SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Všetečný kohoutek

Když liška dřímá, hleď se, kohoutku! Nespí, kdo přivřené oči má.

„Pojďte se podívat na lišku,“ vybízel kdysi kohoutek malé slepičky, když je jednou kvočna na chvíli sobě samým zůstavila; „pod mezí v křoví tiše spí a nic nám neudělá.“

Kuřátka se lišky bála, poněvadž jim matka o chytrosti a krvežíznivosti liščině mnoho vypravovala a od ní jich varovala. Proto nesměle a jen z daleka kohoutka následovala.

„Co se bojíte? Spáč posud nikomu neublížil, a liška, neprobudíte-li vy jí svým štěbotem, našeho příchodu ani nespozoruje. Tedy chutě za mnou! Prohledněme si svého chytrého škůdce hezky z blízka!“

Po těch slovech kohoutek až k samé hlavě lišky se přiblížil a s nemalou troufalostí vraha svého si prohlížel.

Ale liška nespala, nýbrž měla jen oči přivřené, číhajíc na svůj lup. Když vidí svou příležitost, vyskočí, tlamou kohoutka popadne a do svého brlohu zanese.

* * *

Zlý člověk, aby mohl škoditi, často se dělá nevinným a neškodným.