SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Kohoutek

Příliš časná svoboda mnohého již zhubila.

Slepička vyvedla kuřátka; byla to strakatá drobotina a všechna poslušně pobíhala za svou matičkou až na kohoutka, který nemálo si zakládaje na svůj ohnivý hřebínek a špičaté ostruhy, již záhy větší volnosti se domáhal nežli ostatní jeho sourozenci; odskakoval od ostatních, zabíhal brzo sem brzo tam a vedl si velmi samostatně.

Marně jej matka napomínala. „Život mne mrzí,“ reptal kohoutek, „jsem-li stále jako na provázku držen. K čemu mám ostruhy, než abych se sám ubránil? Nepotřebuji cizí ochrany.“

A hned, nedbaje výstrahy své rodičky, zamířil na blízké strniště.

Nedošel tam; kde se vzal, tu se vzal, luňák tu; zakroužil nad kohoutkem, a zaťav bleskem do něho spáry, již byl i s kohoutkem v oblacích.

* * *

Nečiň se samostatným, pokud jsi nenabyl hojné zkušenosti, jinak to odpykáš svým neštěstím.