ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

„Oč má proti nám slunečnice krásnější život,“ rezeda šeptala v zahradě měsíčkovi.^[5] V téže době zahradník nás do zahrady vsadil; my zůstáváme nízké při zemi, a slunečnice nad nás se vztýčíc, rozhlíží se s výše hrdou svou hlavou po veškerém okolí. Kdo vstoupí do zahrady, k ní své oči obrací, a nás, nepatrných květinek, málokdo si povšimne.“

„Pravdu díš,“ odpověděl měsíček, „ale uvaž toto: Slunečnice musí neustále těžkou svou hlavu otáčeti po slunci, jinak zakrní; my nízké květiny nestarajíce se o nikoho, žijeme podle své vůle a chuti. Přijde-li bouře, tu pyšná slunečnice v pravo v levo až k zemi smýkána jest, ba často se i zlomí. A co nám bouře uškodí? Zatřese trochu námi a ani koruně ani stonku neublíží. My se po bouři hnedle zotavíme a žijeme jako dříve dále, kdežto slunečnice strhána jsouc buď bídně živoří anebo jako zlomený pahýl brzo usýchá.“

* * *

Život obyčejných a prostých lidí bývá často klidnější a šťastnější nežli velikých pánů.