ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Z latiny dle Horace.)

Myš polní přivítala kdysi myš městskou ve svém chudobném příbytečku. Nepřívětivá jsouc a poněkud lakomá, přece častovala svou přítelkyni dle možnosti. Snesla hrášek, klásky ovesné a pšeničné, suchý hrozníček a kousky tučné slaniny, aby co nejlépe uctila svou družku, jež pyšný svůj nosíček nad všemi těmito pamlsky ohrnovala a jen něčeho chlupatým svým zoubkem se dotýkala; sama však na plevách ležíc za vděk brala suchými drobečky a semencem.

Konečně pravila měštka: „Jak můžeš, drahoušku, v této chudobě a v této díře žíti? Podívej se se mnou z těchto nehostinných polí do bohatého města mezi lidi. Na světě jsme jen jednou; kdo se zde dobře měl a užíval, zrovna tak umře jako chuďas, jenž neustále se po kousku chlebíčka pachtil. A život náš jest krátký.“

Myš polní to uznala, a obě po půlnoci nepozorovaně štěrbinou branní do města vklouzly a v nádherném paláci se ubytovaly.

Bylo právě po stkvělé hostině a nedojedené cukroví, dorty a jiné pamlsky válely se na drahocenných ubrusech stkvostně vyřezávaných stolů anebo ležely pohozeny na uměle vyšívaných kobercích vykládané podlahy. Městka posadila venkovanku na nachovou podušku, s podkasanou sukynkou jako pečlivá hospodynka sem tam pobíhajíc pamlsek za pamlskem nosila a svému hosti předkládala.

„Jak se tu měkce sedí,“ libovala si sedlačka, „to dobré, vzácné papání! ti boháči mají nebe na zemi!“

Rozednilo se; v tom zaskřipnou dvéře; služky tu, aby uklízely, a na dvoře se ozve štěkot hafanů. Myšky hupky! s podušek a již jsou v první díře.

Když byly v jistotě, pravila vážně myš polní: „S bohem, kmotříčko! raději budu na venkově při hrachu a ovse v bezpečnosti nežli při pamlscích městských v ustavičném nebezpečenství a strachu.“