České bajky
Autor: František Patočka
Digitalizátori: Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Viera Marková
„My obě,“ sedmikrása pravila fialce, „jsme prvními kvítky, které lidem zvěstují příchod vesny. Jak různý jest náš osud! Ty, fialko, jsi miláčkem všech lidí; něžné dívenky krášlí si tebou svůj šat a vlas, v něžnou kytičku uvita jsouc, stkvíš se na stole boháče i chuďasa, ba i v zimě na potěšení lidí v sklenníku se pěstuješ. Mě na jaře jen chudé dítě uváže si v prostou kytičku a z pravidla nepovšimnuta a pohrzena vadnu na míste, kde jsem se narodila. Jsem, jak mně lidé právem říkají, ubohá — chudobka.“
„Mně,“ fialka odpověděla, „příroda uštědřila líbeznou vůni a pro ni jsem lidem vítaným kvítkem. Ale také ty nejsi povrženým dítkem spanilého jara. Mnohá z tvých sester, jsouc zkušeným zahradníkem šlechtěna, plní se v krásnou růžinku, tu červenou tu bílou, a před květem stolístky není nad tebe rozkošnějšího kvítka. Potom nejsi již ubohou chudobkou, nýbrž krásnou sedmikrásou a v téže přízni u lidí jako já fialka.“
* * *
Přízeň lidská někomu jest od přírody darem dána; jinému jest ji teprve svým šlechtěním a vzděláním hledati.