SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Slunečnice

Kdo těžké břemeno nese, tudíž pod ním na zemi klese.

„Oč má proti nám slunečnice krásnější život,“ rezeda šeptala v zahradě měsíčkovi.[5] V téže době zahradník nás do zahrady vsadil; my zůstáváme nízké při zemi, a slunečnice nad nás se vztýčíc, rozhlíží se s výše hrdou svou hlavou po veškerém okolí. Kdo vstoupí do zahrady, k ní své oči obrací, a nás, nepatrných květinek, málokdo si povšimne.“

„Pravdu díš,“ odpověděl měsíček, „ale uvaž toto: Slunečnice musí neustále těžkou svou hlavu otáčeti po slunci, jinak zakrní; my nízké květiny nestarajíce se o nikoho, žijeme podle své vůle a chuti. Přijde-li bouře, tu pyšná slunečnice v pravo v levo až k zemi smýkána jest, ba často se i zlomí. A co nám bouře uškodí? Zatřese trochu námi a ani koruně ani stonku neublíží. My se po bouři hnedle zotavíme a žijeme jako dříve dále, kdežto slunečnice strhána jsouc buď bídně živoří anebo jako zlomený pahýl brzo usýchá.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

* * *

Život obyčejných a prostých lidí bývá často klidnější a šťastnější nežli velikých pánů.



[5] Zahradní květina se žlutým květem.