České bajky

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň Spracovávam váš hlas... , tak ako už hlasovalo 32 čitateľov.

Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Viera Marková

Orel, sokol a vrabec

Prostořekost často škodí — pro ústa na ústa.

Král orel dovolil ptákům, svým poddaným, aby jednou za rok bez ostýchání přednesli svá přání a stesky u jeho trůnu.

Předstoupil sokol a hluboce se ukloniv, pravil: „Zvířata, která tvoje výsost výhradně za mou kořist ustanoviti ráčila, před mýma očima jestřábi a káňata loví, a já, tvůj nejpřednější poddaný a rádce, nemám někdy co jísti a hlad trpím s rodinou.“

Laskavě orel odpověděl: „Křivda, jež se tobě děje, co nejdříve bude odčiněna.“

Touto vlídností královou k poddaným povzbuzen jsa vrabčík, přihupkal ke trůnu a pravil: „Před trůnem poddaný jako poddaný! Hrozné, neslýchané stalo se mně příkoří; u selského statku vystavěl jsem si hnízdo, a zlý sedlák strhl je a pošlapal celou mou rodinu — tři slečny a mladého pána. Králi přísluší staviti příkoří a chrániti poddaných.“

Zamračiv se orel, přísně odpověděl: „Vyšlyšel-li jsem pokornou prosbu sokolovu, práva nemá drzý vrabčík žádati ode mne nápravy, jíž poskytnouti není v moci mé. Nedbale upraveným hnízdem svým, z něhož špinavá sláma ven se ježí, znesvářil jsi, vrabče, cizí majetek, a pořádný sedlák byl v právu, když jej nešvaru zbavil. Tvá mláďata pošlapal, poněvadž, jak z hnízda vyletí, na jeho štěpích slibný květ ne z hladu, ale ze svévole okusují a tak jeho úrodu, ovoce, ničí. Opovážil jsi se připomenouti mi mé vladařské povinnosti; znám a konám je bez tebe, a tato tvá drzost zasluhuje výstražného trestu. Krahulíku, konej svou povinnost!“

České bajky

Orel, sokol a vrabec

O autorovi

Obsah diela