ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Koroptev vyvedla své mladé z hnízda, a majíc svou četnou rodinku kolem sebe shromážděnu, starala se o ni se vší mateřskou něžností. Našla-li kořínek nebo červíčka, děti, sama jsouc o hladě, na ně svolávala; shlédla-li nebezpečenství, všechna svá drobňátka pod křídla schovala a život svůj za ně nastavila.

Vidouc to křepelka, pravila: „Za tvou lásku a péči, milá koroptvi, tvé děti nikdy se ti neodvděčí. Až vyrostou, rozletí se do širého světa, a ve své nouzi a potřebách nikoho z nich se nedovoláš.“

„Ba nedovolám,“ odpověděla koroptev, „a dovolávati se nebudu. Také moje matička, když mě odchovala a do světa propustila, nežádala pomoci mé a sama sebe opatřila. Čím jsem se při nejlepší ochotě nemohla matce své odvděčiti, nahrazuji svým dětem, a nečekajíc vděčnosti, vychovávám je s touže mateřskou péčí a něžností, kterou moje matička vychovávala mě.“