálenějších krajin; my sluncem malujeme a skrotivše blesk, píšeme a mluvíme jím na tisíce mil; bohatství a vláda člověka nad přírodou jest naším dílem a zásluhou.“

Knihy dějepisné skočily jim do řeči: „Ustaňte ve své chvále, vy děti doby nejnovější! Nás znal svět, když o vás nebylo ani potuchy. My odhalujeme život lidský od dob nejstarších až do nynějších, velebou vynášíme skutky šlechetné a trestáme věčnou hanou nešlechetné, aby lidé v nás jako v zrcadle vidouce následky dobrých i zlých činů, moudře si zařídili přítomný svůj život a o svou budoucnost správně se postarali. Národ český byl by mrtev, kdybychom my jej slávou předků nevzkřísily k novému životu.“

Básně a knihy zábavné mlčely. „Nuže," usmál se vědec, „jaké vy máte přednosti?“ Básně ostýchavě za ostatní odpověděly: „Zásluha naše je skrovná. My unášíme ducha lidského v říši krásy a kouzlíme mu nový netušený svět, kde nad všecky tvory cítí se povýšen a sám sebou spokojen. Při nás každý zapomíná útrap všedního života a z nás čerpá osvěžení a povzbuzení k dalším svým lopotám. Ani bohatství ani slávy svým ctitelům nepodáváme, a proto jen málokteří — jsou to ovšem lidé vzdělaní a ušlechtilí — si nás váží.“

I zamyslil se vědec a pravil: „Jste všecky stejně záslužné a mně stejně milé; sám nevím, kterak při vaši spravedlivě rozsoudím a kterým z vás mám dáti přednost. Vzrostly jste v takový počet, že se v jednu knihovnu nevměstnáte. Proto knihy přírodopisné dostanete svou skříni v mé pracovně, vy knihy dějepisné v mé a mých dětí učírně; vás, básně a knihy zábavné, rozestavím v krásných deskách, jak toho svým obsahem zasluhujete, jednotlivě na stolcích svého salonu. Takto, myslím, jste každá na svém místě a nebude sporu mezi vámi.“

Od těch dob mají knihy každé své zvláštní případné místo.

* * *

Dle vloh svých a nadání věnuj se přiměřenému povolání, ve kterém dospěje dojdeš uznání lidí a budeš samostatným i šťastným.